Ultrafialové záření objevil německý fyzik [[Johann Wilhelm Ritter]] v roce [[1801]]. Pojmenoval ho „dezoxidační“ světlo. Nynější název dostal později v 19. století.
== Souvislost s evolucí ==
Podle moderních modelů [[evoluce]] je vznik a evoluce prvotních [[Bílkovina|proteinů]] a [[enzym]]ů schopných reprodukce ...........................................................připisován právě existenci ultrafialového záření. To způsobuje, že sousední dvoušroubovicové páry [[thymin]]u v [[DNA]] se mohou spojit do kovalentní vazby a tím přerušit vlákno, které reproduktivní enzymy nedokáží zkopírovat. To během genetické replikace či syntézy proteinů vede k posunutí proti sobě orientovaných bází DNA, jehož konečným důsledkem je selhání přenosu genetické informace a smrt organizmu. První prokaryotické organismy, které se přibližovaly hladině prehistorických oceánů – před tím, než byla zformována [[ozónová vrstva]], blokující většinu ultrafialového záření – neustále hynuly. Těch několik málo přeživších si vytvořilo enzymy, které přepracovaly a rozbily thyminové kovalentní vazby (tzv. {{cizojazyčně|en|excision repair enzymes}} – enzymy opravující vynechání při spiralizaci). Mnoho enzymů a bílkovin, které se účastní moderní [[mitóza|mitózy]] a [[meióza|meiózy]], jsou extrémně podobné enzymům opravujícím vynechání při spiralizaci a jsou považovány za potomky enzymů, které poprvé přestály působení ultrafialového záření.<ref>Margulis, Lynn a Sagan, ''Origins of Sex: Three Billion Years of Genetic Recombination'', Yale University Press, Dorion, 1986</ref>
