Bitva u Abúkíru: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m (GR) File renamed: File:Battle of Aboukir Bay.png → File:Map Battle of the Nile 1798-en.png File renaming criterion #4: To harmonize the file names of a set of images (so that only one part of all na… |
m standardizace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{Infobox - válka
|
| konflikt = [[Napoleonovo egyptské tažení]]
| obrázek = Seeschlacht bei Abukir.jpg
| popisek = Námořní bitva u Abúkíru
|
| trvání = [[1. srpen|1.]] – [[2. srpen|2. srpna]] [[1798]]
| místo = ústí [[Nil]]u poblíž města [[Abúkír]], [[Egypt]]
Řádek 12:
| příčina =
| výsledek = Rozhodné britské vítězství
|
| strana1 = [[Soubor:Union flag 1606 (Kings Colors).svg|22px|Vlajka Království Velké Británie]] [[Království Velké Británie|Velká Británie]]
| strana2 = {{Flagicon|FRA}} [[První Francouzská republika|Francie]]
Řádek 26:
== Úvod ==
Po slavném italském tažení završeném podepsáním [[campoformijský mír|campoformijského míru]] (17. října [[1797]]) byl generál Bonaparte bezmezně obdivován a slaven celou Francií. Pro [[Direktorium (Francie)|direktorium]] se stala jeho popularita, spojená s jeho schopnostmi nebezpečnou. Válka s [[Spojené království|Velkou Británií]] pokračovala. Bylo však jasné, že síly revolucí oslabeného námořnictva nejsou dostatečné k úspěšné invazi na britské ostrovy. Proto direktorium přijalo urychleně za svůj Bonapartův návrh, zaměřený na oslabení Velké Británie nepřímo, ohrožením jejího zámořského obchodu. Principem plánu bylo vylodění francouzské armády v [[Egypt]]ě, dobytí [[Sýrie]] a pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]] a eventuální výpad do [[Indie]]. Cíl byl lákavý, zvláště, když direktorium se tím zbavovalo nebezpečného populárního konkurenta v boji o moc. Armáda 36 000 mužů (a 300 žen) se nalodila tajně v 5 přístavech na více než 250 válečných, dopravních, nákladních lodí i šalup a zamířila pod ochranou válečné flotily vedené viceadmirálem Francois-Paul Brueysem d´Aigalliers napříč Středozemním mořem. Úkoly postavené před viceadmirála Bueyse byly:
# zařídit úspěšný transport vojska Středozemním mořem a podpořit dobytí [[Malta|Malty]],
# provést úspěšné a hladké vylodění vojska v Egyptě,
# provést hladký návrat flotily do bezpečných přístavů - tedy přístavů francouzských a italských, eventuálně do [[La Valletta|La Valletty]] či nejspíše na [[Korfu]] (jen 800 námořních mil od [[Alexandrie]]).
Cíle se podařilo utajit a zmást anglickou špionáž, takže britská admiralita byla přesvědčena, že výprava je určena k dobytí [[Gibraltar]]u, vylodění v [[Portugalsko|Portugalsku]] či invazi do [[Irsko|Irska]]. Admirál [[Jarvis]], blokující se silnou eskadrou Gibraltarskou úžinu však přesto vyslal kontradmirála Horatio Nelsona do Středozemního moře, aby po francouzské flotile pátral. Ta 18. května [[1798]] vyplula z [[Toulon]]u a dalších 4 přístavů, po cestě dobyla Maltu (13. června 1798) a úspěšně vojsko 1. července 1798 vylodila poblíže Alexandrie. Tím byly 2 ze 3 úkolů viceadmirála velícímu válečné flotile splněny. Po vylodění měl admirál zařídit návrat flotily. Z dodnes nevysvětlených důvodů tak neučinil a zakotvil v abúkírské zátoce, asi 23 km severozápadně od Alexandrie. Důvodem mohl být nedostatek zásob na zpáteční cestu, snad i dohoda s Bonapartem (který to však trvale popíral), falešný pocit bezpečí či onemocnění viceadmirála průjmovitým horečnatým onemocněním a tedy jeho indispozice. Po 73 dnech marného pátrání po Francouzích a křižování celým Středozemním mořem celou Brueysovu flotilu pokojně kotvící tak spatřil 1. srpna 1798 kolem 14. hodiny kontradmirál Nelson v čele své válečné flotily.
Řádek 54:
# ''Le Guillaume Tell'' ([[Vilém Tell]]) – 80 děl, zařazena do služby [[1795]] - velitel Kpt. Saulnier - na jeho palubě byl i kontradmirál [[Pierre-Charles-Jean-Baptiste-Sylvestre de Villeneuve]], velící úniku z bitvy - tato řadová loď unikla z bitvy.<br />
# ''Le Genereux'' (šlechetný) – 74 děl, zařazen do služby [[1785]], velitel Kpt. Le Joille - loď v závěsu za předchozí unikla z bitvy.<br />
'''[[Fregata|Fregaty]]''':<br />
Zakotveny mimo linii, blíže pobřeží. Byly 4, z toho dvě unikly z bitvy (''Justice'' - 44 děl - výtlak 720 tun a ''Diane'' - 38 děl – výtlak 750 tun), za vedoucími řadovými loděmi, dvě ale byly potopeny (''Serieuse'' a ''Artemise'').<br />
'''[[Briga|Brigy]]''': <br />
Řádek 60:
=== Britské síly ===
'''Řadové lodě:'''
[[Soubor:Aboukir2.jpg|thumb|Britské lodě útočí na zakotvenou francouzskou flotilu, [[Thomas Whitcombe]]]]
# ''Vanguard'' - 74 děl - velitel Kpt. Berry - vlajková loď kontradmirála Horatio Nelsona<br />
Řádek 81:
[[Soubor:Nelson at the Battle of the Nile.jpg|thumb|left|Nelson přichází na palubu v bitvě u Abúkíru (v pozadí hořící L´Orient), autor [[Daniel Orme]]]]
[[Soubor:Guillaume Tell PU5634.jpg|thumb|Zajetí lodi Le Guillaume Tell 9. října [[1800]], autor Robert Dodd]]
V boji se projevila převaha anglického námořnictva ve všech parametrech. V bitvě Britové zaznamenali 218 mrtvých a 677 zraněných. Mnohem horší byla bilance Francouzů: 1700 mrtvých, 600 zraněných a 3000 zajatých (ti byli propuštěni na čestné slovo). Výsledek bitvy znamenal, že na čas opanovali Britové i vody Středozemí, ale spojenectvím Francie se Španělskem se síly ve Středozemním moři brzy vyrovnaly. Bonapartovo vojsko bylo bez snadného spojení s Francií, ale brzy reformami v Egyptě se vojsko stalo soběstačné. Posílením pozic ve Středozemním moři a tedy i v Levantu se podařilo Britům zpevnit obranu měst na pobřeží ([[Jaffa]] a [[Saint Jean d´Acre]]), čímž způsobili krach syrského tažení a tedy i plánů Napoleona na proniknutí dále na východ. Katastrofa u Abúkíru byla jakousi předehrou další rozhodující námořní bitvy. Poučení o moderní námořní strategii a ofenzivním pojetí bojů si z bitvy u Abúkíru [[Pierre-Charles-Jean-Baptiste-Sylvestre de Villeneuve|kontradmirál Villeneuve]] neodnesl a opětovnou pasivní taktikou v [[bitva u Trafalgaru|bitvě u Trafalgaru]] (21. října [[1805]]), kde spojenému loďstvu velel, podlehl opět lordu Nelsonovi, a tím byla definitivně zlomena námořní moc Francie a Velká Británie si zajistila na dalších sto let neomezenou vládu na moři.
| |||
