Carl Gustaf Emil Mannerheim: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Meziválečné období: doplnění překladem z anglické verze Wikipedie značka: editace z Vizuálního editoru |
→Mládí: překlad z anglické verze Wikipedie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 22:
== Mládí ==
[[Soubor:Mannerheim siblings.jpg|thumb|Budoucí maršál (vpravo) se svými sourozenci. Uprostřed baronessa [[Sophie Mannerheim]], zakladatelka moderního ošetřovatelství ve Finsku]]
[[Rod Mannerheimů|Rodu Mannerheimů]] pocházel z Hamburku, odkud obchodník a vlastník mlýna Heinrich Marheim (1618-1667) emigroval do švédského Gävle a své jméno upravil na Henrik. Jeho syn Augustin Marheim změnil své příjmení na Mannerheim a v roce 1693 byl králem Karlem IX. povýšen do šlechtického stavu. Jeho syn Johan Augustin Marheim byl plukovníkem dělostřelectva a majitelem několika mlýnů. V roce 1768 mu byl stejně jako jeho bratrovi udělen titul baron. Rod Mannerheimů se v druhé polovině 18tého století přestěhoval do Finska, které bylo tehdy nedílnou částí Švédska. Dlouho se předpokládalo, že Henrik Marheim emigroval do Švédska z Holandska, ale teprve až nedávné výzkumy dokázaly, že tento předpoklad byl chybný. Ale baron Johan Mannerheim měl ze strany otce i skotské předky, jeho předek George Wright (zakladatel finské šlechtické větve Von Wrightů) emigroval z Dundee do Švédska v 17tém století.
Mannerheimův pradědeček hrabě Carl Erik Mannerheim (1759-1837) zastával mnoho funkcí ve vládách (mimo jiné byl i ministerským předsedou) v prvních letech fungování ruského autonomního Velkoknížectví Finského a v roce 1825 byl povýšen do hraběcího stavu. Jeho dědeček, hrabě [[Carl Gustaf Mannerheim]], byl významný [[Entomologie|entomolog]] a prezident Odvolacího soudu ve Viipuri. Jeho babička hraběnka Eva Wilhelmina , rozená von Schantz, byla vůdčí postava finské vyšší společnosti.
Jeho otec, hrabě Carl Robert Mannerheim (1835-1914), byl dramatik zastávající liberální až radikální názory. Ale byl také obchodník a průmyslník střídající úspěchy a neúspěchy. Byl prezidentem společnosti Kuusankoski, která byla prvním výrobcem rotačního papíru v severní Evropě. Jeho další společnost Systema zase dovážela moderní kancelářské přístroje. Jeho matka, Hedvig Charlotta Helena von Julin (1842-1881) byla dcerou bohatého průmyslníka Johana Jacoba von Julin, kterému patřily ocelárny a vesnice Fiskars.
Gustaf Mannerheim se narodil v rodinné vile Villnäs v Askainen. Jako v pořadí třetí syn hraběte obdržel po narození titul [[svobodný pán]] ([[Finština|finsky]] ''Vapaaherra'', [[Švédština|švédsky]] ''Friherre'', protože hraběcí titul mohl zdědit jen nejstarší syn). Mannerheimův otec se koncem 70tých let díky obchodním záležitostem dostal do finančních problémů. Trpěl hypománií, (což je slabší forma mánie vyznačující se povznesenou náladou a zvýšenou energií), která se u něj projevovala přehnaným optimismem ve finančních záležitostech. Situaci ještě zhoršil jeho sklon k hazardu, takže v roce 1880 zbankrotoval. Aby pokryl své dluhy, prodal Villnäs včetně pozemků a také svou velkou uměleckou sbírku své sestře. Opustil také svou manželku a se svou milenkou se přestěhoval do Paříže, kde vedl bohémský život. Vrátil se do Helsinek a v roce 1887 založil společnost Systema, kterou až do smrti řídil. Po jeho smrti v roce 1914 prodali jeho potomci akcie vedení firmy.
Mannerheimova matka zdrcená bankrotem a manželovým útěkem přivedla svých sedm dětí na síslo své tety Louisy do Sällviku a následujícího roku zemřela na infarkt způsobený zřejmě depresemi a hanbou. Děti byly po její smrti svěřeny do péče příbuzným a strýček z matčiny strany Albert von Julin se stal jeho zákonným poručníkem.
Díky zhoršující se finanční situaci rodiny a jeho problematickému chování ve škole byl roce 1882 patnáctiletý Carl Gustaf odeslán na [[Kadetní škola v Hamině|Kadetní školu v Hamině]] , aby se naučil sebeovládání (v čemž exceloval až jako dospělý) a vojenskému řemeslu. Kadetka byla státní škola připravující chlapce z aristokratických rodin na kariéru ve vojsku Finského velkoknížectví nebo v ruských ozbrojených silách.
Kromě rodné švédštiny se učil Mannerheim finsky, rusky, francouzsky, německy a anglicky. Nicméně vzhledem ke své službě v ruské armádě v letech 1887 - 1917 téměř zapomněl, co v dětství z finštiny pochytil a musel se tedy učit jazyk znovu v pokročilém věku. Mluvil finsky se silným přízvukem a v průběhu Občanské války byl plně závislý na tlumočníkovi. Mluvil také polsky a portugalsky a rozuměl trochu mandarínské čínštině.
Už v mládí se musil naučit vzhledem k finanční situaci rodiny lépe zacházet s financemi. Ponižovalo ho, že musel o peníze na každou maličkost žádat strýce. Také byl nucen v dopisech strýčka a četných příbuzných pročítat nabádání ke střídmosti a dobrému chování. Jeho problémy s disciplínou stále přetrvávaly. Mannerheim srdečně nenáviděl školu a úzkoprsost společnosti v Hamině. Opakovaně bez povolení opouštěl školu a tak byl v roce 1886 vyloučen z jednotky finských kadetů.
Protože se mu tímto uzavřela kariéra ve finské armádě, jediná možnost vstupu do ruské armády vedla byla přes důstojnickou školu, s čímž mladý Gustaf neměl žádný problém. První pokus učinil ještě jako finský kadet, když se pokusil dostat na Pážecí školu v St.Petersburgu. Ale hodnocení, které došlo z jeho školy to naprosto znemožnilo.
Nějakou dobu strávil u švagra strýčka Alberta, Edvarda Bergenheima v Charkově na Ukrajině, kde se učil rusky. Potom navštěvoval soukromé lyceum v Helsinkách a v roce 1887 absolvoval přijímací zkoušky na univerzitu, díky čemuž získal lepší posudek než od kadetů. Napsal své kmotře, baronce Alfhild Scalon de Coligny, která měla styky u carského dvora, aby mu pomohla dostat se na jezdeckou školu cara Mikuláše a z ní do Jezdecké gardy, ale jeho příbuzné odradily vysoké náklady z toho plynoucí, takže tu myšlenku opustil. Kmotra ho v létě 1887 pozvala do venkovského sídla jejího manžela v Lukjanovce. Tam se hodně zlepšil v ruštině a také strávil nějakou dobu ve vojenském táboře v Čugujevu, což ještě posílilo jeho snahu o vojenskou kariéru.
== Kariéra v ruské armádě ==
| |||