Erich von Manstein: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava citáty
typos
Řádek 51:
Stal se hlavním architektem německého útoku na Francii v roce [[1940]] (tzv. [[Fall Gelb]]), během invaze do [[Sovětský svaz|SSSR]] dobyl v roce [[1942]] „pevnost“ [[Sevastopol]] a posléze vedl obléhání [[Petrohrad|Leningradu]]. Po obklíčení 6. armády generála [[Friedrich Paulus|Pauluse]] v [[Bitva u Stalingradu|Bitvě u Stalingradu]] byl v závěru roku [[1942]] jmenován velitelem [[Skupina armád Don|Skupiny armád Don]], posléze přejmenovanou na [[Skupina armád Jih|Skupiny armád Jih]].
 
Jeho prvním úkolem bylo zastavení ofenzivy [[Rudá armáda|Rudé armády]] a osvobozenívyproštění 6. armády, obklíčené v prostoru [[Volgograd|Stalingradu]]. Toho však oslabená jižní část německé fronty nebyla schopná a tak byla v závěru ledna 1943 Paulusova 6. armáda zcela zničena a jednotky, které kapitulovaly, padly do ruského zajetí.
 
Podařilo se mu stabilizovat jižní část fronty a zabránit obklíčení jednoho milionu německých vojáků v prostoru [[Kavkaz]]u a [[Kubáň|Kubáně]]. V průběhu zimy a jara [[1943]] řídil ústup německých jednotek před pokračující ruskou ofenzivou, přičemž vyklidil i důležité ukrajinské město [[Charkov]]. Vzápětí však dokázal využít chyby ruského velení a příliš roztaženého nepřítele porazil ve třetí bitvě o [[Charkov]]. Následná krátká protiofenziva vrátila německá vojska do výchozích pozic z jara [[1942]] - tedy na úroveň měst [[Orel (město)Orjol|Orel]], [[Bělgorod]], [[Izjum]] a řekařeky [[Mius]].
 
V létě [[1943]] vedl skupinu armád Jih v [[Bitva v Kurském oblouku|Bitvě v Kurském oblouku]], avšak slibně se rozvíjející útok musel zastavit, z důvodu odvelení části německých sil do [[Itálie]] (kde se právě vylodili spojenci na [[Sicílie|Sicílii]]) a následkem sovětského útoku na řece [[Mius]], nezbyly pro pokračování útoku síly.
Řádek 108:
==Řekli o něm==
 
{{Citát|Je to ten nejlepší taktik a velitel jakého máme.|[[Wolfram von RichtofenRichthofen]]}}
 
== Literatura ==