Anvar as-Sádát: Porovnání verzí

{{Infobox Politik

}}

 

Byl jedním z vedoucích členů skupiny tzv. [[Svobodní důstojníci|Svobodných důstojníků]], kteří v [[Egyptská revoluce 1952|egyptské revoluci v roce 1952]] svrhli vládu [[Farúk I.|Farúka I.]], předposledního krále z [[dynastie Muhammada Alího]]. Jako prezident vedl Egypt v roce 1973 do [[Jomkipurská válka|Jomkipurské války]], aby získal zpět území, které Egypt v roce [[1967]] během [[Šestidenní válka|Šestidenní války]] s [[Izrael]]em ztratil. Po této válce se stal egyptským hrdinou a na nějaký čas i hrdinou arabského světa. Později se zabýval mírovými jednáními i Izraelem, z čehož vyústila [[egyptsko-izraelská mírová smlouva]], za kterou v roce [[1978]] získal [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]]. Navzdory uznání, kterého se mu dostávalo ve světě, se stal velmi nepopulárním mezi některými Araby, což mělo za následek pozastavení členství Egypta v [[Liga arabských států|Lize arabských států]] a nakonec i jeho zavraždění.

V roce [[1938]] dokončil svá studia na Královské vojenské akademii v [[Káhira|Káhiře]]. Do armády vstoupil s hodností podporučíka a byl převelen do [[Súdán]]u, který byl v té době součástí [[Egyptské království|Egyptského království]]. A právě zde se poprvé setkal s Gamálem Násirem a společně s několika dalšími nižšími důstojníky založili tajné hnutí [[Svobodní důstojníci|Svobodných důstojníků]], které si dalo za cíl osvobodit Egypt od britské nadvlády a královské korupce.

 

 

 

== Prezident ==

15. května [[1971]] oznámil Sádát takzvanou Nápravnou revoluci<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 74 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref>, kterou chtěl očistit vládu, politické a bezpečnostní orgány od fanatického Násirismu. Sádát podporoval vznik islamistického hnutí, které bylo za vlády jeho předchůdce zakázáno. Ve víře, že islamisté budou společensky konzervativní, jim dal výměnou za politickou podporu značnou “kulturní a ideologickou autonomii”.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Jihad: the trail of political Islam| vydavatel = Belknap Press | rok = 2002 | počet stran = 464 | strany = 83 | isbn = 978-0674008779}} {{en}}</ref>

 

 

=== Jomkipurská válka ===

{{Viz též|Jomkipurská válka}}

 

Po prvotním šoku přešel Izrael podporovaný Spojenými státy do protiútoku. Po zajištění prostoru Golanských výšin zahájil ofenzivu na suezské frontě. Izrael sice nedokázal zničit arabské síly na východ od Suezu, ale zničil část jejich předmostí a dvě jeho tankové divize překročily průplav, odřízly předsunuté egyptské síly a ohrozily Káhiru (byť jejich poslední kroky již narušovaly příměří, ke kterému vyzývala [[rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338]] schválená 22. října). K zastavení konfliktu mělo dojít 22. října v 18:52. Vedení Egypta a Izraele s ukončením palby souhlasilo, avšak Sýrie toto rozhodnutí nepřijala. Boje následně pokračovaly. K definitivnímu ukončení konfliktu došlo 27. října.

Egyptská vítězství z počátku války zvedla morálku v celém Egyptě a Sádát se stal na mnoho let národním hrdinou. Následná mírová jednání vedla k znovuotevření [[Suezský průplav|Suezského průplavu]]. Nová Sádátova mírová politika vedla k dalším smlouvám s Izraelem. 18. ledna [[1974]] a 4. září [[1975]] uzavřeli dohodu o stažení vojenských sil. 8. dubna [[1976]] navštívil Sádát poprvé [[Vatikán]], kde pro své úsilí o mír s Izraelem získal podporu papeže [[Pavel VI.|Pavla VI.]]<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://www.vatican.va/holy_father/paul_vi/speeches/1976/documents/hf_p-vi_spe_19760408_presidente-egitto_en.html | titul=Text of Pope's message to Sadat | vydavatel= Vatican.va | datum přístupu=2012-07-07}} {{en}}</ref> Rovněž ho při té příležitosti pozval na návštěvu do Káhiry.<ref>{{Citace elektronické monografie | url=http://aad.archives.gov/aad/createpdf?rid=80873&dt=2082&dl=1345 | titul=John Anthony Volpe (US Ambassador to Italy), cable describing Sadat's visit to the Vatican | datum přístupu=2012-07-07}} {{en}}</ref>

 

 

=== Egyptsko-izraelská mírová smlouva ===

[[Soubor:Sadat and Begin clean3.jpg|thumb|right|250px|Prezident Sádát a izraelský premiér Menachem Begin před americkým kongresem, během něhož americký prezident Jimmy Carter oznámil výsledky dohod z Camp Davidu]]

[[Soubor:Anwar Sadat greets Ezer Weizman 9-7-78.gif|thumb|right|250px|Sádát společně s&nbsp;izraelským ministrem obrany [[Ezer Weizman]]em]]

 

Hlavním bodem smlouvy bylo vzájemné uznání obou zemí, ukončení válečného stavu, který existoval od [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]] a stažení izraelských vojsk a civilistů ze Sinajského poloostrova, který Izrael zabral v&nbsp;roce 1967 během Šestidenní války. Smlouva rovněž zajišťovala volný průjezd izraelských lodí Suezským průplavem a přiznání statusu mezinárodních vod [[Tiranská úžina|Tiranské úžině]] a [[Akabský záliv|Akabskému zálivu]]. Tato dohoda udělala z Egypta první arabskou zemi, která oficiálně uznala Izrael. [[Izrael]] se postupně stáhl ze Sinajského poloostrova a celá oblast byla navrácena 25.&nbsp;dubna [[1982]].

 

 

V roce 1979 [[Liga arabských států]] vyloučila Egypt ze svých řad, a to právě z&nbsp;důvodu podepsání této mírové smlouvy. Následně přesunula své sídlo z&nbsp;Káhiry, kde se do té doby nacházelo, do [[Tunis]]u. Egypt se znovu stal členem Arabské ligy až v&nbsp;roce [[1989]]. Sídlo této organizace se opět vrátilo do egyptského hlavního města.<ref name="nytimes" />

 

=== Sádátův vztah s íránským šáhem ===

 

=== Atentát ===

Poslední roky Sádátovy vlády byly poznamenány řadou nepokojů a obvinění z korupce. V lednu 1977 se zvedla velká vlna protestů proti ekonomické liberalizaci, konkrétně proti zvýšení cen základních potřeb. Nepokoje trvaly dva dny, během nichž se v Káhiře sešlo stovky tisíc protestujících. Pouze v Káhiře bylo poničeno 120 autobusů a stovky budov.<ref>{{citace monografie | jméno = Mary Ann | příjmení = Weaver | titul = Portrait of Egypt | vydavatel = Farrar, Straus and Giroux | rok = 2000 | počet stran = 288 | strany = 25 | isbn = 0374527105}} {{en}}</ref> Nepokoje byly ukončeny nasazením armády a znovu zavedeným dohledem nad cenami.<ref>{{citace monografie | jméno = Roy | příjmení = Olivier | titul = Failure of Political Islam | vydavatel = Harvard University Press | rok = 1994 | počet stran = 256 | strany = 56 | isbn = 0-674-29140-9}} {{en}}</ref> Dalo by se říci, že byl Sádát zavražděn na vrcholu své neoblíbenosti.<ref>{{citace monografie | jméno = Gilles | příjmení = Kepel | titul = Le Prophete ET Pharaon | vydavatel = Gallimard | rok = 2012 | strany = 192 | isbn = 978-2070445479}} {{fr}}</ref>

 

 

Skupina atentátníků byla vedena poručíkem [[Chálid Islambulí|Chálídem Islambulím]]. Islambulí následně stanul před soudem, byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. [[Poprava zastřelením]] proběhla v dubnu [[1982]].

Jeho nástupcem byl zvolen viceprezident Husní Mubárak, který byl během atentátu na Sádáta zraněn. Sádátův pohřeb navštívil rekordní počet hodnostářů z celého světa. Pohřbu se například zúčastnili tři bývalí prezidenti Spojených států: [[Gerald Ford]], Jimmy Carter a [[Richard Nixon]]. Súdánský prezident [[Dżafar an-Numajri]] byl jedinou arabskou hlavou státu, která se na pohřbu objevila. Pouze tři státy z 24 členů Arabské ligy vyslaly své zástupce – kromě Súdánu to bylo ještě [[Somálsko]] a [[Omán]]. Sádát byl pohřben u káhirského [[Památník Neznámého vojáka|památníku Neznámého vojáka]], který se nachází přes ulici od místa, kde byl zavražděn.

 

 

V roce [[2001]] byl o něm v Egyptě natočen film ''Ájam as-Sádát'' (''Dny as-Sádáta'').

 

=== Externí odkazy ===

* {{commonscat|Anwar Sadat}}