Devoluční válka: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 4 lety
m
standardizace; kosmetické úpravy
m
m (standardizace; kosmetické úpravy)
{{Infobox - válka
| Střetnutístřetnutí = Devoluční válka
| obrázek = LeBrun Louis XIV at Douai in the War of Devolution 1667.jpg
| popisek = Ludvík XIV. navštěvuje zákopy u Douai. Malba Charlese Le Bruna
Když [[17. září]] [[1665]] zemřel Filip IV., francouzský král bezprostředně vyhlásil nároky své rodiny na části Španělského Nizozemí a to: vévodství [[Brabantské vévodství|brabantské]] a [[Limburské vévodství|limburské]], [[Cambrai]], markýzát [[Antverpy (provincie)|antverpský]], panství [[Mechelen]], [[Geldry]], hrabství [[Namur]], [[hrabství Artois|Artois]] a [[Henegavsko]], třetinu Svobodného panství burgundského a čtvrtinu [[Vévodství Lucemburské|vévodství lucemburského]]. Ludvík XIV. to opravňoval skutečností, že mu bylo přislíbeno věno, které nebylo vyplaceno, a že královnino odvolání jejího dědického práva proto bylo neplatné.
Francouzští právní učenci vyvozovali z této skutečnosti a z doložky o „devoluci“ (přenesení), že Španělské Nizozemí by neměl získat zatím nedospělý dědic španělského trůnu [[Karel II. Španělský]] ([[1661]]–[[1700]]), neboť se narodil až ve druhém manželství Filipa IV. Naproti tomu byla Maria Theresa výsledkem prvního manželství Filipa IV., a proto byla oprávněna zdědit [[Brabantské vévodství]], a díky ní i její manžel, Ludvík XIV. Královna tato přirozená práva nemohla odvolat ani za své děti.
 
Nevlastní matka Marie Theresy, španělská královna [[Marie Anna Habsburská (1634–1696)|Mariana]] ([[1634]]–[[1696]]), která se starala o vládní záležitosti místo svého nedospělého syna společně se svým [[zpovědník]]em kardinálem [[Johann Eberhard Neidhardt|Johannem Eberhardem Neidhardtem]] (1607–1681), tyto nároky odmítli, odkazujíce se na odvolání všech dědických práv Marií Theresou. V tom momentu začal francouzský král s přípravami na nové tažení proti Španělsku. Jeho schopný ministr financí [[Jean-Baptiste Colbert|Colbert]] zreorganizoval armádu a zvýšil počet vojáků z 50 000 na 80 000. Španělsko, jehož síly se drobily v politických rozepřích, nemohlo být Francii příliš rovnocenným soupeřem, neboť se navíc muselo vyrovnávat s mohutnou inflací.
1 151 259

editací