Slováci: Porovnání verzí

Počátky slovenské státnosti jsou spjaty, dle tradičního výkladu, s knížetem [[Pribina (kníže)|Pribinou]] a jeho synem a nástupcem [[Kocel]]em. Ve 13. století stál na pokraji královské moci [[Matúš Čák Trenčanský]]. V 19. století se zdvihlo hnutí slovenského národního obrození, jehož klíčovými představiteli byli [[Ľudovít Štúr]] a [[Anton Bernolák]]. Významnou postavou revoluce roku 1848 byl [[Jozef Miloslav Hurban]]. [[Milan Rastislav Štefánik]] stál u zrodu československé republiky roku 1918. Klíčovými pročeskoslovenskými politiky tzv. První republiky pak byli [[Milan Hodža]] (premiér 1935–1938) a [[Vavro Šrobár]]. Naopak autonomistické postoje zastával [[Andrej Hlinka]], v jeho stopách pak šel lídr Slovenského štátu (1938–1945) [[Jozef Tiso]]. Po obnovení Československa roku 1945 byla moc znovu centralizována a slovenští politici s méně centralistickými představami byli tvrdě postiženi v 50. letech – především [[Vladimír Clementis]], [[Gustáv Husák]] a [[Laco Novomeský]]. V 60. letech zastával dlouho funkci předsedy vlády [[Viliam Široký]], ovšem v té době již pravomoci v této funkci byli omezené na úkor KSČ. Roku 1968 se do čela této KSČ a procesu tzv. Pražského jara postavil Slovák [[Alexandr Dubček]], dnes nejznámější Slovák ve světě. Po porážce Pražského jara ho v této pozici vystřídal další Slovák, [[Gustáv Husák]], který nakonec získal i post prezidenta, jakožto jediný Slovák v historii Československa. Patrně nejvlivnějším mužem v ÚV KSČ po roce 1968 byl [[Vasil Biľak]]. Představitelem slovenského disentu té doby byl [[Ján Čarnogurský]]. Po listopadové revoluci roku 1989 se do čela federální vlády postavil [[Marián Čalfa]]. Premiéry samostatné Slovenské republiky (po roce 1993) byli: [[Vladimír Mečiar]], [[Jozef Moravčík]], [[Mikuláš Dzurinda]], [[Iveta Radičová]] a [[Robert Fico]]. Prezidenty [[Michal Kováč]], [[Rudolf Schuster]], [[Ivan Gašparovič]] a [[Andrej Kiska]].

 

 

 

Nejvýznamnějšími představiteli národního obrození v oblasti literatury byli v prvé generaci spisovatelé [[Ján Kollár]] a [[Pavel Josef Šafařík]]. Ke generaci štúrovců patřili [[Samo Chalupka]] (autor známé básně ''Mor ho!''), [[Janko Kráľ]], [[Andrej Sládkovič]] či [[Janko Matúška]], autor textu slovenské národní hymny ''Nad Tatrou sa blýska''. Na jejich dílo navázal v další generaci zejména [[Pavol Országh Hviezdoslav]]. Ve 20. století se výrazně prosadil prozaik [[Ladislav Mňačko]]. V posledních letech například [[Milan Rúfus]].