Latinka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace |
m →Znaky: oprava překlepu |
||
Řádek 11:
|}
Písmo bylo původně ryze [[majuskule|majuskulní]]. [[Minuskule]], tj. „malá písmena“, se začala vyvíjet z majuskulí („velkých písmen“) až cca. v [[3. století]] po Kr. pro snazší zápis pomocí četných [[Ligatura (typografie)|ligatur]]. Přesné rozlišení na [[majuskule]] a minuskule a použití obojího podle přesných pravidel v témže textu pochází až z doby [[Humanismus|humanismu]], který se snažil zachovat jak minuskule, tak majuskule. Rozdělení na majuskule a
Postupně se vyvíjela, některá písmena se měnila, některá přibyla. Formou písmen, jejich ligaturami a použitím se zabývá latinská [[paleografie]]. Pro úsporu psacím materiálem vyvinula latina komplexní systém zkratek, který text značně zkracoval. Zkratky nahrazovaly celá slova (hlavně jména jako ''Iesus'', ''Christus'', ''Deus'', atd.), předložky, spojky, pravidelné pádové koncovky apod. (např. ''b<sup>9</sup>'' namísto koncovky „bus“, ''t<sup>r</sup>'' namísto koncovky „tur“, vypouštění „m“ a „n“ a jejich nahrazování nadepsanou čárkou). Dodnes se z těchto zkratek několik zachovalo i v národních jazycích, např. & (''et'' čili slučovací spojka „a“), v italštině se někdy v kurzívním psaní (i když velmi zřídka) používá vodorovná čárka nad písmenem jako náhrada za vypuštěné „m“ nebo „n“ apod. Původ z latinského ''ad'' má pravděpodobně i [[zavináč]] @.
| |||