Tomáš II. Zaremba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
čestný prefix - viz diskuse zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Diskuse:Anton%C3%ADn_Brus_z_Mohelnice |
m sjednocení paramtrů infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 8:
|velikost obrázku =
|alt =
|
|církev = [[Římskokatolická církev|římskokatolická]]
|provincie =
|metropole =
|arcidiecéze =
|diecéze = [[Arcidiecéze vratislavská|vratislavská]]
|sídlo =
|datum jmenování =
|zvolen = <!-- alternativa k datu jmenování -->
|uveden do úřadu =
|období služby = <!-- alternativa k datu jmenování -->
|pontifikát začal =
|pontifikát skončil =
|emeritura =
|předchůdce =
|nástupce = [[Jan III. Romka]]
|v opozici k =
|titulární kostel =
|heslo =
|heslo česky =
|obrázek znaku =
|velikost obrázku znaku =
|institut =
|hnutí =
Řádek 40:
|změna =
|služby =
|nižší svěcení =
|jáhenské svěcení =
|světitel jáhna =
|kněžské svěcení =
|světitel kněze =
|biskupské svěcení =
|světitel biskupa =
|1. spolusvětitel biskupa =
|2. spolusvětitel biskupa =
|kardinálská kreace =
|kreoval =
|titul kardinála =
<!-- |další úřady =<div>
*úřad 1 (rok–rok)
Řádek 59:
*významné události 1
*významné události 2
</div> -->
|rodné jméno =
|jméno v rodném jazyce =
|země =
|datum narození = [[1230]]{{Nejisté datum|Narození}}
|místo narození =
|křest =
|první svaté přijímání =
Řádek 70:
|datum úmrtí = [[15. březen|15. března]] [[1292]]
|místo úmrtí = [[Vratislav (město)|Vratislav]]<sup>?</sup>
|země úmrtí = [[
|příčina úmrtí =
|pochován =[[Katedrála svatého Jana Křtitele (Vratislav)|Katedrála sv. Jana Křtitele]]
|hrob = <!-- alternativa k pochování -->
|zeměpisná šířka =51.1141667
|zeměpisná délka =17.0461111
|národnost =
|denominace =
|vyznání =
|osobní sídlo =
|rodiče =
|blízká osoba =
|manželka =
Řádek 132:
Biskup byl nucen uprchnout z [[Vratislav (město)|Vratislavi]] do své rezidence v Otmuchově a pro neplnění podmínek arbitráže knížete [[exkomunikace|exkomunikoval]]. Kníže však mezitím vojensky obsadil většinu vsí na biskupském panství a začal v červenci [[1284]] ohrožovat samotný hrad Otmuchov a město Nisu, jakož i hrad [[Edelštejn]], který biskup teprve nedávno získal a jehož držbu mu Jindřich IV. ještě v září roku [[1281]] potvrdil. V dubnu následujícího roku ([[1285]]) pak všechna tato místa dobyl a biskup byl nucen se uchýlit do [[Ratiboř (Slezské vojvodství)|Ratiboři]] ke knížeti [[Přemek Ratibořský|Přemyslovi Ratibořskému]]. Rozšířil exkomunikaci knížete Jindřicha a vyhlásil [[interdikt]] nad všemi oblastmi v jeho držení, avšak apely o pomoc směrované hnězdenskému arcibiskupovi, papeži i českému králi [[Václav II.|Václavu II.]] zůstaly bez účinné odezvy. V letech 1285-1287 probíhala v [[Řezno|Řezně]] jednání smírčí komise; když však i ta vyzněla v neprospěch knížete Jindřicha, zahájil tento novou ofenzívu a oblehl a poničil město Ratiboř. Tomáš II. byl nucen žádat Jindřicha o smír, ke kterému skutečně došlo a v březnu [[1288]] se mohl vrátit do Vratislavi. V hlavním sporném bodu týkajícím se nově kolonizovaných území okolo Otmuchova a Nisy byl biskup nucen uznat, že po právu náležejí knížeti, za což je dostal od knížete darem v léno. Na památku smíru založil kníže ve Vratislavi bohatě vybavenou kolegiátní [[kapitula|kapitulu]] sv. Kříže a sv. Bartoloměje; biskup Tomáš naopak založil na paměť svého vyhnanství skromnější kapitulu u hradní kaple v Ratiboři zasvěcenou symbolicky [[Tomáš Becket|svatému Tomáši z Canterbury]], biskupovi umučenému svým světským pánem.
O dva roky později celoživotní konflikt obou osobností skončil překvapivě: kníže Jindřich Probus 23. června 1392 bezprostředně před smrtí sepsal dvě závěti, z nichž jedna se stala "velkým privilegiem" vratislavské církve. V ní přenechává "kostelu sv. Jana ve Vratislavi", tj. biskupství, veškerá knížecí práva nad zemí niskou a otmuchovskou, včetně soudní pravomoci a práva razit minci, a osvobodil je od všech povinností podle německého i polského práva; ponechl si ale práva v oblasti náboru vojska a stavění opevnění, jakož i udělování trhů, vybírání cel a [[horní regál]]. Biskup Tomáš dal nečekané privilegium neprodleně potvrdit papeži. Přestože listina přísně vzato ještě nestavěla biskupa na roveň knížat a přestože ji ostatní slezská knížata ještě řadu let napadala, podařilo se Tomáši II. a jeho nástupcům na jejím základě postupně získat plnou svrchovanost nad [[Niské knížectví|Nisským knížectvím]].
I přes uvedené dlouhodobé starosti se biskup Tomáš II. energicky věnoval správě diecéze i církevního majetku. Za svého pontifikátu svolal dvakrát diecézní [[Koncil|synod]] (v letech [[1279]] a [[1290]]). V letech 1288-1290 nechal sestavit seznam biskupského majetku, tzv. "Antiquum registrum", a pro účely jeho správy nechal přeložit do [[latina|latiny]] saské zemské právo.
| |||