Prusko-rakouská válka: Porovnání verzí

| střetnutí = '''Prusko-rakouská válka'''

| konflikt =

| popisek = Bitva u Hradce Králové, obraz Georga Bleibtreu

| trvání = 14. červen – 23. srpen [[1866]]

=== Armády, výzbroj a taktika ===

Pokud jde o výzbroj obou hlavních soupeřů, není úplně pravda, že o vítězství Pruska ve válce rozhodla pouze moderní výzbroj pěchoty, především nová puška [[jehlovka]]. [[Perkusní předovky]] rakouské pěchoty systému Lorenz měly například větší dostřel, přesnost i spolehlivost. Pokud Rakušané místo bodákového útoku použili střeleckou taktiku, měly „lorencky“ nad jehlovkami, kterým se také často lámaly právě jehly v závěrovém mechanismu, navrch. Z dalších druhů vojsk jak rakouské [[jezdectvo]] (považované už tradičně za jedno z nejlepších v Evropě), tak zejména [[dělostřelectvo]], vybavené na svou dobu moderními čtyř a osmi liberními předovkami s rýhovanou hlavní, překonávaly své pruské protějšky takřka ve všech směrech. Hlavním rakouským nedostatkem byla naopak neschopnost konzervativních velitelů přizpůsobit novým zbraním dosud používanou zastaralou bitevní taktiku. Klasický bodákový útok sevřených [[prapor (jednotka)|praporních]] mas rakouské pěchoty s důstojníky na koních za oddílem<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bělina | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Bělina | příjmení2 = Fučík | jméno2 = Josef | odkaz na autora2 = Josef Fučík | titul = Válka 1866 | vydavatel = Havran ; Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2005 | počet stran = 686 | isbn = 80-7185-765-3}}, s. 558</ref> se v nemilosrdné a rychlé palbě pruských fyzilírů využívajících všechny výhody terénu (včetně palby v leže) nutně musel za velkých ztrát zhroutit…

 

Značně rovněž vázla komunikace Benedekova štábu s podřízenými jednotkami. Benedek, na rozdíl od Moltkeho, měl ve své přímé podřízenosti veškeré [[armádní sbor]]y, jezdecké [[divize (vojenství)|divize]] i dělostřeleckou zálohu. Navíc s oblibou velel vojsku tzv. „ze hřbetu koně“. Takto však nemohl mít jasný přehled o činnosti celé armády. Nemohl se ani tolik spoléhat na samostatné jednání svých podřízených vyšších velitelů, kteří by v zájmu naplnění strategického plánu postupovali pružně a přitom samostatně. Důkazem toho může být např. kontrast mezi jednáním pruského korunního prince, který se v bitvě u Hradce Králové dle Moltkeho rozkazu snažil přivést za každou cenu 2. pruskou armádu na bojiště a postojem velitelů II. a IV. rakouského armádního sboru, kteří se bez ohledu na Benedekovu bitevní dispozici dali vtáhnout do zbytečného boje o les Svíb.

 

Benedekovou první větší strategickou chybou bylo, že věnoval více pozornosti operacím proti Labské a 1. armádě Fridricha Karla, čímž dopřál 2. armádě korunního prince možnost rozvinout se a ohrožovat jeho bok. V posledních dnech června (v rozmezí 27. - 29. 6.) došlo k prvním bitvám války: u [[Bitva u Náchoda|Náchoda]], u [[Bitva u Trutnova|Trutnova]], u [[Bitva u České Skalice|České Skalice]], u [[Bitva u Mnichova Hradiště|Mnichova Hradiště]], u [[Svinišťany|Svinišťan]], u [[Dvůr Králové nad Labem|Dvora Králové]] a u [[Bitva u Jičína|Jičína]]. S výjimkou bitvy u Trutnova, v níž 27. 6. 1866 slavil dočasný úspěch X. armádní sbor [[podmaršálek|podmaršálka]] Gablenze, Rakušané všechny tyto střety prohráli. Zároveň začaly výrazně narůstat rakouské ztráty. Bilance jednotlivých střetů ukazuje, že poměr rakouských a pruských ztrát dosahoval většinou hrozivého čísla 5:1! Za této situace stáhl Benedek dlouhými přesuny a neustálým bojem unavenou Severní armádu směrem k Labi a zároveň naléhavě žádal císaře Františka Josefa telegramem z 1. července o uzavření míru. Císařova odpověď však byla odmítavá. Rakušané i saský armádní sbor se v té době nacházeli již v blízkosti [[Hradec Králové|Hradce Králové]]. Armáda zde měla původně pouze načerpat nové síly k dalším operacím, avšak zprávy o pohybu Prusů z 1. a 2. července 1866 ukázaly, že do tohoto prostoru směřují i hlavní pruské síly a že bude třeba zde přijmout boj. Totéž si o pár hodin později uvědomil i Moltke na pruské straně. Bitvy se, podle jím zastávaných zásad moderního vedení boje, měly zúčastnit všechny tři pruské armády a v tomto duchu byly také vydány příslušné rozkazy. Armáda korunního prince však musela spěchat, protože ji od bojiště dělila ještě značná vzdálenost. Do boje zasáhla o něco později než armády Bittenfeldova a prince Fridricha Karla.

 

=== Bitva u Hradce Králové ===

{{Podrobně|Bitva u Hradce Králové}}

3. července 1866 v 7 hodin ráno tedy nedaleko Hradce Králové propukla krvavá bitva, v níž se střetlo více než 400&nbsp;000 mužů. Zpočátku se zdálo, že rakouská postavení ve zvlněném terénu za říčkou Bystřicí s mohutnou podporou vynikajícího dělostřelectva, pro které vybudovali [[ženista|ženisté]] plukovníka Pidolla již předem řadu dělostřeleckých okopů, pruský nápor zadrží. Na levém křídle pak s Labskou armádou bojoval saský armádní sbor a rakouský VIII. sbor. Ztráty Rakušanů (např. v prudkých bojích o les Svíb, který zuřivě bránila 7. pruská pěší divize) brzy začaly opět dosahovat děsivých rozměrů. Zvrat situace však definitivně nastal s příchodem 2. pruské armády korunního prince na bojiště po poledni.

 

 

=== Třetí italská válka za nezávislost ===

Druhým bojištěm války 1866 se stala Itálie, kde se bojové operace nazývají [[třetí italská válka za nezávislost]]. Italové překročili hraniční řeku Mincio ráno 23. června a vyrazili směrem k Veroně. Velitel početně slabší rakouské Jižní armády, [[Albrecht Rakousko-Těšínský|arcivévoda Albrecht]], spolu se svým náčelníkem štábu generálem von John, následně rozhodl, že neustoupí, nýbrž na postupujícího nepřítele zaútočí. O den později, 24. června, tedy v kopcovité krajině nedaleko Gardského jezera došlo k bitvě, která vešla ve známost jako [[Bitva u Custozy (1866)|bitva u Custozy]]. (Byla to už druhá bitva toho jména, [[Bitva u Custozy (1848)|poprvé]] zde zvítězil v roce [[1848]] maršál [[Jan Radecký z Radče|Radecký]] nad sardinským králem.) Italská armáda vedená králem Viktorem Emanuelem II. a generálem La Marmorou zde byla poražena. Arcivévoda však ustupující italskou armádu prozíravě nepronásledoval. Jednak jeho jednotky utrpěly velké ztráty, a navíc bylo třeba myslet na budoucnost. Benátsko mělo být tak či tak z rozhodnutí panovníka odevzdáno a cíle zastrašit Italy a ukázat jim svou sílu bylo dosaženo. Armáda se ostatně brzy měla začít přesouvat na sever, kde se schylovalo ke královéhradecké katastrofě…

 

== Důsledky prusko-rakouské války ==

{{Podrobně|Rakousko-uherské vyrovnání}}

Prusko se díky vítězství nad Rakouskem stalo hegemonem v Severoněmeckém spolku, který byl však jen dočasným předstupněm ke vzniku sjednoceného Německa. V roce [[1871]] po vítězné válce s Francií se pruský král stal zároveň i německým císařem.