Slováci: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Kačírek (diskuse | příspěvky)
m commonscat, Externí odkazy
Změna jména Josefa Gabčíka.
Řádek 92:
Počátky slovenské státnosti jsou spjaty, dle tradičního výkladu, s knížetem [[Pribina (kníže)|Pribinou]] a jeho synem a nástupcem [[Kocel]]em. Ve 13. století stál na pokraji královské moci [[Matúš Čák Trenčanský]]. V 19. století se zdvihlo hnutí slovenského národního obrození, jehož klíčovými představiteli byli [[Ľudovít Štúr]] a [[Anton Bernolák]]. Významnou postavou revoluce roku 1848 byl [[Jozef Miloslav Hurban]]. [[Milan Rastislav Štefánik]] stál u zrodu československé republiky roku 1918. Klíčovými pročeskoslovenskými politiky tzv. První republiky pak byli [[Milan Hodža]] (premiér 1935–1938) a [[Vavro Šrobár]]. Naopak autonomistické postoje zastával [[Andrej Hlinka]], v jeho stopách pak šel lídr Slovenského štátu (1938–1945) [[Jozef Tiso]]. Po obnovení Československa roku 1945 byla moc znovu centralizována a slovenští politici s méně centralistickými představami byli tvrdě postiženi v 50. letech – především [[Vladimír Clementis]], [[Gustáv Husák]] a [[Laco Novomeský]]. V 60. letech zastával dlouho funkci předsedy vlády [[Viliam Široký]], ovšem v té době již pravomoci v této funkci byli omezené na úkor KSČ. Roku 1968 se do čela této KSČ a procesu tzv. Pražského jara postavil Slovák [[Alexandr Dubček]], dnes nejznámější Slovák ve světě. Po porážce Pražského jara ho v této pozici vystřídal další Slovák, [[Gustáv Husák]], který nakonec získal i post prezidenta, jakožto jediný Slovák v historii Československa. Patrně nejvlivnějším mužem v ÚV KSČ po roce 1968 byl [[Vasil Biľak]]. Představitelem slovenského disentu té doby byl [[Ján Čarnogurský]]. Po listopadové revoluci roku 1989 se do čela federální vlády postavil [[Marián Čalfa]]. Premiéry samostatné Slovenské republiky (po roce 1993) byli: [[Vladimír Mečiar]], [[Jozef Moravčík]], [[Mikuláš Dzurinda]], [[Iveta Radičová]] a [[Robert Fico]]. Prezidenty [[Michal Kováč]], [[Rudolf Schuster]], [[Ivan Gašparovič]] a [[Andrej Kiska]].
 
Originální všestrannou osobností 18. století byl dobrodruh a cestovatel [[Móric Beňovský]]. Slavným vojevůdcem v rakouské armádě se v té době stal [[Andrej Hadik]], slavným zbojníkem pak [[Juraj Jánošík]], z něhož se nakonec stal slovenský národní symbol. I ve 20. století se několik Slováků proslavilo se zbraní v ruce. [[Jozef Gabčík|Josef Gabčík]] as [[Jándalšími Kubiš]]československými vojáky provedliprovedl atentát na nacistického pohlavára Reynharda Heydricha, generál [[Ján Golian]] byl vojenským velitelem Slovenského národního povstání roku 1944. Prvním slovenským kosmonautem se stal [[Ivan Bella]].
 
Prvním velkým slovenským vědcem, který se dá považovat za slovenského, byl lékař [[Ján Jesenský]]. Zakladatelem moderní slovenské vzdělanosti byl osvícenec [[Matej Bel]]. Největších úspěchů dosáhl fyzik a vynálezce [[Aurel Stodola]], který rozvinul technologii parních turbín. K rozvoji optiky výrazně přispěl [[Josef Maximilián Petzval]]. Na konstrukci padáku pracoval [[Štefan Banič]]. Průkopníkem bezdrátové telekomunikace byl [[Jozef Murgaš]]. Astronom [[Peter Kušnirák]] objevil přes 230 planetek. V Bratislavě se narodil německý nositel Nobelovy ceny za fyziku a nacistický exponent [[Philipp Lenard]].
 
Nejvýznamnějšími představiteli národního obrození v oblasti literatury byli v prvé generaci spisovatelé [[Ján Kollár]] a [[Pavel Josef Šafařík]]. Ke generaci štúrovců patřili [[Samo Chalupka]] (autor známé básně ''Mor ho!''), [[Janko Kráľ]], [[Andrej Sládkovič]] či [[Janko Matúška]], autor textu slovenské národní hymny ''Nad Tatrou sa blýska''. Na jejich dílo navázal v další generaci zejména [[Pavol Országh Hviezdoslav]]. Ve 20. století se výrazně prosadil prozaik [[Ladislav Mňačko]]. V posledních letech například [[Milan Rúfus]].