Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945): Porovnání verzí

Některé kliniky se přestěhovaly do Podolského sanatoria, roku 1926 byl otevřen Purkyňův ústav na Albertově, Filosofická fakulta získala budovu v Břehové ulici, roku 1927 se Teologická fakulta přestěhovala do nové budovy v Dejvicích a roku 1929 byla otevřena [[Jan Kotěra|Kotěrova]] budova Právnické fakulty na Náměstí Curieových a budova Filosofické fakulty na dnešním Palachově náměstí. V letech 1933–34 se rektor [[Karel Domin]] a ministerstvo pokusili fakticky prosadit „Lex„lex Mareš“, zůstalo však při převedení Karolina a převzetí insignií, nicméně došlo k ostrým šarvátkám mezi studenty. Události s tím spojené se pak nazývaly jako "[[insigniáda]]".

Po Mnichově a obsazení republiky se do Prahy vrátilo mnoho profesorů z pohraničí i ze Slovenska a už v lednu 1939 vykázala vláda z univerzity židovské učitele i studenty. [[Německá univerzita v Praze|Německá univerzita]] se stala prvním ohniskem [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] v Praze, od srpna 1939 se stala Říšskouříšskou institucí a převzala opět archiv a insignie. 1. &nbsp;září 1939 byla zatčena řada profesorů, po policejní střelbě do manifestace 28. &nbsp;října zemřeli studenti O. Sedláček a J. Opletal, jehož pohřeb 15. &nbsp;listopadu vyústil ve velkou manifestaci. V následujících dvou dnech nacisté devět studentských funkcionářů bez soudu zastřelili, téměř 1&nbsp;200 studentů ze všech kolejí odvezli do koncentračního tábora [[Koncentrační tábor Sachsenhausen|Sachsenhausen]] a „na tři roky“ zavřeli české vysoké školy. Budovy obsadila [[Schutzstaffel|SS]] a i profesoři se dlouho marně domáhali vstupu, aby si mohli odnést osobní věci. Většinu budov dostala německá univerzita, která byla přejmenována na Německou Karlovu univerzitu (''Deutsche Karls-Universität''). Ačkoli česká již byla uzavřena, byla v souvislosti s tím přejmenována i ona, dostala dočasný název „Česká universita Karlova“.<ref>Vládní nařízení č. 188/1940 Sb., o pojmenování české university v Praze. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1940/063-1940.pdf Dostupné online.]</ref>

Čeští studenti i učitelé byli z velké části totálně nasazeni, z 55 profesorů a docentů, uvězněných v koncentračních táborech, jich 26 zahynulo. Několik set studentů, kteří emigrovali, obnovilo roku 1940 činnost Ústředního svazu a roku 1941 byl v Londýně 17. &nbsp;listopad vyhlášen jako [[Mezinárodní den studentstva]]. Asi 50 československých studentů mohlo dokončit studia v Británii a byli promováni v [[Oxford]]u v letech 1943 a 1944.<ref name="jedna"/>