Miltiades: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava pravopisu
→‎Život: překlepy
Řádek 128:
[[27. říjen|27. října]] [[312]] byl v bitvě u Milvianského mostu definitivně poražen uzurpátor [[Maxentius]] a do Říma vítězně vstoupil císař Konstantin Velký (Constantinus). Tím bylo dovršeno vítězství křesťanské církve, neboť sám Konstantin konvertoval ke křesťanství a papeži Miltiadovi věnoval Lateránský palác, který se stal sídlem papežů a administrativním centrem církve. Bazilika přiléhající k paláci se stala hlavním římským chrámem. (Bazilika ve [[14. století]] několikrát vyhořela. Až papež [[Sixtus V.]] nechal v polovině [[16. století]] na jejím místě vybudovat baziliku sv. Jana z Lateránu. [http://en.wikipedia.org/wiki/Basilica_di_San_Giovanni_in_Laterano])
 
Papež Miltiades zdědil spor se kterým se nedokázali vyrovnat jeho předchůdci. V době [[Diocletianus|Diocletianova]] pronásledování křesťanů došlo k velkému množství případů zapření Krista křesťany. Ti neodolali krutým hrozbám, nátlaku, mučení a trestům, které na ně vyvíjela římská moc a její represivní složky. Rozmnožili tak řady tzv. „padlých křesťanů“ (lapsi), tj. těch křesťanů. kteří se během pronásledování přísežně odřekli víry a předali pohanům svaté knihy (tzv. „traditores“). Odpadlictví bylo v oné době chápáno jako jeden ze tří neodpustitelných hříchů. Po skončení pronásledování se však padlí křesťané houfně hlásili zpět do církve. To vyvolalo v církvi spory mezi umírněnými, kteří souhlasili s možností jejich návratu, a radikály (tzv. [[donatisté|donatisty]]), kteří s tímto nesouhlasili. Donatisté byli přesvědčeni, že jen oni jsou pravá církev, která nikdy nezradila a nekolaborovala se státní mocí. Odmítali se s katolíky stýkat, rodiny se začaly rozdělovat a narůstala zloba. Donatisté si začali sami světit kněze a biskupy a začali si stavět své vlastní kostely. Tak byla v každém větším městě vedle křesťanské komunity také komunita donatistická, mnohdy větší než tradiční křesťanská.
 
V roce [[313]] předložili donatisté až k císaři spor o právoplatnost svěcení kartaginského biskupa. V té době byli totiž v [[Kartágo|Kartágu]] biskupové dva: Cecilian a Majorinus (donatista). Miltiades svolal na [[3. říjen|3. října]] 313 do Lateránského paláce synod osmnácti římských a [[Galie|galských]] biskupů, kteří po třech dnech rozhodli ve prospěch Ceciliana a donatismus prohlásili za [[herese|heresi]]. Nicméně spor tím ukončen nebyl. Donatistické hnutí mělo stále větší oblibu, zvlášť mezi prostým venkovským lidem. Pro ně byli donatisté pravověrní hrdinové. Rostoucí soupeření obou církví vedlo zákonitě ke stupňování nevraživosti, přecházelo ve vzájemnou nenávist a vedlo téměř k úplnému rozštěpení církve. Spor otřásal církví ještě mnoho desetiletí.