Bitva u Domažlic (panoráma): Porovnání verzí

Mezi nejhorlivější zastánce a ochránce patřil právě [[Miloslav Matas]], který je autorem málo známého básnického eposu 1431 , jenž složil na oslavu největšího husitského vítězství u Domažlic 14. srpna 1431 - při obraně vlasti proti nepřátelům, který vydala [[Nezávislá Jednota československých legionářů a Kruh jejich přátel v Plzni]]. Ale svým uměním ( a finančním darem, rovněž i na husitský památník ) vydatně přispěl také chodský hudební skladatel Mistr [[Jindřich Jindřich]], který se velmi angažoval. I přes těsné sevření hospodářskou krizí se v Domažlicích 14. června 1936 o 15. hodině ve vojenské jízdárně konal koncert, pořádaný k sokolskému župnímu Sjezdu pěvectva v Domažlicích. Bohatě navštívené hudební vystoupení líbivého tělesa západočeských učitelek tehdy dirigoval profesor Vanym. Výstup místního souboru s pásmem Chodské písně a [[Čerchov|Čerchovu]] řídil právě Jindřich Jindřich. A unesené diváky uchvátila skladba, určená k [[Festival|festivalovému]] vystoupení a scénickému provedení, nazvaná Bitva u Domažlic, která byla přednesena mohutným sborem s nejméně 400 pěvci a pěvkyněmi, které mistrně vedl [[Bohdan Gselhofer]] z Plzně a sklidil za to nadšené ovace. Ale málo se ví, že ani malíř Chodska Jan Šebek nesložil ruce do klína. Po poválečném zklidnění poměrů osobně navrhl v srpnu 1947 zastupitelům finální vypracování svého obřího panoramatu s výjevem středověké bitvy podle již dříve připravených studií z roku 1935. Zásadním argumentem pro jeho dokončení bylo nepřehlédnutelné ozdobení a zviditelnění města a jeho bohaté historie stejně tak, jak se to výtečně podařilo Maroldovi v metropoli. Zřejmým benefitem byl jistě také úměrný honorář a jistota dlouhodobé velmi prestižní zakázky, která by pouze zvyšovala umělcův věhlas a jeho tvůrčí vyhledávanost. Šebkovi bylo vstřícně přislíbeno, že se o věci vytvoření velmi náročného díla bude úředně jednat na poradě Kulturní komise tehdejšího Městského národního výboru v Domažlicích. Tak se však již nestalo pro převratné změny po [[Únor 1948|únoru 1948]]. To je asi poslední doložitelný pokus tvůrce svoje husitské panoráma vymalovat. Jan Šebek zemřel v roce 1966 a tím byla zmařena možnost jeho zásadního autorského zásahu a předání rozhodujících podstatných intrukcí, ale tvúrce hrdé Chodské stráže nebo zdařilé a velmi živé bojové scény Srážky Chodů u [[Pocinovice|Pocinovic]], znamenitý [[Figurální kresba|figuralista]] a nadaný, velmi talentovaný žák [[Max Švabinský|Švabinského]] a [[Alfons Mucha|Muchy]] po sobě zanechal obdivuhodné [[Výtvarné umění|výtvarné]] věno Chodska ( prof. Čadík ), které by nemělo být nikdy právě tam, kde je doma, již nikdy ukrýváno, či dokonce ztraceno!

*Domažlický deník z 25. 10, 1996, s. 11. Přednáška PhDr. Ludmily Růženecké o životě a dílu akademického malíře Jana Šebka v domažlické Galerii bratří Špillarů.