Válka biskupů: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 13198794 uživatele 90.176.251.156 (diskuse) zrušena
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m standardizace; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox - válka
| Střetnutístřetnutí = Válka biskupů
| obrázek = King Charles I (van Dyck).jpg
| popisek = Karel I. Stuart
| komentářpopisek = Karel I., hlavní aktér války biskupů
| trvání = [[1639]] a [[1640]]
| místo = [[Skotsko]]
Řádek 17:
== Příčiny ==
 
Skotská reformace roku [[1591]] položila základy změn skotské církve. Situace v následujících letech ale dospěla do stavu, kdy existovaly dvě skupiny – presbyteriáni (upřednostňující správu církve staršími a děkany) a episkopalisté (preferující vládu [[biskup]]ů). První skupina byla představována radikálními ministry, zatímco druhá skupina obsahovala zastánce panovníka. [[Jakub I. Stuart|Jakub I.]] na počátku [[17. století]] zahájil jmenování jednotlivých biskupů.
 
Vzestup postavení [[biskup]]ů způsobil nevraživost presbyteriánů v rámci církve ale také mezi skotskou aristokracií, která se obávala ztráty vlivu. Mnoho z nich trpělo ztrátou prestiže poté, co se král přestěhoval roku [[1603]] do [[Londýn]]a což vedlo mimo jiné k poklesu počtu výnosných úřadů ve Skotsku. Ve 30. letech toto napětí vzrostlo poté co Karel I. jmenoval biskupy do tajné rady, orgánu spravujícího Skotsko. Roku [[1635]] byl dokonce [[arcibiskup]] John Spottiswood jmenován skotským kancléřem.
Řádek 25:
== První válka biskupů ==
 
Pro Karla byla válka se Skotskem riskantní. Vládl bez parlamentu téměř dvanáct let a nemohl si tak nechat schválit financování válečného tažení. Snažil se proto vytvořit koalici proti covenantu z místní opozice v Skotsku a vyžádal si podporu i z [[Irsko|Irska]]. Skotové tak měli být napadeni zevnitř i zvenku. Jeho strategie byla smělá, ale její uplatnění bylo amatérské.
 
Nebyly vypracovány podrobné plány součinnosti, nebyly vyřešeny problémy se zásobováním, nebyly zajištěny dostatečné finanční zdroje a vojáci byli nezkušení a měli špatnou výzbroj. Skotské vojsko covenaterů bylo připraveno jen o něco lépe ale jejich předností byla víra v to, že bojují za správnou věc. Vnitřní nepřátelé byli do června [[1639]] poraženi když covenant zvítězil v bitvě u Bridge Dee, jediné velké bitvě války.
Řádek 43:
Karel začal plánovat druhou invazi do Skotska. Z Irska povolal Wenwortha, kterého jmenoval hrabětem ze Staffordu a spolu s Williamem Laudem vytvořili hlavní mocenskou skupinu v královské radě. Karel měl k dispozici dopis Skotů pro [[Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]], v němž ho žádali, aby byl arbitrem jejich sporu s Karlem. To Karel považoval za důkaz jejich zrady. Když ale bylo svoláno jednání parlamentu v dubnu [[1640]] poslanci tomuto dopisu nevěnovali žádnou pozornost a soustředili se na kritiku Karlovy vnitrostátní politiky. Král nezískal podporu pro tažení do Skotska a parlament byl po třech týdnech rozpuštěn.
 
Neúspěch jednání anglického parlamentu povzbudilo Skoty. Ti se podobně jako Karel začali připravovat na další válku. Bylo svoláno shromáždění zemských stavů (parlament bez královské autority) a byla jmenována vláda, která měl připravit obranu země. Podobně jako roku [[1639]] byla vnitřní opozice rychle poražena.
 
Karel během léta shromažďoval veškeré vojenské síly, které byl schopen zorganizovat, ale zůstával v Londýně. Podle informací, které měl, se neobával, že by Skotové překročili hranice. Covenantské vojsko podniklo [[17. srpen|17. srpna]] překvapivý útok. Jejich vojsko překročilo hranice, vyhnulo se hlavnímu královskému vojsku, v bitvě u Newburnu se utkalo se severní části královských oddílů a obsadilo [[Newcastle upon Tyne]]. Tím zablokovalo dodávku uhlí do Londýna. Druhá válka biskupů skončila ještě dříve, než mohla začít.