Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 28 bajtů ,  před 3 lety
m
standardizace; kosmetické úpravy
{{Infobox - válka
| Střetnutístřetnutí = '''Mexicko-americká válka'''
| konflikt =
| obrázek = Battle_of_Veracruz.jpg
| popisek = Bitva o Veracruz
| komentářpopisek = Obraz Bitva o [[Veracruz (Veracruz)|Veracruz]]
| trvání = [[1846]]–[[1848]]
| místo = [[Texas]], [[Nové Mexiko]], [[Kalifornie]]; sever, střed a východ [[Mexiko|Mexika]]; [[Ciudad de México|Mexico City]]
[[Soubor:México División Política-República Central.png|right|thumb|250px|Teritoriální rozdělení Mexika mezi První a Druhou republikou – červeně označeny území se [[Separatismus|separatistickými]] tendencemi, červenou linkou označeno sporné území po odtržení Texasu.]]
 
'''Mexicko-americká válka''' nebo '''Americko-mexická válka'''<ref group="p">Ve Spojených státech je tento konflikt znám jako '''Mexická válka'''. V Mexiku je znám jako ''La Intervención Norteamericana'' (Severoamerická intervence), ''La Invasión Estadounidense'' (Invaze Spojených států), ''La Guerra de Defensa'' (obranná válka), nebo jako ''La Guerra del 47'' (válka v sedmačtyřicátém).</ref> byl [[válka|ozbrojený konflikt]] mezi [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] a [[Mexiko|Mexikem]] v letech [[1846]]–[[1848]] vyvolaný americkou [[anexe|anexí]] [[Texaská republika|Texaské republiky]] v roce [[1845]]. Mexiko neuznávalo odštěpení a následné vojenské vítězství Texasu v roce [[1836]] a po celou dobu existence Texaské republiky považovalo Texas za svoji vzbouřenou provincii.
 
Dalšími příčinami byly snahy o územní expanzi Spojených států směrem na jihozápad, politická nestabilita v Mexiku a neschopnost Mexika spravovat své severní provincie po [[Dějiny Mexika|válce za nezávislost]] (1810–1821).
 
== Situace v Mexiku ==
Mexiko bylo po získání nezávislosti na [[Španělsko|Španělsku]] v roce [[1821]] plné vnitřních rozporů, které hraničily s [[Občanská válka|občanskou válkou]], nicméně v odmítání myšlenky odtržení Texasu bylo poměrně jednotné. Z tohoto důvodu pohrozilo Spojeným státům válkou, pokud se pokusí anektovat Texas.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno =
| odkaz na autora = | titul = The Annexation of Texas | url = http://history.state.gov/milestones/1830-1860/TexasAnnexation | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 19.9.2012 | vydavatel = U.S. Department of State | místo = | jazyk = anglicky}}</ref>
 
Po získání nezávislosti na Španělsku však klesly vojenské a diplomatické schopnosti Mexika, což se projevilo hlavně v severní polovině území, kde hrozily místní indiánské kmeny [[Komančové|Komančů]], [[Apačové|Apačů]] a [[Navahové|Navahů]]. Indiáni, a to hlavně Komančové, využívali této slabosti Mexika a podnikali hluboké nájezdy někdy i stovky kilometrů do vnitrozemí s cílem ukrást stáda [[Dobytek|dobytka]], která pak použili pro vlastní potřebu nebo je prodali na rostoucím trhu v Texasu a Spojených státech. Mexičané věřili, že Američané jim tyto nájezdy usnadňovali, protože z nich měli užitek.<ref>DeLay, Brian, „Independent Indians and the U.S. Mexican War“, ''The American Historical Review'', Vol 112, No. l (únor 2007), str. 35</ref> Indiánské nájezdy po sobě zanechaly tisíce mrtvých lidí a zdevastované severní Mexiko. Když americké jednotky toto území v roce 1846 napadly, našly zde demoralizované obyvatelstvo. Ze strany civilního obyvatelstva se Američanům dostalo jen malého odporu.<ref>DeLay, Brian, ''The War of a Thousand Deserts'' New Haven: Yale U Press, 2008, str. 286</ref>
 
V roce [[1834]] se po několikáté stal prezidentem Mexika [[Antonio López de Santa Anna]], který zrušil federální ústavu a začal vládnout jako centralistický diktátor. To vedlo k vlně protestů některých provincií, které posléze vyhlásily nezávislost. Jednáním i silou se je podařilo přivést zpět pod mexickou nadvládu až na Texas, který zůstal prakticky nezávislý.
Před vypuknutím války bylo území horní Kalifornie a Nového Mexika dobře známé americkým lovcům, průkopníkům a obchodníkům, kteří při cestě na západ používali buď cestu z [[Missouri (stát)|Missouri]] do [[Santa Fe (Nové Mexiko)|Santa Fe]] nebo námořní spojení s kalifornským pobřežím. Tito obchodníci většinou obchodovali s kůžemi dobytka a lojem. Když v roce [[1821]] vzniklo nezávislé Mexiko, dala jeho vláda najevo, že američtí obchodníci jsou v Santa Fe vítáni.<ref name="dejiny USA" /> Tito průkopníci však našli mnohem víc než jen obchodní cestu, ale i způsob jak překonat [[Step|prérie]], [[Poušť|pouště]] a hory, což bylo silným impulzem pro nové přistěhovalce.
 
V roce [[1842]] americký velvyslanec v Mexiku Waddy Thompson, Jr. řekl, že by Mexiko možná bylo ochotno postoupit Kalifornii výměnou za vypořádání svých dluhů. Řekl:
<blockquote>
''„Pokud jde o Texas, považuji jej za velice málo hodnotný v porovnání s Kalifornií, nejbohatší, nejkrásnější a nejzdravější zemí na světě… získáním horní Kalifornie bychom mohli mít stejnou nadvládu v Pacifiku… Francie i Anglie k ní upírají své oči.“
</blockquote>
=== Vyhlášení války ===
[[Soubor:Mexican–American War (without Scott's Campaign)-en.svg|thumb||450px|Celková mapa mexicko-americké války.]]
Když Polk obdržel zprávu o Thorntonově incidentu, usoudil, že má v rukou dostatečné ''[[casus belli]]'' (záminku k válce).<ref>Smith (1919) str. 279.</ref> V jeho poselství ke Kongresu Spojených států ze dne 11. května 1846 stálo, že „Mexiko překročilo hranice Spojených států, napadlo naše území a prolilo americkou krev na americké půdě“.<ref name="dejiny USA" /> Kongres vyhlásil válku Mexiku 13. května 1846, přičemž vyhlášení války mělo silnou podporu hlavně u Demokratů z jižních států. 67 kongresmanů z řad Whigů bylo zpočátku proti, hlavně kvůli otroctví,<ref name="Bauer68">Bauer (1992) str. 68.</ref> ale nakonec jich proti válce hlasovalo jen 14<ref name="Bauer68"/> včetně bývalého prezidenta [[John Quincy Adams|Johna Quincyho Adamse]].
 
=== Opozice proti válce ===
Většina Whigů, a to na severu i na jihu, byla proti válce;<ref name="Jay166">Jay (1853) str. 165–166.</ref> naproti tomu většina Demokratů válku podporovala.<ref name="Jay165">Jay (1853) str. 165.</ref> Zvláště mezi Demokraty z jižních států bylo populární „zjevné předurčení“. Jižní státy také doufaly, že rozšíření USA na jih posílí jejich slábnoucí pozici proti rychle se rozvíjejícímu severu. Někteří Demokraté ze severu však chtěli území zvětšit severozápadním směrem.
 
Whigové všeobecně chtěli silnější ekonomiku se silným průmyslem než další území. Skupinu odpůrců války vedl Whig Joshua Giddings, který označoval válku s Mexikem za „agresivní, bezbožnou a nespravedlivou válku“ a hlasoval proti dodání zbraní a vojáků. Řekl:
 
<blockquote>
„''Na vraždách Mexičanů na jejich vlastní půdě nebo na jejich okrádání o jejich vlastní zem, nechci mít svůj podíl ani teď, ani později. Vina za tyto zločiny musí padnout na jiné. Nebudu se jich účastnit.''“<ref>{{citace monografie | jméno =Joshua Reed | příjmení =Giddings | odkaz na autora = | titul =Speeches in Congress [1841–1852] | url = | vydavatel =J.P. Jewett and Company
| místo = | rok =1853 | počet stran = | kapitola = | strany =17 | isbn = | jazyk =anglicky}}</ref>
</blockquote>
Po vyhlášení války napadly americké síly mexické území na dvou hlavních frontách. Jezdectvo pod velením Stephena W. Kearnyho napadlo severozápadní oblasti Mexika z pevnosti Leavenworth. Tyto síly byly posíleny i pacifickou flotilou, kterou vedl John D. Sloat. Tato fronta byla otevřena hlavně z obav, aby se Británie nepokusila obsadit tyto oblasti. Další armády byly poslány na jih, aby okupovaly oblasti severovýchodního Mexika.
 
Obě strany vstoupily do konfliktu špatně připraveny. Spojené státy měly proti Mexiku výrazně menší armádu a neměly žádný plán. Naproti tomu poměrně velká mexická armáda byla špatně vyzbrojena a vybavena.<ref name="dejiny USA" /> Polk navíc sledoval politické cíle, nechtěl, aby mu v osobě úspěšného vojevůdce vyvstal politický protivník. Byl zástupcem [[Demokratická strana (USA)|Demokratické strany]] a vrchní velitel Winfield Scott byl [[Whig Party (USA)|Whig]] s politickými ambicemi. Proto vybral pro první část války jako velitele Zachary Taylora, což byl sice také Whig, ale kterého nepovažoval za tak silného politického soupeře. V tom se však mýlil. Skromný, prostý, drsný, otevřený a odvážný Taylor se stal pro vojáky i veřejnost takovým hrdinou, že jej to vyneslo až do funkce prezidenta Spojených států.<ref name="dejiny USA" />
 
=== Kalifornské tažení ===
Velení Kearnyho bylo špatné a vedlo ke krvavým ztrátám, přesto vyvinulo tlak na nepřítele, který musel přejít do defenzívy. Dragouni drželi ''Californios'' pod tlakem po čtyři dny dokud nedorazily posily od Stocktona. Posílené spojené americké síly vyrazily 29. prosince 1846 ze San Diega na sever a dostaly se do oblasti Los Angeles 8. ledna 1847,<ref>Brooks (1849) str. 257.</ref> tam se spojili s Frémontovými muži. Americké síly nyní měly 607 vojáků a námořních pěšáků, kteří bojovali s asi 300 ''Californios'', které porazili v rozhodující bitvě u Rio San Gabriel.<ref>Bauer (1992) str. 190–191.</ref> Následující den 9. ledna 1847 Američané vybojovali bitvu u La Mesa. 12. ledna 1847 se poslední významná jednotka ''Californios'' vzdala americkým silám. To znamenalo konec ozbrojeného odporu v Kalifornii.
 
Poté, co byla zajištěna horní Kalifornie, se většina lodí v Pacifiku přesouvala směrem na jih, přičemž obsazovala všechna důležitá města provincie [[Baja California]] a zajala nebo zničila téměř všechna mexická plavidla v [[Kalifornský záliv|Kalifornském zálivu]]. Ostatní přístavy, mimo přístavů na poloostrově, byly rovněž obsazeny. Cílem pacifického tažení bylo dobytí města [[Mazatlán]], což byla důležitá zásobovací základna mexických sil. Mnoho mexických lodí bylo při tomto tažení zajato nebo zničeno. Například loď USS ''Cyane'' si nárokuje zajetí osmnácti lodí a zničení mnoha dalších.<ref>Silversteen, str. 42</ref>
 
Později se námořníci a příslušníci námořní pěchoty z těchto lodí zmocnili přístavu Mazatlán. Stalo se tak 11. listopadu 1847. Mexické tažení, které vedl Manuel Pineda, mělo za cíl znovu dobýt obsazené přístavy. Výsledkem bylo několik malých střetů (bitva u Mulege, bitva u La Paz, bitva u San José del Cabo) a dvě obléhání amerických posádek (obležení La Paz, obležení San José del Cabo), během kterých americké loďstvo poskytovalo svým jednotkám dělostřeleckou podporu.
 
Americké posádky si udržely kontrolu nad přístavy a po příjezdu posil podplukovník Henry S. Burton vyrazil do protiútoku, vysvobodil zajaté Američany, zajal mexického velitele Pineda a 31. března porazil a rozprášil zbývající mexické síly během potyčky u Todos Santos, přičemž netušil, že v únoru 1848 již byl uzavřen mír v Guadalupe Hidalgo.
 
=== Severovýchodní Mexiko ===
[[Soubor:Santaannain1847.jpg|thumb|left|Generál Antonio López de Santa Anna v roce 1847.]]
Porážky u Palo Alto a Resaca de la Palma způsobily v Mexiku politické nepokoje, které využil [[Antonio López de Santa Anna]] ke vzkříšení své politické kariéry a k návratu ze svého dobrovolného exilu na Kubě uprostřed srpna 1846, kam se uchýlil po propuštění z amerického zajetí.<ref>Bauer (1992) str. 201.</ref> Slíbil Polkovi, že pokud mu dovolí přejít přes americkou námořní blokádu, vyjedná v Mexiku mírové řešení konfliktu včetně prodeje území Nového Mexika a Kalifornie Spojeným státům.<ref>Rives, vol. 2, str. 233</ref> Do hlavního města Mexika však napsal, že již neaspiruje na úřad prezidenta Mexika, ale dychtí po tom, aby mohl využít své vojenské zkušenosti k odražení invaze, tak jako kdysi proti Španělům. Prezident Valentín Gómez Farías byl natolik zoufalý, že souhlasil a umožnil mu návrat do Mexika. Jakmile však Santa Anna přijel do Mexico City, okamžitě na své sliby Američanům zapomněl a nabídnul své služby mexické vládě. Okamžitě poté, co byl jmenován velitelem mexické armády, opět otočil a prohlásil se prezidentem Mexika. Díky Polkovi se tak do čela mexické armády postavil její nejschopnější generál.<ref name="dejiny USA" />
 
2 300 vojáků Spojených států vedených Taylorem překročilo Rio Grande po počátečních problémech s transportem přes řeku. Tito vojáci obsadili města [[Matamoros]] a [[Camargo]], kde vojsko poprvé postihly zdravotní potíže a poté pokračovali směrem na jih, kde oblehli město [[Monterrey]]. Výsledkem těžké bitvy u Monterrey byly vážné ztráty na obou stranách. Americké lehké dělostřelectvo totiž bylo proti kamenným opevněním města neúčinné.<ref name="Urban Warfare">{{Citace elektronické monografie
 
[[Soubor:Ustroopsmarchonmonterrey.jpg|250px|thumb|Američtí vojáci pochodují na Monterrey.]]
Postup městem a soustředěná palba houfnic, nakonec donutila Mexičany vyjednávat. Taylor souhlasil, že když mexičtí vojáci opustí město, uzavře příměří na osm týdnů výměnou za kapitulaci města. Na nátlak Polka však toto příměří porušil a obsadil město [[Saltillo]] ležící na jihozápad od Monterrey. Santa Anna obvinil ze ztráty měst Monterrey a Saltillo velitele Ampudia a degradoval jej na velitele malé dělostřelecké jednotky. 22. února 1847 vyrazil Santa Anna na sever s 20 000 muži, aby se utkal s Taylorem.
 
Taylor se 4 600 muži se opevnil v horském průsmyku Buena Vista (22. a 23. února 1847). Santa Anna, jehož armáda trpěla častými dezercemi, přitáhl s 15 000 unavenými muži. Poté navrhnul Američanům možnost kapitulace, což bylo odmítnuto. Druhý den ráno proto zaútočil. Santa Anna poslal proti americkým pozicím jezdectvo a část pěchoty do svahu, který tvořil část průsmyku a hlavní část pěchoty poslal do čelního útoku přímo po silnici vedoucí do průsmyku Buena Vista.
 
Následoval zuřivý boj, během kterého byli Američané téměř poraženi, ale podařilo se jim nakonec pozice udržet. Mexičané způsobili Američanům značné ztráty, přesto dal Santa Anna rozkaz ke stažení, což bylo provedeno následující noc, a tím ponechal část severního Mexika v rukou Taylora. Prezident však Polk Taylorovi nedůvěřoval, podle jeho názoru dokázal svou neschopnost ochotou uzavřít příměří po bitvě o Monterrey. Také jej však považoval za soupeře v kandidatuře na prezidenta Spojených států. Polkova strategie však byla chybná, nikdy nebyl v Mexiku, a proto nechápal, proč se Taylor nechce pustit do útoku na Mexiko City přes stovky mil pouští a polopouští.<ref name="dejiny USA" /> Taylor přesto později využil velení v bitvě u Buena Vista v úspěšné prezidentské kampani v roce 1848.
=== Tabasco ===
{{Podrobně|První bitva o Tabasco|Druhá bitva o Tabasco}}
Komodor [[Matthew C. Perry]] vedl na jih skupinu plavidel podél pobřeží mexického státu [[Tabasco (stát)|Tabasco]]. Perry dorazil k řece Tabasco (nyní známá pod jménem [[Grijalva]]) 22. října 1846 a zmocnil se přístavu Frontera. Ponechal zde malou posádku a pokračoval se svými muži na město San Juan Bautista (dnes [[Villahermosa]]). Perry dorazil do města San Juan Bautista 25. října 1846. Plukovník Juan Bautista Traconis, který v té době sloužil jako místní oblastní velitel, se zabarikádoval se svými muži uvnitř budov. Perry si uvědomoval, že bombardování města by bylo dobrou volbou jak vyhnat mexickou armádu ven, ale chtěl se vyhnout velkým škodám. Proto stáhnul své síly zpět a připravil je na následující den.
[[Soubor:Intervención estadounidense en Tabasco.jpg|250px|thumb|Druhá bitva u Tabasco.]]
Ráno 26. října 1846 se Američané připravovali na útok na město a v té chvíli začali Mexičané pálit na americkou flotilu. Američané zahájili bombardování náměstí města a jeho okolí. Toto bombardování pokračovalo až do večera. Značné ztráty a neschopnost dobýt město vedly Perryho k rozhodnutí stáhnout se zpět do přístavu Frontera, kde zahájil námořní blokádu, aby zabránil zásobování hlavního města potravinami a vojenským materiálem.
 
==== Vylodění a obléhání Veracruz ====
Tato armáda se měla vylodit u přístavu [[Veracruz (Veracruz)|Veracruz]] a zahájit invazi přímo do srdce Mexika. 9. března [[1847]] Scott provedl první velkou [[Obojživelná operace|obojživelnou operaci]] v dějinách Spojených států jako přípravu na obléhání města Veracruz. Skupina 12 000 dobrovolníků a vojáků z povolání úspěšně vylodila poblíž opevněného města zásoby, zbraně i koně, přičemž byla použita zvlášť navržená vyloďovací plavidla.
 
Město bránil mexický generál Juan Morales s 3 400 muži. [[minomet|Moždíře]] a námořní kanóny byly použity k poškození hradeb a zastrašení obránců. Obránci města se pokoušeli opětovat dělostřeleckou palbu, jak nejlépe mohli, ale neustávající ostřelování města podlomilo vůli Mexičanů bojovat proti početně podstatně silnějšímu nepříteli a 27. března 1847 se město vzdalo. Američané měli ztráty 80 mužů, zatímco na mexické straně bylo asi 180 mrtvých a raněných, z čehož asi polovina byli civilisté. Během obléhání však mezi Američany propukla epidemie [[Žlutá zimnice|žluté zimnice]].
==== Postup k městu Puebla ====
[[Soubor:Scott's campaign-en.svg|thumb|450px|Scottovo tažení na Mexico City.]]
Scott se poté vydal na západ k [[Ciudad de México|Mexico City]] spolu s 8 500 zdravými vojáky, zatímco Santa Anna zaujal obranné pozice v kaňonu kolem hlavní silnice asi v polovině této cesty poblíž osady [[Bitva u Cerro Gordo|Cerro Gordo]]. Santa Anna měl k dispozici 12 000 vojáků a dělostřelectvo, které bylo zastříleno na silnici, po které se měl Scott pohybovat. Avšak Scott poslal vpřed jízdní dragouny, na které začalo mexické dělostřelectvo předčasně střílet a tím prozradilo své pozice.
 
Místo toho, aby se pohyboval po hlavní silnici, Scott přesouval své muže špatným terénem. Tak se dostal do boku mexické armády a své dělostřelectvo umístil na vyvýšené pozice. Ačkoliv Santa Anna si byl vědom pozic amerických jednotek, nebyl ani on, ani jeho jednotky připraveni na nápor, který následoval. Mexická armáda byla poražena. Ztráty Američanů tvořily něco přes 400 mužů, zatímco ztráty Mexičanů se vyšplhaly na 1 200 mrtvých a zraněných a 3 000 zajatých. V srpnu 1847 kapitán Kirby Smith ze Scottovy armády řekl o odporu mexické armády:
 
==== Postup na Mexico City a jeho dobytí ====
Americké zásobovací linie do Veracruz začali ohrožovat místní [[Partyzán|partyzáni]]. Scott však nechtěl oslabit svou armádu bráněním této linie, a proto se rozhodl nechat v Puebla posádku na ochranu nemocných a raněných a se zbývající silou vyrazil 7. srpna na Mexico City. Hlavní město bylo dobyto po sérii bitev na pravém křídle obrany města, které vyvrcholily bitvou u Chapultepec. Poté následoval bezprostřední útok na městské brány a obsazení hlavního města.
 
==== Poslední tažení Santa Anny ====
Míra [[dezerce]] byla hlavním problémem mexické armády, který často oslaboval její síly ještě před vypuknutím bitvy. Většinu vojáků tvořili rolníci, kteří cítili svou loajalitu k rodné vesnici nebo k rodině, ale nikoliv ke generálům, kteří je odvedli do boje. Často hladoví a nemocní, nikdy dobře placení, špatně vybavení a jen částečně vytrénovaní, byli často ponižováni dokonce vlastními důstojníky. To vše jim poskytovalo jen malé důvody bojovat proti Američanům. Často hledali příležitost, jak utéct z tábora a najít si cestu do své domovské vesnice.<ref>Meed (2002), str. 67</ref>
 
Míra dezerce v armádě Spojených států byla během války 8,3 % (9 200 z 111 000 vojáků). Pro srovnání během [[Britsko-americká válka|války v roce 1812]] byla míra dezercí 12,7 % a v dobách míru se pohybovala kolem 14,8 % ročně.<ref>{{citace monografie | jméno =Brian | příjmení =McAllister | odkaz na autora = | titul =Old Army | url =http://www.amazon.com/gp/reader/0195045556?v=search-inside&keywords=desertion | vydavatel =Oxford University Press | místo =New York | rok =1988 | počet stran = | kapitola = | strany =193 | isbn =0-19-504555-6 | jazyk =anglicky}}</ref> Mnoho dezertérů zběhlo proto, aby se posléze nechalo zapsat k jiné jednotce. Tak mnozí znovu získali prémii za vstup do armády. Další zběhli prostě kvůli bídným podmínkám v táborech, zatímco někteří brali vstup do armády jako příležitost, jak se zdarma dostat do Kalifornie, kde se posléze připojili ke [[Kalifornská zlatá horečka|zlaté horečce]], která vypukla po skončení války.<ref name="Foos">Foos (2002), str. 25, 103–107</ref>
 
Několik set amerických vojáků však přeběhlo i na mexickou stranu. Většinou se jednalo o nové přistěhovalce z Evropy, kteří měli jen slabé vazby na Spojené státy. Nejznámější takovou jednotkou byl „[[prapor Svatého Patrika]]“, který se více než z poloviny skládal z [[Katolictví|katolíků]] z [[Irsko|Irska]], motivovaných k dezercím náboženským útlakem ze strany protestantských důstojníků. Většina jich zahynula v bitvě o Churubusco. Asi 100 z nich bylo zajato Američany a zhruba polovina jich byla oběšena jako dezertéři v srpnu [[1847]].<ref name="Foos" />
Ani po mnoha letech se mexicko-americká válka nestala součástí národních legend. Stále víc se na ní pohlíželo, jako na dobyvačnou válku, která byla vyprovokována prezidentem, který prahnul po rozšiřování území svého státu.<ref name="dejiny USA" />
 
Vydání knihy „Republican Campaign Textbook“ z roku 1880, kterou vydal Republikánský kongresový výbor,<ref>[http://books.google.com/books?id=ZrkJAAAAIAAJ&pg=PA97 Mexican–American War description] z knihy „Republican Campaign Textbook“.</ref> popisuje tuto válku jako ''„hnusnou, páchnoucí korupcí“'' a jako ''„jednu z nejtmavějších scén z naší (americké) historie – válku, která byla vnucena našemu (americkému) a mexickému lidu uchvatitelskou rukou prezidenta Polka ve snaze o rozšíření území otrokářské oligarchie“''.
 
Mexicko-americká válka patří k nejvýznamnějším událostem Spojených států v první polovině [[19. století]]. Byl to významný bod, kdy začal prudký nárůst americké vojenské moci. Výsledkem byl také značný růst území Spojených států směrem na západ a následný prudký rozvoj těchto oblastí. Válka nevyřešila otázku otroctví ve Spojených státech, ale na druhou stranu na tento problém upozornila, což vedlo k prohloubení celonárodních diskusí o této instituci až do vypuknutí [[Americká občanská válka|americké občanské války]]. Navíc rozšířením území od oceánu k oceánu vyvolala mexicko-americká válka masovou migraci nových přistěhovalců směrem na západ, což vedlo k válkám s indiány a postavení transkontinentální železnice.
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="p" />
 
=== Reference ===
| místo = New York | rok =1968 | počet stran =142 | kapitola = | strany = | isbn = | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Rives | jméno = George Lockhart | odkaz na autora = | titul = The United States and Mexico, 1821–1848: a history of the relations between the two countries from the independence of Mexico to the close of the war with the United States | url = http://books.google.com/books?id=vfhAAAAAIAAJ | vydavatel = C. Scribner's Sons | místo = New York | rok = 1913 | počet stran = | kapitola = | strany = | isbn = | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Robarts | jméno = William Hugh | odkaz na autora =
| titul = Mexican War veterans : a complete roster of the regular and volunteer troops in the war between the United States and Mexico, from 1846 to 1848 ; the volunteers are arranged by states, alphabetically | url = http://www.archive.org/details/mexicanwarvetera00roba
| vydavatel = Brentano's | místo = Washington, D. C. | rok = 1887 | počet stran = 80 | kapitola = | strany = | isbn = | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Frazier | jméno = Donald Shaw | odkaz na autora = | titul = The U.S. and Mexico at War | url = | vydavatel = Macmillan Reference USA | místo = Farmington Hills | rok = 1998 | počet stran = 584 | kapitola = | strany = | isbn = 0028646061
| jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Foos | jméno = Paul | odkaz na autora = | titul = A Short, Offhand, Killing Affair: Soldiers and Social Conflict during the Mexican War | url = http://books.google.cz/books?isbn=0807827312 | vydavatel = University of North Carolina Press | místo = North Carolina | rok = 2002 | počet stran = 240 | kapitola = | strany =
| isbn = 0807827312 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hamilton | jméno = Holman | odkaz na autora = | titul = Zachary Taylor: Soldier of the Republic | url = | vydavatel = Archon Books | místo = Connecticut
==== Průvodci konfliktem ====
* [http://www.loc.gov/rr/program/bib/mexicanwar/ Průvodce Mexickou válkou] na stránkách kongresové knihovny USA {{en}}
* [http://www.tshaonline.org/handbook/online/articles/qdm02 ''The Handbook of Texas Online:'' Mexican War] na stránkách ''Texas State Historical Association'' {{en}}
* [http://www.history.army.mil/reference/mexwar/MW-CVR.htm Seznam literatury k tématu] na stránkách armády Spojených států
* [http://www.sonofthesouth.net/mexican-war/war.htm Průvodce Mexickou válkou] na stránkách ''sonofthesouth.net'' {{en}}
1 084 530

editací