Skloňování ve staroslověnštině: Porovnání verzí

m
Typografie
(→‎Deklinace čtvrtá (souhlásková): Deklinační typy s-kmenů (тѣло) a t-kmenů (телѧ) jsou středního rodu, nikoli mužského.)
m (Typografie)
Staroslověnština rozeznává stejně jako čeština sedm pádů: 1. nominativ, 2. genitiv, 3. dativ, 4. akuzativ, 5. vokativ, 6. lokál, 7. instrumentál. Důsledně se pády rozlišují jen v jednotném a množném čísle, a to ne u všech druhů jmen; v dvojném čísle (duálu) spolu pády splývají do tří tvarů: jeden společný pro nominativ, akuzativ a vokativ, druhý pro genitiv a lokál a třetí pro dativ a instrumentál.<br />
Číslo se rozeznává trojí: singulár (jednotné číslo), plurál (množné číslo) a [[duál]] (dvojné číslo). Duálové tvary označovaly předměty nebo jevy, které se vyskytovaly v páru a po dvou. Dvojné číslo se používalo ve staroslověnštině hojněji než v kterémkoli pozdějším slovanském jazyce.
Jmenný rod se rozeznává rovněž jako v češtině trojí - mužský, ženský a střední, ale na rozdíl od češtiny mu řazení jmen (zvlášť podstatných) do jednotlivých skloňovacích typů tak silně nepodléhá. Zatímco v češtině dělíme podstatná jména z hlediska skloňování především na tři skupiny podle rodu, ve staroslověnštině se uplatňuje také hledisko zakončení kmene.<br />
 
== Podstatná jména ==
 
== Přídavná jména ==
Přídavná jména se (v základním stupni) skloňují dvěma různými způsoby - tak rozeznáváme skloňování jmenné a skloňování složené. Kterékoli přídavné jméno se může skloňovat kterýmkoli z obou způsobů. Je však viditelná tendence používat skloňování jmenné, když je přídavné jméno v přísudku (tj. ve spojení se slovesem byti) a skloňování složené, když je přídavné jméno v přívlastku.
 
=== Skloňování jmenné ===
=== Stupňování přídavných jmen ===
==== Druhý stupeň (komparativ) ====
Druhý stupeň přídavných jmen se tvoří dvěma způsoby - kratším nebo delším. Kratší způsob je méně užívaný, tvoří se přidáním zakončení -jьjь v nom.sg. mužs., -jьši v nom.sg. žens. a -je v nom.sg. stř. rodu. Většinou se užívá u přídavných jmen zakončených příponami -ъkъ, -okъ a -ьkъ (tyto přípony se pak při tvoření druhého stupně vynechávají) a ke tvoření tvarů druhého stupně od kmenů, od nichž není utvořen základní stupeň (týká se zejména nepravidelného stupňování), u ostatních přídavných jmen zřídka. Před -j- na začátku přípony se měkčí předchozí souhláska a -j- většinou zaniká.<br />
Delší způsob je obvyklejší, tvoří se přidáním zakončení -ějь v nom.sg. mužs., -ějši v nom.sg. žens. a -ěje v nom.sg. stř. rodu, přídavná jména zakončená na -ьnъ jej užívají výhradně. Obojí způsob se může užít jak ve skloňování jmenném, tak složeném. Končí-li základ přídavného jména na -k-, -g- nebo -ch-, měkčí se tyto souhlásky na -č-, -ž- a -š- a -ě- v příponě se mění na -a-.<br />
Vzor kratšího tvoření druhého stupně ve skloňování jmenném (gor'ijь, -'ьši, -'e):
 
== Zájmena ==
Zájmena se podle skloňování dělí na dvě skupiny - zájmena osobní a zájmena rodová (ukazovací, vztažná, vytýkací, tázací, neurčitá, záporná, souhrnná, přivlastňovací).
 
=== Zájmena osobní ===
 
== Slovesná participia ==
Participia jsou sice tvary utvořené od sloves, ale jednou z jejich podstatných vlastností - která je spojuje se jmény - je skutečnost, že se skloňují, proto jsou zde zařazena mezi jména do oddílu skloňování.
=== Participium přítomné (prézenta) činné ===
Participium přítomné činné se tvoří od prézentního slovesného kmene (viz u sloves); u první a druhé slovesné třídy (viz u sloves) má v nom.sg. mužského rodu zakončení -y, v gen.sg. -ǫšta, u třetí slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -'ę, v gen.sg. -jǫšta, u čtvrté slovesné třídy v nom.sg. mužského rodu zakončení -ę a v gen.sg. -ęšta. Participium přítomné činné se skloňuje jako přídavné jméno.<br />
<br />
Číslovky pętь-desętь se skloňují jako podstatná jména třetí deklinace (jsou ženského rodu).<br />
Číslovky 11-1911–19: skládají se z příslušného pádového tvary jednotkové číslovky (1-91–9) a spojení na desęte (např. 18 - osmь na desęte).<br />
'''Desítky:''' skládají se z příslušného pádového tvaru jednotkové číslovky (1-91–9) a tvaru desęte (nebo desęti) pro číslovky 20, 30 a 40 a tvaru desętъ pro ostatní desítky (50-9050–90).<br />
'''Stovky:''' 100. sъto, 200. dъvě sъtě, 300. tri sъta, 400. četyri sъta, 500.-900–900. příslušná číslovka a výraz sъtъ. Číslovka sъto se skloňuje jako podstatné jméno podle 1. deklinace.<br />
'''Tisícovky:''' 1000. tysǫšti (tysęšti), 2000. dъvě tysǫšti, 3000. tri tysǫštę, 4000. četyri tysǫštę, 5000.-9000–9000. příslušná číslovka a výraz tysǫštь. Pro deset tisíc se vyskytuje výraz tьma. Číslovka tysǫšti se skloňuje jako podstatné jméno podle 4. deklinace.<br />
Desítky ke stovkám a jednotky k desítkám se připojují spojkou i.<br />
Poznámka: Spojování počítaných předmětů nebo osob s číslovkami je uvedeno v oddílu Skladba.
=== Číslovky řadové ===
'''Jednotky:''' 1. prьvyi, -vaja, -voje, 2. vъtoryi, -raja, -roje nebo drugyi, -gaja, -goje, 3. tretii, -tьja (nebo -tьjaja), -tьje (nebo -tьjeje), 4. četvrьtyi, -taja, -toje, 5. pętyi, -taja, -toje, 6. šestyi, 7. sedmyi, 8. osmyi, 9. devętyi, 10. desętyi.<br />
'''Číslovky 11-1911–19:''' spojení řadové číslovky pro jednotku a výrazu na desęte. Pro 11 se užívá místo číslovky prьvyi výrazu jedinyi.<br />
'''Desítky, stovky a tisícovky:''' 20. dъvadesętьnyi, 30. tridesętьnyi, 40. četyridesętьnyi, 50. pętьdesętьnyi, 60. šestьdesętьnyi, 70. sedmьdesętьnyi, 80. osmьdesętьnyi, 90.devętьdesętьnyi, 100. sъtьnyi, 1000. tysǫštьnyi.<br />
Číslovky řadové se skloňují jako přídavná jména ve skloňování složeném.
6 675

editací