Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 7 046 bajtů ,  před 3 lety
přídána Hegemonie
'''Ceawlin''' (též Ceaulin nebo Caelin, † asi [[593]]) byl anglosaský král [[Wessex]]u z rodu [[Cerdikovci|Cerdikovců]] (asi v letech [[560]]-[[592]]; pro toto období je termín Wessex ahistorický; ve skutečnosti byl králem saského kmenového uskupení [[Gewisové|Gewisů]] s titulem GEVVISSÆ CYNING, latinsky REX GEVVISSÆ, ze kterého se království Wessex vyvinulo).
* '''''Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále [[Egbert]]a jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky'''''.
Ceawlin měl být synem krále [[Cynric|Cynrika]] a vnukem krále [[Cerdic|Cerdika]], kterého [[Anglosaská kronika]] představuje jako vůdce první skupiny [[Sasové|Sasů]], která přišla na území, které se později stalo Wessexem. Ceawlin žil v posledním období [[Anglosasové|anglosaské]] expanze, přičemž v době jeho smrti již pouze malá část jižní Anglie zůstávala v rukou britských [[Keltové|Keltů]]<ref group="pozn." name=":0">pro původní obyvatele římské a pořímské Británie moderní angličtina souhrnně používá termín „Britons“, tedy „Britoni“, na rozdíl od současných Britů, tedy „Brits/British“; termín „Britoni“ v češtině zdomácněl jenom částečně, v tomto článku je až na výjimky, kdy jde o citace z Anglosaské kroniky nebo z jiných soudobých historických letopisů, používán jako ekvivalent slova „Britoni“ běžnější termín „britští Kelti“.</ref>.
 
Chronologie Ceawlinova života je vysoce nejistá. Historická přesnost a datování mnoha událostí popisovaných v pozdější ''Anglosaské kronice'' je zpochybňována a trvání jeho vlády je různě uváděno jako sedmileté, sedmnáctileté nebo dvaatřicetileté.<ref>Stenton, strana 29, akceptuje rok 560 pro Ceawlinův nástup na trůn uvedený v Anglosaské kronice, ale Barbara Yorke udává ve svém online článku o Ceawlinovi, že jeho vláda se zdá být úmyslně prodloužena.</ref> ''Anglosaská kronika'' zaznamenává několik Ceawlinových bitev mezi roky [[556]] a [[592]], včetně prvního záznamu o bitvě mezi různými skupinami Anglosasů, a naznačuje, že Wessex pod Ceawlinovou vládou získal značné území, jehož část měla být později ztracena ve prospěch jiných [[Sedm anglosaských království|anglosaských království]]. Ceawlin je rovněž zmíněn jako jeden z nositelů titulu „[[bretwalda]]“ (titulu použitého v ''Anglosaské kronice'' pro sedm nebo osm anglosaských vládců, kteří získali nadvládu nad jižní Británií), a to přesto, že skutečný rozsah Ceawlinovy teritoriální kontroly není znám.
 
== 568: Wibbandun ==
První bitvu, ve které Ceawlin bojoval již jako král, datuje ''Anglosaská kronika'' do roku 568, kdy on a Cutha bojovali s králem [[Kent|Kentu]] [[Æthelberht z Kentu|Æthelberhtem]]. Zápis říká "Zde Ceawlin a Cutha bojovali proti Æthelberhtovi a zahnali ho do Kentu; a zabili dva "[[Ealdorman|ealdormany]]"<ref group="pozn." name=":01">pro toto období používá ''Anglosaská kronika'' ahistorický termín: "ealdorman" je titul vysokých královských správních úředníků používaný zhruba až od 9. století do období vlády krále [[Knut Veliký|Knuta Velikého]] ([[1016]]-[[1035]]).</ref>, Oslafa a Cnebbu, na Wibbandunu". Místo, kde se nacházel "Wibbandun", což lze přeložit jako ''Wibbova hora'', nebylo s určitostí identifikováno; jeden čas byl za "Wibbandun" považován [[Wimbledon (Londýn)|Wimbledon]], ale dnes se to nepovažuje za správné.<ref name=Plummer_2_16>Plummer, ''Two Saxon Chronicles'', vol. 2 s. 16</ref><ref name=Hodgkins_188>English Place-Name Society (1926), s. xiv, citováno v Hodgkins, ''A History'', s. 188 n. 2</ref> Tato bitva je pozoruhodná jako první zaznamenaný konflikt mezi dvěma skupinami nájezdníků: předchozí bitvy zaznamenané v ''Anglosaské kronice'' jsou mezi Anglosasy a domorodými britskými Kelty.<ref name=Swanton_14 />
 
V anglosaské historii existuje mnoho příkladů společné vlády dvou králů a toto může být další příklad: není jasné, jaký byl Cuthův vztah ke králi Ceawlinovi, ale zcela určitě je možné, že byl také králem. Zápis k roku [[577]] (níže uvedený) je dalším možným argumentem pro tuto možnost.<ref name=Yorke_143_2>Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s. 143–144.</ref>
Letopis k roku 577 říká „Zde Cuthwine a Ceawlin bojovali proti Britům a zabili tři krále, jménem Coinmail a Condidan a Farinmail, na místě zvaném Dyrham, a obsadili tři města: [[Gloucester]] a [[Cirencester]] a [[Bath]]."<ref name=Swanton_18_2>Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', s. 18–19</ref> Tento zápis je vše, co je známo o těchto keltobritských králích; jejich jména jsou zapsána v archaické podobě, je tedy velmi pravděpodobné, že tento letopis čerpá z mnohem staršího psaného pramenu. Bitva sama byla dlouho považována za klíčový moment saského postupu, neboť tím, že Západní Sasové dosáhli [[Bristolský záliv|Bristolského zálivu]], ztratili britští Keltové na západ od řeky [[Severn (přítok Bristolského zálivu)|Severn]] pozemní spojnici se svými soukmenovci na poloostrově na jih od Bristolského zálivu.<ref name=Stenton_29>Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 29.</ref> Wessex téměř určitě ztratil toto území ve prospěch mercijského krále [[Penda|Pendy]] v roce [[628]], kdy ''Anglosaská kronika'' zaznamenává, že "Cynegils a Cwichelm bojovali proti Pendovi u Cirencesteru a potom dospěli k dohodě."<ref name=Stenton_45>Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 45.</ref><ref name=Swanton_24>Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', s. 24–25.</ref>
 
Je možné, že když Ceawlin a Cuthwine obsadili město Bath, nalezli tam v určitém rozsahu stále fungující římské lázně. Velšský mnich a historik z 9. století, [[Nennius]], zmiňuje „Horké jezero“ v zemi [[Hwicce]], která se rozprostírala podél řeky Severn, a dodává „Je obehnáno zdí, vytvořené z cihel a kamene, a lidé se tam mohou kdykoliv koupat, a každý člověk může mít druh koupele, jaký se mu zlíbí. Když chce, bude to studená koupel; a když chce horkou koupel, bude horká“. Beda Ctihodný rovněž popisuje horké koupele v geografické předmluvě k ''Církevním dějinám národa Anglů'' termíny velmi podobnými těm Nenniovým.<ref name=Campbell_TAS_40>Campbell et al., ''The Anglo-Saxons'', s. 40–41.</ref>
 
[[Wansdyke]], raně středověký obranný zemní val, se táhne jižně od [[Bristol]]u až k [[Marlborough]] v současném hrabství Wiltshire a míjí v nevelké vzdálenosti Bath. Byl pravděpodobně postaven v 5. nebo 6. století, možná králem Ceawlinem.<ref name=Fletcher_25>Fletcher, ''Who's Who'', s. 25–26.</ref>
 
== 584: Fethan leag ==
Ceawlinovo poslední zaznamenané vítězství se váže k roku [[584]]. Tento zápis říká "Zde Ceawlin a Cutha bojovali proti BritůmBritonům u místa, jež se jmenuje Fethan leag, a Cutha byl zabit, a Ceawlin obsadil mnoho měst a pobral bezpočet válečné kořisti, a ve hněvu se obrátil nazpět na své vlastní [území]."<ref name=Swanton_14 /> Les nazývaný "Fethelée" je zmíněn v dokumentu ze 12. století, který se vztahuje k vesnici [[Stoke Lyne]] v současném hrabství [[Oxfordshire]]; dnes se domníváme, že bitva u Fethan leag se musela udát právě v této oblasti.<ref name=Stenton_29 />
 
Věta "ve hněvu se obrátil nazpět na své vlastní [území]" pravděpodobně naznačuje, že tento letopis čerpá z nějaké ságy, jako ostatně možná všechny letopisy z období raného Wessexu.<ref name=Fletcher_25/> Formulace této věty je používána jako argument, že Ceawlin možná v této bitvě nezvítězil a že se kronikář rozhodl nezaznamenat její výsledek zcela přesně, neboť král obvykle nepřichází domů „ve hněvu“ po obsazení „mnoha měst“ a získání „bezpočtu válečné kořisti“. Ceawlinova hegemonie nad jižní Británií touto bitvou možná skončila.<ref name=Stenton_30 />
 
== Hegemonie ==
Northumbrijský mnich a kronikář Beda Ctihodný napsal své dílo nazvané ''Církevní dějiny národa Anglů'' kolem roku [[731]]. Toto dílo nebylo primárně sekulární historií, ale Beda Ctihodný podává hodně informací o historii Anglosasů, včetně seznamu raně historických sedmi velekrálů, kteří, jak on říká, drželi "imperium" nad ostatními království na jih od řeky Humber. Bedovo slovo "imperium" lze překládat jako „hegemonie“. Beda Ctihodný jmenuje Ceawlina jako druhého velekrále na tomto seznamu, ačkoliv jeho jméno hláskuje jako "Caelin" a dodává, že „byl znám mezi svými lidmi jako Ceaulin“. Beda Ctihodný rovněž jasně říká, že Ceawlin nebyl křesťan, a zmiňuje až krále Kentu Æthelberhta jako „prvního, který vstoupil do království nebeského“.<ref name=Bede_111>Bede, ''Ecclesiastical History'', II 5, citováno z překladu Sherleyho-Price, s. 111</ref>
 
''Anglosaská kronika'' opakuje ve svém zápisu k roku 827 Bedův seznam, přidává krále Wessexu Egberta a rovněž zmiňuje, že tito velekrálové byli známi jako "[[bretwalda]]", neboli „''vládce Británie''“.<ref name=Swanton_60 /> Mnoho odborné pozornosti bylo věnováno významu slova "bretwalda". Bývá popisován jako termín „chvalořečnické poezie“<ref name=Stenton_34>Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 34–35.</ref>, ale také jako důkaz naznačující jednoznačnou funkci vojenského vůdcovství.<ref name=Kirby_17>Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 17.</ref>
 
Beda Ctihodný říká, že tito velekrálové vykonávali své pravomoci „na jih od řeky [[Humber (řeka v Anglii)|Humber]]“, ale rozsah jejich moci, přinejmenším u ranějších ''bretwaldů'', byl pravděpodobně  menší, než toto vymezení.<ref name=Campbell_TAS_53>Campbell et al., ''The Anglo-Saxons'', s. 53–54.</ref> V Ceawlinově případu je těžké rozsah jeho moci určit přesně, ale to, že Beda Ctihodný zahrnul Ceawlina do seznamu velekrálů, kteří drželi "imperium", a seznam bitev, které jsou zaznamenány jako Ceawlinem vyhrané, ukazuje na energického a úspěšného vůdce, který ze své základny v údolí horního toku řeky Temže ovládal většinu okolních území a po určitou dobu měl hegemonii i nad jižními britskými Kelty.<ref name=Kirby_55 /> Navzdory Ceawlinovým vojenským úspěchům nebylo možné jím dobyté severní oblasti vždy udržet: Mercie obsadila většinu údolí horního toku řeky Temže a severovýchodní města vybojovaná v roce 571 byla mezi územími, která byla následně poté v různých dobách pod vládou Kentu a Mercie.<ref name=Stenton_29 />
 
Bedovo pojetí moci těchto hegemonů však musí být viděno jako produkt názorů až 8. století. Když byly psány ''Církevní dějiny národa Anglů'', ovládal Anglii na jih od řeky Humber mercijský král [[Æthelbald z Kentu|Æthelbald]] a Bedův názor na předchozí krále byl nesporně ovlivněn stavem Anglie v této době. U ranějších ''bretwaldů'' jako [[Ælle]] a Ceawlin musí být v Bedově popisu trochu anachronismu.<ref name=Kirby_17/> Je rovněž možné, že Beda Ctihodný měl pouze na mysli moc nad anglosaskými královstvími, nikoliv nad domorodými britskými Kelty.<ref name=Campbell_TAS_53/>
 
Ceawlin je druhým velekrálem na Bedově seznamu. Všichni následující ''bretwaldové'' následovali více nebo méně postupně po sobě, avšak mezi prvním ''bretwaldou'', králem [[Sussex (království)|Sussexu]] Ællem, a Ceawlinem je dlouhá pauza, možná až 50 let. Nepřerušená řada nadvlády pozdějších ''bretwaldů'' bývá používána jako argument, že data z Ceawlinovy doby souhlasí s pozdějšími záznamy v ''Anglosaské kronice'' s rozumnou přesností. Podle této analýzy následující ''bretwalda'', král Kentu Æthelberht, musel již být dominantním králem v době, kdy mu psal papež [[Řehoř I. Veliký|Řehoř Veliký]] v roce [[601]], neboť Řehoř by nepsal žádnému bezvýznamnému králi. Podle ''Anglosaské kroniky'' Ceawlin porazil Æthelberhta v roce 568. Æthelberhtova životní data jsou diskutabilní, ale současní historici se shodují, že jeho vláda nezačala před rokem 580. Rok 568 pro bitvu u Wibbandunu je považován za nepravděpodobný vzhledem k tvrzením v různých verzích ''Západosaského genealogického královského seznamu'', že Ceawlinova vláda trvala buď sedm, nebo sedmnáct let. Jestliže tuto bitvu zařadíme poblíž roku 590, tedy dříve než se Æthelberht etabloval coby mocný král, potom navazující letopisy vztahující se k Ceawlinově porážce a smrti by mohly být docela opodstatněně  blízko správnému datu. V každém případě je nepravděpodobné, aby se bitva s Æthelberhtem udála více než pouhých několik let před nebo po roku 590.<ref name=Kirby_56_2>Tento argument je ve větším detailu rozebrán v Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 56. Viz též s. 50–51 pro přehled důkazů týkajících se délky Ceawlinovy vlády.</ref> Na druhou stranu pauza mezi Ællem a Ceawlinem je brána jako podpůrný důkaz pro zprávu z Gildová díla ''O zničení a dobytí Británie'' o míru trvajícím generaci nebo více po keltobritském vítězství u Mount Badon.<ref name=Stenton_19>Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 19.</ref>
 
Král Kentu Æthelberht následuje Ceawlina na seznamu ''bretwaldů'', ale doby jejich panování se mohou poněkud překrývat: současná hodnocení kladou pravděpodobnou dobu vlády krále Ceawlina do let 581–588 a Æthelberhtův nástup na trůn řadí blíže roku 589, ale tyto analýzy nejsou ničím víc než pouhými vědeckými domněnkami.<ref name=Yorke_133 /><ref name=Kirby_31>Kirby (''Earliest English Kings'', s. 31–34) podává velmi detailní analýzu chronologie Æthelberhtovy vlády.</ref> Ceawlinův ústup ze slávy, patrně zapříčiněný Ceolem, byl příležitostí pro Æthelberhtův vzestup na výsluní; Æthelberht byl velmi pravděpodobně dominantním anglosaským králem do roku 597.<ref name=Kirby_56>Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 56.</ref> Æthelberhtův vzestup se mohl udát již dříve: letopis k roku 584, i kdyby zaznamenával vítězství, by byl posledním Ceawlinovým vítězstvím v ''Anglosaské kronice'' a ono období poté by mohlo být obdobím  Æthelberhtova vzestupu a Ceawlinova úpadku.<ref name=Stenton_30 />
{{Pracuje se|11.4.2016}}
== Související články ==