Nejvyšší správní soud Československa: Porovnání verzí

'''Nejvyšší správní soud Československa''' byl v letech 1918–1952 hlavní článek jednoinstančního [[Správní soudnictví|správního soudnictví]] v [[Československo|Československu]]. Byl zřízen v [[Praha|Praze]] zákonem č. &nbsp;3/1918 Sb. &nbsp;z. &nbsp;a &nbsp;n., o nejvyšším správním soudě, a jeho soudci se podíleli i na činnosti [[Ústavní soud Československé republiky|Ústavního soudu]] a Volebního soudu. Navazoval na rakouský [[Správní soudní dvůr]] a jeho prvním prezidentem byl [[Ferdinand Pantůček]]. Soud fungoval s určitými změnami až do roku 1952 (působil i v době [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]]) a od roku 1953 v poúnorovém Československu povinnosti správního soudnictví převzala nově zřizovaná [[Prokuratura v Československu|nově zřizovaná prokuratura]].<ref>{{Citace monografie

Československý Nejvyšší správní soud si zejména v době, kdy v jeho čele stál vynikající právník a právní teoretik [[Emil Hácha]] ([[1925]]–[[1938]]1925–1938), získal vysoké renomé a jeho [[Judikát|judikatura]], která byla publikována v tzv. ''[[Josef Václav Bohuslav|Bohuslavově]] sbírce'' (1918–1948) ve dvou oddělených částech (administrativní a finanční), je používána dodnes. Prvorepublikový Nejvyšší správní soud na druhou stranu trpěl chronickou zdlouhavostí řízení (nevyřízené věci dosáhly roku 1935 počtu 17&nbsp;431), kterou se podařilo omezit po reformě soudu v roce [[1937]].

Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] v [[Bratislava|Bratislavě]] vznikl [[Nejvyšší správní soud Slovenské republiky]], který dočasně v roce 1944 sídlil v [[Piešťany|Piešťanech]] a který pokračoval v samostatné existenci i po konci války. V prvních letech po válce Nejvyšší správní soud vzdoroval neustále sílící nátlakové atmosféře a zachoval si v rámci své rozhodovací činnosti jistou míru nezávislosti, když například zamítl pro nezákonnost znárodnění čokoládovny [[Orion (čokoládovna)|Orion]] v Praze-Modřanech nebo zrušil rozpuštění [[Selská jízda|Selské jízdy]] v Nechanicích. Vedle pražského Nejvyššího správního soudu působil jako orgán slovenské autonomie '''Nejvyšší správní soud v Bratislavě''', který posuzoval právnost aktů slovenských autonomních orgánů. Roku [[1949]] na podkladě § &nbsp;137 Ústavy Československé republiky č. 150/1948 Sb. a zákona č. 166/1949 Sb., o sídle správního soudu, byly oba soudy spojeny v Bratislavě pod názvem '''Správní soud''', jehož činnost trvala až do roku 1952. Správní soudnictví bylo zrušeno k [[1. leden|1. &nbsp;lednu]] [[1953]] zákonem č. 65/1952 Sb., o prokuratuře. Stížnosti, o nichž Správní soud do svého zániku nerozhodl, zůstaly nerozhodnuty. Správní soudnictví se postupně stalo součástí obecných soudů v čele se správním [[kolegium (soud)|kolegiem]] [[Nejvyšší soud Československa|Nejvyššího soudu]].

Na jeho tradici navázal až [[Nejvyšší správní soud České republiky]], který byl zaveden ''[[de iure]]'' [[Ústava České republiky|Ústavou]] už roku 1993, ''de facto'' byl ale zřízen roku 2003.