Carl Gustaf Emil Mannerheim: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typos |
m →Meziválečné období: doplnění překladem z anglické verze Wikipedie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 57:
Mannerheimovy představy o finském směřování padly po březnových parlamentních volbách (1919), v nichž monarchisté dosud ovládající zákonodárné sbory utrpěli porážku. Republikáni v čele se socialistou [[Kaarlo Juho Ståhlberg|Ståhlbergem]] vypracovali republikánskou verzi Ústavy a prosadili ji v Parlamentu. Mannerheim, který byl přesvědčený monarchista, se po krátkém váhání rozhodl nepoužít svého [[Veto|práva veta]] a volby a republikánskou formu ústavy akceptoval. V následných prezidentských volbách jej [[Švédská lidová strana]] a [[Národní koalice]] postavily jako svého kandidáta na prezidenta, byl však podle očekávání poražen Ståhlbergem, jehož [[Národní pokroková strana]] měla spolu s koaličním [[Agrární svaz|Agrárním svazem]] v Parlamentu jednoznačnou většinu.
Po porážce v prezidentských volbách se Mannerheim stáhl z veřejného života a nezastával žádný významnější úřad. Řada politiků z oblasti politického středu jej považovala za kontroverzní postavu zejména pro jeho tvrdý antibolševismus a autoritativní vystupování, řada levicových politiků jej pak vyloženě nenáviděla jakožto bílého generála a šlechtice. Vzhledem k tomu, že střed a levice ovládly Parlament, nezbývalo pro Mannerheima příliš prostoru. Mannerheim se v této době zabýval cestováním po Evropě a sháněním finančních prostředků jednak pro finský [[Mezinárodní červený kříž|Červený kříž]] a jednak pro [[Mannerheimovo sdružení pro péči o děti]], které založil se svojí sestrou [[Sophie Mannerheim|Sophií]] a které se zabývalo zejména péčí o válečné sirotky. Stal se také předsedou správní rady Helsinské banky a byl členem správní rady společnosti Nokia.
V dvacátých a třicátých letech Mannerheim hodně cestoval a lovil v Asii. Na své první cestě cestoval lodí z Londýna do Kalkaty, aby se vyhnul cestě přes Sovětský svaz. Odtud cestoval do Barmy, v Rangúnu strávil měsíc a potom zamířil do Gangtoku v Sikkimu. Domů se vrátil automobilem a letecky přes Basru, Baghdád, Káhiru a Benátky.
Druhá cesta do Indie v roce 1936 vedla lodí přes Aden do Bombaje. Během svého pobytu navštívil mnoho starých evropských přátel a známých. Na svých cestách a loveckých výpravách navštívil Madrás, Díllí a Nepál. Tam ho také pozval nepálský král Tribhuwan Bir Bikram Shah na lov tygrů. Mannerheim zastřelil tygra 323cm dlouhého, který údajně zabil dva lidi. Jeho kůže je k vidění v Mannerheimově muzeu Kaivopuisto v Helsinkách.
Mannerheim se v této době politikou příliš nezabýval, nicméně vyjádřil podporu některým požadavkům radikálního [[nacionalismus|nacionalistického]], [[Autoritarismus|autoritářského]] a [[antibolševismus|protibolševického]] [[hnutí Lapua]], nicméně jeho podpora posléze ochladla poté, kdy hnutí začalo provádět násilné praktiky a zaměřilo svoji pozornost i na demokratickou levici. Když jej v roce 1929 hnutí vyzvalo ke svržení vlády a převzetí moci v zemi, Mannerheim odmítl.
| |||