Emanuel Tonner: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
deklarace |
|||
Řádek 35:
| jazyk = česky
| poznámka = Dále jen: ''Česká společnost 1848-1918''
}}</ref> V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů [[státoprávní deklarace českých poslanců]], v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila [[české státní právo]].<ref name="NNDeklar">{{Citace periodika
}}</ref>▼
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Osvědčení poslancův českých
| periodikum = Národní noviny
| odkaz na periodikum = Národní noviny
| rok = 1868
| měsíc = srpen
| ročník =
| číslo = 37
| strany = 1
| url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5852350&picp=&it=0&s=djvu
| issn =
▲}}</ref>
V prvních přímých [[Volby do Říšské rady 1873|volbách do Říšské rady roku 1873]] získal i mandát v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě]] (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval [[Kurie (volby)|kurii]] venkovských obcí, Písek, Strakonice, Blatná atd. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou [[pasivní rezistence]] ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil. Jeho mandát tak byl prohlášen za zaniklý z důvodu absence.<ref name="alex.onb.ac.at">Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.</ref> Původně byl členem [[Národní strana (1848)|Národní (staročeské) strany]], ale tíhl k jejímu mladočeskému liberálnímu křídlu. V roce 1864 se ale podílel na konzultacích ohledně možnosti založení nové liberálně orientované politické strany. Účastnil se porad, které svolal [[Rudolf Thurn-Taxis]], na nichž se profiloval program samostatné politické strany. Nakonec ale k formálnímu ustavení nezávislé mladočeské formace nedošlo a oba proudy české politiky i nadále existovaly ve volné alianci.<ref>''Česká společnost 1848–1918''. 181</ref> Rozdílné stanovisko od hlavního proudu staročeské politiky prezentoval i v roce 1873, v debatách okolo politiky pasivní rezistence na zemském sněmu. Když [[Český klub]] coby společná sněmovní frakce českých státoprávních poslanců o otázce hlasoval, byla sice odsouhlasena pasivní rezistence i na zemském sněmu, ale pouhým poměrem 47 : 35 hlasů. Poražená (mladočeská) menšina reagovala 25. listopadu 1873 veřejným prohlášením, ve kterém sice předchozí většinové rozhodnutí respektovala, ale demonstrativně vrátila své mandáty ''do rukou voličů'', protože rozhodnutím o pokračujícím bojkotu pozbyly svého účelu. Mezi signatáři tohoto prohlášení byl i Tonner a další politici, kteří v té době již směřovali k ustavení samostatné politické strany, ke kterému došlo následujícího roku, kdy formálně vznikla [[Národní strana svobodomyslná|Národní strana svobodomyslná (mladočeská)]].<ref>''Česká společnost 1848–1918''. 299</ref>
| |||