Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 153 bajtů ,  před 3 lety
tituly do infoboxu, odkazy, typografie, kategorie
{{Infobox - filosof
| celé jméno = {{nowrap|[[Profesor|prof.]] [[Doktor|Dr.]] Jan Patočka, [[Doktor věd|DrSc.]], [[Čestný doktorát|dr. h. c.]]}}
| obrázek = Patocka 1971.jpg
| velikost obrázku =
}}
 
Prof. Dr. '''Jan Patočka''', DrSc., dr. h. c. ([[1. červen|1. června]] [[1907]] [[Turnov]] – [[13. březen|13. března]] [[1977]] [[Praha]]) byl jeden z nejvýznamnějších českých [[filosof]]ů [[20. století|20. století]]. Zabýval se [[Fenomenologie|fenomenologií]], [[filosofie dějin|filosofií dějin]], filosofickým dílem [[Jan Amos Komenský|J. A. Komenského]], [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] a [[Edmund Husserl|E. Husserla]], [[česká literatura|českou literaturou]], [[umění]]m a [[Kultura|kulturou]]. Patočkovo dílo a jeho osobnost výrazně ovlivnily soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let. Byl jedním z prvních [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčí]] [[Charta 77|Charty 77]].
 
K jeho početným žákům patří mj. [[Václav Bělohradský|V. Bělohradský]], [[Vladimír Borecký|V. Borecký]], [[Tomáš Halík|T. Halík]], [[Ladislav Hejdánek|L. Hejdánek]], [[Pavel Kouba|P. Kouba]], [[Daniel Kroupa|D. Kroupa]], [[Ladislav Menzel|L. Menzel]], [[Jiří Michálek|J. Michálek]], [[Jiří Němec|J. Němec]], [[Zdeněk Neubauer|Z. Neubauer]], [[Radim Palouš|R. Palouš]], [[Miroslav Petříček|M. Petříček]], [[Zdeněk Pinc|Z. Pinc]], [[Petr Rezek (filosof)|Petr Rezek]], [[Jan Sokol|J. Sokol]] a mnoho dalších.
 
== Životopis ==
Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a pedagoga Josefa Patočky, dva z jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec měl velkou úctu k [[Masaryk]]ovi a Hostinskému, za jejichž žáka se považoval.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Zumr | jméno = Josef | autor = | odkaz na autora = Josef Zumr | titul = S Janem Patočkou o filosofii a filosofech (1967) | periodikum = Filosofický časopis | odkaz na periodikum = Filosofický časopis | rok = 2007 | ročník = 55 | číslo = 3 | strany = 340 | poznámky = Text je přetištěn z Filosofického časopisu, 15, 1967, č. 5, s. 585-598 }}</ref> Po maturitě v Praze se roku [[1925]] zapsal ke studiu slovanské [[filologie]], [[romanistika|romanistiky]] a [[filosofie]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]]. V roce [[1928]] při studijním pobytu v [[Paříž]]i se poprvé setkal s [[Edmund Husserl|Edmundem Husserlem]]. Roku [[1931]] promoval prací "''Pojem evidence a jeho význam pro noetiku"'' u [[Jan Blahoslav Kozák|J. B. Kozáka]] a stal se jeho asistentem. Jako stipendista Humboldtovy nadace v roce [[1933]] studoval u Husserla a [[Martin Heidegger|Martina Heideggera]] ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem [[Eugen Fink|Eugenem Finkem]].
 
Podílel se na založení ''Cercle philosophique de Prague'', stal se jeho českým sekretářem a v roce [[1936]] se habilitoval prací ''[[Přirozený svět]] jako filosofický problém'', která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku [[1937]] byl [[redaktor]]em časopisu ''Česká mysl'', spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti (1938) se přičinil o záchranu jeho pozůstalosti.
 
Po uzavření českých vysokých škol [[1939]] učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V roce [[1945]] se vrátil na UK, ale už roku 1949 ji musel opustit a krátce přednášel v Brně. Od roku [[1950]] pracoval v Ústavu T. G. Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského ''Všenápravy''. Od roku [[1964]] byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty ve Francii, v Belgii a v Německu, roku [[1968]] se podruhé vrátil na UK, byl jmenován [[profesor]]em, ale roku [[1972]] byl penzionován. Roku 1971 získal [[čestný doktorát]] Technické univerzity v [[Cáchy|Cáchách]], nedostal však povolení k výjezdu. Roku [[1973]] odjel na mezinárodní filozofický kongres ve [[Varna|Varně]], jeho vystoupení však bylo přerušeno a měl pak zákaz cestovat i publikovat. Jeho přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi jinak vcelku šedého kulturního života 70. let.
 
V roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely [[The Plastic People of the Universe|Plastic People]] a stal se (spolu s [[Václav Havel|V. Havlem]] a [[Jiří Hájek|J. Hájkem]]) jedním z prvních [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčích]] [[Charta 77|Charty 77]] (1.1.&nbsp;ledna 1977).
Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou proslulost, zejména v zahraničí.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Sokol | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Sokol | titul = Jan Patočka a ''CHARTA 77'' | periodikum = Reflexe | odkaz na periodikum = Reflexe (časopis) | rok = 2007 | číslo = 32 | strany = 15 | issn = 0862-6901 }}</ref>
 
Svými posledními texty k Chartě 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter (v duchu své vlastní filosofie). Po setkání s nizozemským ministrem zahraničí [[Max van der Stoel|Van der Stoelem]] byl opakovaně vyslýchán [[Státní bezpečnost|StB]], po jednom náročném výslechu byl hospitalizován a zemřel na [[mozková mrtvice|mozkovou mrtvici]]. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Nekrolog četl [[Ladislav Menzel]], který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. V letech 1977-19891977–1989 vyšlo v [[samizdat]]u 27 svazků "Archivního„Archivního souboru"souboru“ Patočkova díla.
 
== Ocenění ==
 
{{DEFAULTSORT:Patočka, Jan}}
 
[[Kategorie:Čeští filozofové]]
[[Kategorie:Filosofové 20. století]]
[[Kategorie:Signatáři Charty 77]]
[[Kategorie:Mluvčí Charty 77]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka]]
[[Kategorie:Držitelé čestných doktorátů]]
[[Kategorie:Narození 1907]]
[[Kategorie:MužiNarození v Turnově]]
[[Kategorie:Úmrtí 1977]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka]]
[[Kategorie:Pohřbení na Břevnovském hřbitově]]
[[Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu]]
[[Kategorie:Narození v TurnověMuži]]