Rumunština: Porovnání verzí

 

== Historie ==

Předtím, než v roce [[106]] dobyli zemi [[Římané]] a udělali z ní svoji provincii, bylo území dnešního [[Rumunsko|Rumunska]] obydleno indoevropskými [[Dákové|Dáky]]. Po příchodu Římanů se stala úředním jazykem lidová [[latina]]. Mezi lety [[271]] až [[275]] ztratili Římané nad územím kontrolu. Co se s latinsky mluvícím obyvatelstvem dělo potom, není známo.

 

Počátky vědomé romanizace jazyka nacházíme koncem 18. století v díle sedmihradských řeckokatolických (uniátských) kněží, zvlášť [[Jan Samuel Klein|Jana Samuela Kleina]] (též Clain, romanizováno na [[Ioan Micu]]). V Sedmihradsku byla církevní unie z 16. století, to jest podřízení pravoslavné církve pod římskou jurisdikci, poměrně úspěšná (asi pět procent rumunských věřících bylo a je „uniáty“). Propagace „latinského původu“ byla v zájmu rumunské uniátské elity, poskytovala totiž možnost zatlačovat řeckou, respektive slovanskou ortodoxii a stavět se jako „rovnocenná“ čelem ke katolickým Maďarům. I co se týče právního postavení „Valachů“ v [[habsburská monarchie|habsburské říši]], byla církevní unie i „znovunalezené románství“ výhodou. V gramatice sepsané Janem Kleinem-Micu i v jeho slovnících jsou místo slov, odvozených z jazyků slovanských, maďarštiny a turečtiny, novotvary (neologismy), tvořené na základě latiny. Latinská abeceda, která se rovněž začala používat v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] (Transylvánii), se po roce [[1815]] prosadila i v Moldavsku a Valašsku, kde do konce 19. století úplně vytlačila dosud používanou cyrilici. Od poloviny 19. století byla rumunština (valaština, moldavština) natolik očištěna podle francouzského a italského vzoru, že lze téměř hovořit o novém konstruování jazyka. To, co v dnešní rumunštině zní tak zřetelně „latinsky“, není tedy antickým dědictvím, nýbrž novou konstrukcí, vzniklou v 19. století. V Rumunsku i v Moldavsku dlouho přetrvával fenomén dvou národních jazyků, umělého spisovného a literárního jazyka a tradičního lidového jazyka. Na rozdíl od jiných zemí, kupříkladu [[Řecko|Řecka]], zde se však literární jazyk prosadil jako jazyk státní.

 

 

'''Příklad romanizace jazyka v názvu "rumunský jazyk"'''