Atentát na Františka Ferdinanda d'Este: Porovnání verzí

{{Infobox - atentát

| jméno = Atentát na Františka Ferdinanda d'Este

| popisek = Zatčení [[Nedjelko Čabrinović|Nedeljka Čabrinoviće]]

| období = Předvečer [[první světová válka|první světové války]]

}}

 

 

Na vrcholu [[spiknutí]] stáli velitel srbské vojenské rozvědky [[Dragutin Dimitrijević]], jeho pravá ruka, major Vojislav Tankosić, a [[špionáž|špion]] Rade Malobabić. Major Tankosić měl na starosti výcvik a ozbrojení atentátníků a umožnil jim přístup do sítě agentů a konspiračních bytů, kterou byly na území Rakouska-Uherska pašovány zbraně.

== Pozadí atentátu ==

Podle [[Berlínská smlouva (1878)|Berlínské smlouvy]] z roku [[1878]] získalo [[Rakousko-Uhersko]] mandát obsadit a spravovat [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]], jež byly dosud provinciemi [[Osmanská říše|Osmanské říše]], přičemž Osmanská říše si zachovala formální [[svrchovanost]]. [[Vídeň]] se touto smlouvou zavázala zajistit v Bosně a Hercegovině mír a pořádek. Podle této smlouvy bylo [[Srbsko]] uznáno velmocemi nezávislým a svrchovaným státem. Srbsko ve svých hranicích od začátku zahrnovalo pouze část etnické srbské populace.

V roce [[1903]] napadli srbští důstojníci pod vedením [[Dragutin Dimitrijević|Dragutina Dimitrijeviće]] srbský královský palác. Po prudkém boji útočníci zajali [[generál]]a Laza Petroviće, velitele palácové stráže, a donutili ho prozradit místo, ve kterém se král Alexandr a královna Draga skryli. Král byl poté zasažen třiceti střelami a královna osmnácti. MacKenzie o tom píše: „Královští vojáci byli poté svlečeni do naha a brutálně zmasakrováni.“<ref>''MacKenzie'', str. 22</ref> Spiklenci poté dosadili na trůn Petra&nbsp;I.&nbsp;z&nbsp;dynastie Karađorđevićů.

 

== Příprava atentátu ==

=== Plán akce ===

V&nbsp;roce [[1914]] [[Danilo Ilić]] přišel na stanoviště zvláštní služby pro [[odposlech]]y<!--přeložit lépe--> v&nbsp;Užicích, aby si promluvil s&nbsp;velícím důstojníkem, srbským plukovníkem C. A. Popovićem, který byl v&nbsp;té době kapitánem. [[Cvjetko Popović|Popović]] poslal [[Danilo Ilić|Iliće]] do [[Bělehrad]]u, aby záležitost projednal s&nbsp;náčelníkem srbské vojenské rozvědky, plukovníkem [[Dragutin Dimitrijević]]em.<ref>''Albertini'', (1953, str. 27–28 a 79)</ref>

 

Svolení jim bylo uděleno poměrně rychle, dodávka zbraní se však zpozdila o&nbsp;více než měsíc. Ciganović měl však později v&nbsp;úmyslu celou akci odříct, když během jednoho setkání řekl [[Trifun Grabež|Grabežovi]]: „Nebudeme dělat nic, starý císař je nemocný a jeho dědic do Bosny asi nepojede.“<ref>''Albertini'' (1953, str. 56)</ref> Když se však zdravotní stav Františka Josefa zlepšil, byla operace opět spuštěna.

 

 

=== Pašování zbraní ===

[[Gavrilo Princip]], [[Trifun Grabež|Grabež]] a [[Nedjelko Čabrinović|Čabrinović]] odcestovali 28. května z&nbsp;Bělehradu a jeli podél [[Sáva|Sávy]] do Šabacu, kde kapitánovi Popovićovi předali průkaz srbské pohraniční stráže. Popović jim obratem předal dopis srbskému kapitánovi Prvanovićovi a vyplnil tiskopis se jmény tří celních úředníků, které měli kontaktovat za účelem obdržení výrazně zlevněných vlakových jízdenek do příhraničního městečka Loznica.<ref>''Owings'' str 36–38</ref><ref>''Dedijer'' str. 296</ref>

 

[[Gavrilo Princip]], [[Trifun Grabež|Grabež]] a [[Nedjelko Čabrinović|Čabrinović]] přijeli do Loznice 29. května. Kapitán Prvanović vyzval tři své podřízené, aby naplánovali co možná nejbezpečnější plán přechodu státní hranice. Zatímco čekali na zmíněné tři úředníky, došlo mezi [[Gavrilo Princip|Principem]], [[Trifun Grabež|Grabežem]] a [[Nedjelko Čabrinović|Čabrinovičem]] k&nbsp;opakovaným hádkám kvůli Čabrinovičově časté nedbalosti ohledně bezpečnosti akce. [[Nedjelko Čabrinović|Čabrinović]] nakonec předal [[Gavrilo Princip|Principovi]] a [[Trifun Grabež|Grabežovi]] zbraně, které měl u&nbsp;sebe, a byl [[Gavrilo Princip|Principem]] vyzván, aby sám odjel do Zvorniku, kde měl oficiálně překročit státní hranici s&nbsp;Bosnou a Hercegovinou (Rakouskem-Uherskem) za použití [[Trifun Grabež|Grabežova]] cestovního dokladu. K&nbsp;[[Gavrilo Princip|Principovi]] a [[Trifun Grabež|Grabežovi]] se měl [[Nedjelko Čabrinović|Čabrinović]] opět přidat ve městě [[Tuzla]].<ref>''Dedijer'', str. 296–297</ref>

 

Dne 30. května v&nbsp;ranních hodinách dorazili Prvanovićovi podřízení. Seržant Budivoj Grbić souhlasil s&nbsp;převedením ozbrojených [[Gavrilo Princip|Principa]] a [[Trifun Grabež|Grabeže]] přes státní hranici. Dne 31. května se přebrodili na Ostrov Isaković, malý ostrov nacházející se uprostřed hraniční řeky [[Drina]]. Grbić předal ozbrojené atentátníky agentům srbské Národné Odbrany, aby je převedli do Bosny, na rakousko-uherské území. Na území Bosny dorazili 1. června.<ref>''Dedijer'', str. 298</ref> [[Trifun Grabež|Grabež]] s [[Gavrilo Princip|Principem]] byli i&nbsp;se zbraněmi předáváni od agenta k&nbsp;agentovi až do té doby, než dorazili do Tuzly, kde své zbraně předali členovi Národné Odbrany Miško Jovanovićovi. Zde se opět připojili k [[Nedjelko Čabrinović|Čabrinovićovi]].<ref>''Owings'', str. 61–64</ref>

 

 

=== Kolona vozů ===

Dne [[28. červen|28. června]] [[1914]] se [[František Ferdinand d'Este]] se svým doprovodem vydal na cestu vlakem z&nbsp;lázní [[Ilidža]] do Sarajeva.<ref>''Dedijer'', str. 9</ref> Na sarajevském nádraží byli očekáváni guvernérem [[Oskar Potiorek|Oskarem Potiorekem]] a pro Ferdinandovu družinu zde bylo připraveno celkem šest vozů. Kvůli nedorozumění do prvního vozu omylem nastoupili tři místní policisté spolu s&nbsp;vedoucím bezpečnostní služby. Členové služby, kteří měli svého vedoucího doprovázet, nastoupili až do jednoho ze zadních vozů. Do druhého automobilu v&nbsp;pořadí nastoupili sarajevský primátor a ředitel sarajevského policejního oddělení. Třetím automobilem v&nbsp;koloně byl sportovní Gräf & Stift se staženou střechou, který řídil [[Leopold Lojka]]. Do tohoto vozu nastoupili [[František Ferdinand d'Este]], [[Žofie Chotková]], guvernér [[Oskar Potiorek|Oskarem Potiorekem]] a podplukovník [[František Maria Harrach|Franz von Harrach]].<ref>''Dedijer'' str. 11</ref> První zastávkou a bodem v&nbsp;oficiálním programu arcivévodovy kolony byla inspekce vojenských kasáren. Podle programu se kolona v&nbsp;10:00 vydala od kasáren směrem k&nbsp;radnici třídou Appel.<ref>''Dedijer'' strany. 9 a 12</ref>

 

=== Bombový útok ===

 

V&nbsp;10:10<ref name = "Dedijer12">''Dedijer'', str. 12</ref> se automobil s&nbsp;arcivévodou Ferdinandem přiblížil k&nbsp;Čabrinovićovi, který na vůz hodil bombu. Ta se však odrazila od potahu stažené střechy a spadla zpět na silnici.<ref>''Albertini'', (1953, str. 35)</ref> Nastavení časovače bomby zapříčinilo, že vybuchla až pod vozem následujícím, který byl okamžitě vyřazen z&nbsp;provozu. Výbuch vytvořil v&nbsp;silnici asi 30 cm hluboký kráter a podle agentury [[Reuters]] zranil celkem dvacet lidí.<ref>''Dedijer'', kapitola XIV, footnote 21</ref>

 

=== Příjezd na radnici ===

Kolona přijela k&nbsp;radnici na plánovanou recepci, arcivévoda zde však projevil pochopitelné příznaky stresu tím, že si odmítl vyslechnout připravený projev primátora Curcice se slovy: „Pane primátore, přijel jsem na návštěvu a přivítán jsem byl bombami. To překračuje všechny meze!“<ref name="Albertini 36">''Albertini'' (1953, str. 36–37)</ref> Vévodkyně Žofie si na chvíli vzala Ferdinanda stranou, něco mu pošeptala do ucha; arcivévoda poté řekl primátorovi: „Začněte tedy svou řeč.“<ref name = "Dedijer12"/> Arcivévoda se uklidnil a starosta začal svůj proslov. Jakmile domluvil starosta, pokračoval se svým projevem František Ferdinand, který k&nbsp;připravenému textu ještě přidal zmínky o&nbsp;událostech, které se přihodily toho dne v&nbsp;Sarajevu a poděkoval jeho obyvatelům za uvítací ovace: „zřel jsem v&nbsp;nich radost z&nbsp;nezdaru toho atentátu.“<ref>''Dedijer'', str. 13–14</ref>

 

 

=== Smrtelný zásah ===

Po návštěvě radnice se arcivévoda Ferdinand rozhodl, že v&nbsp;nemocnici navštíví raněné členy doprovodu zasažené [[Nedjelko Čabrinović|Čabrinovićovou]] bombou. Žofie se rozhodla zrušit svůj oficiální program, aby mohla doprovázet svého manžela. V&nbsp;10:45 nastoupil František Ferdinand spolu s&nbsp;chotí Žofií do automobilu, opět třetího v&nbsp;pořadí.<ref>''Dedijer'', str. 15</ref>

 

== Soudy a tresty pro pachatele ==

=== Sarajevský tribunál ===

Rakousko-uherské úřady stíhaly a uvěznily pachatele sarajevského atentátu (kromě Mehmedbasiće, který uprchl do [[Černá Hora|Černé Hory]] a následně do Srbska<ref>''Documents Diplomatiques Francais III Serie 1911–14,3'', X Doc. 537</ref>) společně s&nbsp;agenty a pomocníky, kteří jim pomáhali s&nbsp;přípravou. Hlavním bodem obžaloby bylo vlastizrádné spiknutí, do kterého byly zapojeny i&nbsp;oficiální srbské kruhy. Sarajevský tribunál se konal od 12. do 23. října, konečné rozsudky byly vyneseny 28. října 1914. Plnoletí pachatelé, jimž hrozil trest smrti, se před tribunálem snažili vykreslit jako nevědomí spolupachatelé činu. Například [[Vaso Čubrilović]], který organizoval dodávky zbraní pro atentát, vypověděl: „[[Gavrilo Princip]] na mě velmi ostře pohlédl a prudce na mě vyjel slovy ,Jestli to chceš teda vědět, víš o&nbsp;našem plánu zavraždit dědice trůnu, takže buď zticha. Jestli nás podrazíš, bude to konec tebe i&nbsp;tvé rodiny.’“<ref>''Owings'', str. 159</ref> Během výslechů [[Vaso Čubrilović]] začal blíže popisovat svůj strach z&nbsp;fyzické likvidace, který ho měl přinutit ke spolupráci s [[Gavrilo Princip|Principem]] a [[Trifun Grabež|Grabežem]]. [[Vaso Čubrilović]] uvedl, že měl velký strach ze spikleneckých sil stojících za [[Gavrilo Princip|Principem]] a bál se o&nbsp;život své rodiny. Když byl dotázán, proč se odhodlal riskovat právní postih za svůj čin a nevyužil raději právní ochranu státu, odpověděl: „Měl jsem daleko větší strach z&nbsp;teroru než z&nbsp;práva.“<ref>''Owings'', str. 170</ref>

 

 

== Následky atentátu ==

{{Podrobně|Příčiny první světové války}}

Atentát na následníka [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] a jeho ženu šokoval celou [[Evropa|Evropu]] a vyvolal ze začátku velké sympatie pro Rakousko. Dva dny po atentátu žádaly [[Rakousko-Uhersko]] a [[Německá říše]] [[Srbsko]] o&nbsp;zahájení vyšetřování, ale Gruic odpověděl, „Nic nebylo dosud učiněno a záležitost se netýká Srbské vlády“.<ref>''Albertini'' (1953, p 273)</ref> <!-- lepší překlad--> Rakouská vláda to viděla jako šanci vyřešit srbskou otázku jednou provždy. Dne [[28. červenec|28. července]] 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku [[Srbská kampaň první světové války|válku]] a o&nbsp;den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat [[Bělehrad]].

[[Gavrilo Princip|Principova]] zbraň (poloautomatická pistole Browning M 1910 s kalibrem .380 acp (9 mm kurz) v roce 2004 byla nalezena v rakouské jezuitské ubytovně, kde žil kněz, který poskytl Františku Ferdinandovi s chotí [[Svátost nemocných|poslední pomazání]] a pistoli získal), prostřelená [[uniforma]] [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda]], automobil Gräf & Stift Double Phaeton, ve kterém arcivévoda jel, a nosítka, na nichž zemřel, jsou umístěny na výstavě v&nbsp;''Heeresgeschichtliches Museum (Vojenském muzeu)'' ve [[Vídeň|Vídni]].

 

 

[[Batist]]ový kapesník s krví následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este je v expozici Sarajevský atentát na [[Velké Meziříčí (zámek)|zámku Velké Meziříčí]].

* {{en}} [http://www.firstworldwar.com/source/harrachmemoir.htm Atentát na Františka Ferdinanda na FirstWorldWar]

* {{Kinobox film|id=24659-sarajevsky-atentat}}

* {{cs}} [http://www.blesk.cz/clanek/zpravy/259753/sto-let-od-sarajeva-svatbu-frantiska-ferdinanda-bojkotovala-jeho-vlastni-rodina-ani-bratri-neprijeli.html Sto let od Sarajeva: Svatbu Františka Ferdinanda bojkotovala jeho vlastní rodina]

* {{cs}} [http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/259835/takhle-nam-zabiji-ferdinanda-sarajevsky-atentat-minutu-po-minute.html Takhle nám zabijí Ferdinanda! Sarajevský atentát minutu po minutě.]