Ocel: Porovnání verzí

* '''[[Betonářská výztuž|Betonářské]] oceli''' – na armovací drát nebo tyče ve stavebním průmyslu. Většinou nelegované nebo nízko legované oceli.

* '''Oceli na pružiny''' – „pérová ocel“ nebo též „pružinová ocel“, musí vykazovat dobré statické a dynamické vlastnosti a musí mít vysokou únavovou životnost. Vhodné jsou zde nelegované oceli s vyšším obsahem uhlíku a oceli slitinové se zvýšeným obsahem [[mangan]]u, [[chrom]]u, případně [[křemík]]u, (např. ČSN 12071 nebo ČSN 14260).

* '''Ocel pro elektrotechnické plechy''' – pro výrobu jader [[transformátor]]ů a točivých strojů musí mít charakteristické magnetické vlastnosti, ale současně také schopnost k technologickému zpracování. Těmto účelům nejlépe vyhovují oceli s obsahem 1 až 4,5 % [[křemík]]u a s minimálním obsahem uhlíku a dalších legujících prvků.

* '''Hlubokotažné ocele''' – jsou používány na výrobu hlubokotažných plechů. Plechy musí vykazovat především dobré plastické vlastnosti. Tyto oceli jsou nízkouhlíkové s minimálním obsahem legujících prvků. Zlepšení mechanických vlastností a jejich stability se dosahuje mikrolegováním hliníkem, [[titan (prvek)|titanem]], [[vanad]]em, [[Bor (prvek)|borem]], [[zirkonium|zirkonem]] a [[niob]]em. Jsou to zejména materiály pro karosářské plechy (např. ČSN 412009).

* '''[[Korozivzdorná ocel|Korozivzdorné]], žáruvzdorné a žárupevné oceli''' – Jsou vysocelegované oceli, legované především chromem a niklem. Obsah chromu nad 8% rozpuštěného v oceli vytváří na vzduchu pasivní vrstvu [[Cr02|oxidu chromitého]], která brání další [[koroze|korozi]]. Nikl zvyšuje odolnost v agresivních prostředích (například kyselinách). Korozivzdorné oceli se dělí do čtyř hlavních skupin - martenzitické, feritické, austenitické a feriticko-austenitické. Nejběžnější – austenitické – jsou nemagnetické a používají se i pro výrobu nádobí, tzv. ocel '''18–10'''.

* '''Nástrojové oceli''' – jsou uhlíkové, středně legované a vysocelegované ocele nebo oceli rychlořezné (jsou samokalitelné) typicky s vyšším až vysokým obsahem uhlíku a používají se na výrobu různých nástrojů a forem. Označují se předčíslím 19. (např. ČSN 19855 - Nástroje na těžko obrobitelné materiály a pro nejvyšší výkony, zejména nože na kovy, vrtáky, zápichové nože,frézy, nástroje na ozubení apod.) Ocel uhlíková a ocel rychlořezná dosáhne při kalení stejné tvrdosti, ale ocel uhlíková drží tvrdost ostří (břitu) cca do 240 °C, vyšší teplotou začíná měknout. Ocel rychlořezná drží tvrdost ostří i při vyšší teplotě než 500 °C a obsahuje vysoký podíl karbidů [[wolfram]]u a [[molybden]]u. Ve srovnání s ocelemi uhlíkovýmí a středně legovanými umožňuje mnohem rychlejší obrábění a proto vznikl i název rychlořezná. Tato ocel se začala vyrábět už před 1. světovou válkou.

 

== Recyklování ==

Ocel se [[Recyklace|recykluje]] již víc než 150 let a to hlavně z ekonomických důvodů. Je totiž levnější ocel recyklovat, než těžit [[železná ruda|železnou rudu]] a vynakládat finance na výrobu „nové“ slitiny. Finanční nároky výroby nové slitiny jsou ve srovnání s náklady na recyklaci obrovské. Recykluje se také proto, že ocel během procesu recyklace neztrácí žádné ze svých vlastností. Je to nejvíce recyklovaný materiál v [[Severní Amerika|Severní Americe]]. Energie ušetřená recyklováním oceli snižuje roční spotřebu energie průmyslu až o 75 %. Toto procento představuje množství energie dostačující k zásobování 18 milionů rodin po dobu jednoho roku. Recyklováním jedné tuny oceli se ušetří 1100 kg [[železná ruda|železné rudy]], 630 kg [[uhlí]] a 55 kg [[vápenec|vápence]]. V roce 2005 bylo recyklováno 76 milionů tun oceli.

 

 

 

 

Ocel je možné recyklovat v [[ocelárna|ocelárnách]] metodou oxidace v kyslíkových konvertorech. Většinou se však recykluje tavením v elektrických obloukových pecích (pro výrobu oceli s nízkým obsahem uhlíku) nebo v indukčních pecích (pro výrobu vysoce [[legovaná ocel|legovaných železných slitin]]).