Vladař: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplnění, vložení oddílu Reference značka: Možný vandalismus |
m přebírání Commonscat z Wikidat; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=knize Niccolò Machiavelliho}}
'''''Vladař''''', [[Italština|italsky]] ''Il Principe'', [[kniha]] [[Niccolò Machiavelli]]ho, je nejvýznamnější dílo tohoto politika, diplomata a spisovatele, který je považován za zakladatele [[politologie]]. Ve svém díle Machiavelli nejprve dělí státy na [[republika|republiky]] a [[autokracie]] (knížectví). Dále se zabývá pouze [[autokracie]]mi. Ty rozděluje podle způsobu vzniku na zděděné a nově vzniklé. Zaměřuje především na nově vzniklé, jelikož udržet moc ve zděděných [[knížectví]]ch považuje, za normálních okolností, za snadné.
Kniha byla napsána v roce [[1513]], ale vyšla až po autorově smrti roku [[1532]]. Věnována byla rodu Medicejských, po jejichž návratu k moci ztratil všechny funkce ve florentské vládě. Právě tyto okolnosti sepsání ''Vladaře'' značně ovlivňují vyznění díla, které se snaží podbízet autokratickému vládci. Machiavelli však ve skutečnosti byl spíše republikán, což dokazuje dílem ''[[Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia]]''. Především však byl velkým italským vlastencem, dějiny roztříštěné a slabé středověké Itálie sepsal v díle ''[[Florentské letopisy]]'', primárně zaměřené na dějiny [[Florencie]]. Jeho představou bylo sjednocení Itálie, jakožto jediná možná obrana před silnějšími sousedy, což se později stalo. V zájmu této věci mu bylo jedno, bude-li Itálie sjednocena formou republiky, nebo autokracie.
[[Katolická církev]] zařadila roku 1559<ref>„Machiavelliho dílo se roku 1559 ocitá na [[Index librorum prohibitorum|indexu]], kde vydrželo až do konce 19. století." →
== Machiavelli vs. machiavellismus ==
Řádek 21:
''V čem jedni u něho vidí hospodárnost, druzí zas lakotu, v oprávněné přísnosti ukrutnost, v soucitu a vlídnosti naopak slabost a zbabělost. Co jeden na něm považuje za účelné a praktické, druhý může mít za věrolomné a bezzásadové, ve velkorysosti lze vidět i lehkomyslnost, v uzavřenosti a zdrženlivosti třeba pýchu a nafoukanost, vážný člověk může někomu připadat jako morous a nelida, zbožný jako pokrytec a tak dále.''
Machiavelli věří, že lidé se rozhodnou mezi těmito dvěma pohledy na tytéž vlastnosti podle úspěchu panovníka.
== Virtù ==
Řádek 29:
{{citát|Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá.
Panovník má budit zdání, že je vlídný, věrný, lidský, upřímný a zbožný, a má takový být. Ale pro případ, že je nutné takovým nebýt, má mít povahu dost pružnou, aby se mohl a dovedl změnit v pravý opak.
Nutno chápat, že vladař, zejména vladař nový, nemůže vynikat všemi vlastnostmi, pro které jsou lidé považování za dobré, protože je často nucen k udržení vlády jednat proti věrnosti, proti milosrdenství, proti lidskosti, proti náboženství.
Musí se přizpůsobovat rozmarům Štěstěny a proměnlivosti událostí, nemá pokud
Vladař má proto úzkostlivě dbát, aby nikdy
Při posuzování lidské činnosti, zejména skutků vladařových, proti nimž není odvolání, se hledí na výsledek.
Panovník se musí starat, aby zvítězil a podržel si moc. Prostředky, jimiž to dokázal, shledají lidé vždy čestnými a každý je bude chválit.
Lid dá vždy jen na zdání a na výsledek věci, a na světě není než lid.}}
Řádek 57:
| strany = 459
}} [Stať „Vladař" je na str. 17–18; autorka Daniela Hodrová.]
* MÉNISSIER, Thierry – ZARKA, Yves Charles. ''Machiavelliho Vladař: nové umění politiky''. Praha : OIKOYMENH, 2015.
* ZNOJ, Milan, BÍBA, Jan a kol. ''Machiavelli mezi republikanismem a demokracií.'' Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2011. 453 s. ISBN 978-80-7007-360-5.
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat
[[Kategorie:Niccolò Machiavelli]]
|