Bitva o Berlín: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Dobytí Berlína: jazyková korekce |
m standardizace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
{{Infobox - válka
|
| konflikt = [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]]
| obrázek = Bundesarchiv Bild 183-R77767, Berlin, Rotarmisten Unter den Linden.jpg
| popisek = Vlajka SSSR vlající před Braniborskou bránou
|
| trvání = [[16. duben|16. dubna]] – [[2. květen|2. května]] [[1945]]
| místo = [[Berlín]], [[Německo]]
Řádek 19:
{{flagicon|Třetí říše}} [[Ferdinand Schörner]]<br /><br />Obrana Berlína –
{{flagicon|Třetí říše}} [[Hellmuth Reymann]]
poté
{{flagicon|Třetí říše}} [[Helmuth Weidling]] (zajat)
| velitel2 = [[1. běloruský front]] –
{{flagicon|the Soviet Union 1923}} [[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgij Žukov]]<br /><br />[[2. běloruský front]] –
{{flagicon|the Soviet Union 1923}} [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantin Rokossovskij]]<br /><br />[[1. ukrajinský front]] – <br />
{{flagicon|the Soviet Union 1923}} [[Ivan Stěpanovič Koněv|Ivan Koněv]]<br />{{flagicon|the Soviet Union 1923}} [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantin Rokossovskij]]
Řádek 42:
Pohyb vojsk [[Rudá armáda|Rudé armády]] se rozběhl tak rychle, že i americké noviny ''[[The New York Times|New York Times]]'' oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž blednou německá tažení 1939 v [[Polsko|Polsku]] a 1940 ve [[Francie|Francii]].“ Sovětské tankové armády a mechanizované sbory postupovaly denně 45–70 km, obcházely uzly odporu a rozvíjely útok do hloubky.
Koncem ledna stála sovětská vojska na [[Odra|Odře]], zhruba 60–70 km od [[Berlín]]a a u [[Kostrzyn nad Odrą|Kostřína]] si vybudovala několik předmostí. Pro [[Adolf Hitler|Hitlera]] byla informace o této situaci šokující, a proto na radu generálního štábu rozkázal, aby jeho [[Skupina armád Visla]], rozmístěná v [[Pomořansko|Pomořansku]], zahájila útok na severní křídlo sovětských armád.
[[Georgij Konstantinovič Žukov|Maršál Žukov]] si však byl vědom, že útok na pravé křídlo může znamenat oddělení jeho útočných vojsk se zázemím. Proto ignoroval Stalina, který si přál pokračování v útoku na [[Berlín]], a vyčlenil dvě tankové a dvě vševojskové armády, které provedly útok na uskupení německých vojsk. Dne 3. března byla [[Rudá armáda]] u [[Baltské moře|Baltského moře]] a odřízla po souši [[Východní Prusko]] od [[Německo|Německa]]. Podobný problém jako pro Žukova v [[Pomořansko|Pomořansku]] nastal pro Koněva i v německém [[Slezsko|Slezsku]] (které po válce připadlo Polsku), kde musel [[1. ukrajinský front]] porazit mohutné uskupení o síle 33 divizí. V průběhu února i počátkem března vedla sovětská vojska boje proti německým skupinám, které zůstaly v obklíčení. Vyčistěním oblastí východně od [[Odra|Odry]] a [[Lužická Nisa|Nisy]] si [[Rudá armáda]] zabezpečila prostor pro závěrečný útok proti [[Berlín]]u.
Řádek 48:
== Jaltská konference ==
[[4. únor]]a byla na [[Jalta|Jaltě]] zahájena [[jaltská konference|konference]] hlav [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] a [[Spojené království|Velké Británie]]. Na konferenci se velmoci dohodly na demilitarizaci Německa a jeho rozdělení na 4 okupační zóny. Vymezeny byly také linie setkání sovětských armád a vojsk západních Spojenců. V průběhu března byli Britové a Američani 120 km západně od Berlína na řece [[Labe]].<ref>Charles Winchester: ''Ostfornt / Hitler's War on Russia.'' Osprey Pbl., Oxford, 1998, s. 142</ref> [[18. duben|18. dubna]] 1945 v době, kdy se začala rozjíždět sovětská ofenzíva však dosáhla [[Bernard Montgomery|Montgomeryho]] 21. armádní skupina přibližně stejnou vzdálenost od města jako Sověti.<ref name="The Soviet-German War">David E. Glanz: ''[http://www.strom.clemson.edu/publications/sg-war41-45.pdf The Soviet-German War 1941-1945: Myths and Realities: A Survey Essay]'' 2001, Clemson, South Carolina, s. 94 – 96</ref>
Mezi západními Spojenci však nepanoval jednotný názor na další pokračování operací, zatímco [[Winston Churchill|Churchill]], [[George Patton|Patton]], [[William Hood Simpson|Simpson]] a [[Alan Francis Brooke|Brooke]] hodlali v případě vhodných podmínek napadnout Berlín, aby ho získali dříve než Sověti, tak [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhower]] naproti tomu předpokládal, že Němci se budou moci udržet hlavně na jihu a v oblasti [[Alpy|Alp]] mohli začít i [[partyzánská válka|partyzánskou válku]]. Navrhoval proto útok směrem na [[Drážďany]], kde dojde na [[Labe|Labi]] k setkání se sovětskými silami, čímž bude Němci držené území rozděleno. Eisenhower stejně jako například [[Omar Bradley|Bradley]] nechtěl překračovat vymezenou demarkační linii, aby později nemusel Sovětům získané území předávat. Toto rozhodnutí, kterým odmítl se Stalinem závodit o Berlín, patří mezi nejkontroverznějším v celé válce a je mnohými dodnes kritizováno.<ref>[[Stephen Ambrose]]: ''Vítězové.'' ISBN 80-7217-426-6 Jota, Brno 2006, s. 364 – 365</ref>
[[28. březen|28. března]] 1945 proto Eisenhower poslal Stalinovi depeši v níž ho informoval o svých záměrech a zároveň žádal lepší koordinaci i plány Rudé armády. Stalin, který pravděpodobně západním Spojencům v otázce útoku na Berlín nedůvěřoval, souhlasil s významem setkání na Labi v oblasti spojnice [[Lipsko]] - [[Drážďany]], ve skutečnosti však rozhodl o podstatně silnější ofenzívě směrem na Berlín. Pro poslední ofenzívu Stalin nařídil maršálům Žukovovi a Koněvovi, kteří po předešlých těžkých bojích očekávali, že jejich armády budou moci do poloviny května odpočívat, aby připravili plány pro útok na Berlín do 48 hodin.<ref name="Veľké bitky druhej svetovej">John Macdonald: ''Veľké bitky druhej svetovej vojny.'' ISBN 80-7145-185-1. Bratislava, Slovart 1995, s. 166 – 179</ref> Sovětské síly poznamenány těžkými bitvami viselsko-oderské operace dostaly na přípravu do dalších bojů necelých 12 - 14 dní<ref>John and Ljubica Erickson: ''Hitler versus Stalin The Eastern Front in Photographs'' ISBN 1-84222-242-2. London, Carlton Books 2001, s. 211</ref>. Stalin se přitom snažil využít rivalita mezi Žukovem, který držel pozice na nejkratší ose postupu a Koněvem, jehož jednotky se musely probojovat o třetinu delší cestou, na níž je čekalo překročení několika vodních toků, ale i slabší nepřátelské síly.
Řádek 58:
[[19. březen|19. března]] 1945 vydal Hitler rozkaz známý jako [[ARLZ|ARLZ-Maßnahmen]] na jehož základě měla armáda a obyvatelstvo ničit všechny objekty, které by mohl nepřítel využít. Rozkaz se týkal i domů a průmyslu a nebyl plně aplikován, protože mezi samotnými nacisty vyvolával rozpaky. Jedním z prvních, kdo se proti rozkazu postavili, byl německý ministr zbrojení [[Albert Speer]].
V dubnu [[1945]] zaujala německá [[skupina armád Visla]] pod vedením generála [[Gotthard Heinrici|Heinriciho]] spolu s některými jednotkami [[Skupina armád Střed|skupiny armád Střed]] obranné pozice podél řeky [[Odra|Odry]]. Nacistické Německo, které v té době postrádalo bojeschopné muže do obrany oblasti intenzivně mobilizovalo i jednotky [[Volkssturm]]u ([[Domobrana|domobrany]]) a [[Hitlerjugend]]. V jednotkách domobrany sloužily zejména starší muži, zatímco v Hitlerjugend převážně mladí chlapci, mnozí ve věku 12 - 13 let. Hitler při obraně oblasti disponoval 85 [[Divize (vojenství)|
[[
[[Sovětský svaz]] se rozhodl do předpokládané poslední bitvy nasadit zbytek svých sil. Sovětské ozbrojené síly totiž koncem války začaly pociťovat nedostatek lidských rezerv. Vojenské jednotky před bitvou byly doplněny materiálem, zbraněmi a především obrněnou technikou, oproti předešlým operacím však bylo doplnění živé síly malé. [[9. duben|9. dubna]] se po těžkých bojích vzdal [[Königsberg]] ve Východním Prusku. [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovského]] [[2. běloruský front]] tak mohl uvolnit většinu svých sil a začal se urychleně přesouvat na západ k řece Odře. Během prvních dvou dubnových týdnů jednotky [[1. běloruský front|1. běloruského frontu]] maršála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] uskutečnily přesun velké části svých sil. Byl to jeden z největších a nejrychlejších přesunů obrovského množství lidí a techniky ve [[druhá světová válka|druhé světové válce]]. Z oblasti [[Frankfurt nad Odrou|Frankfurtu]] a [[Baltské moře|Baltského moře]], kde uvolnily pozice pro 2. běloruský front se přesunuly na jih před [[Seelowské výšiny]], odkud měly útočit přes Odru přímo na západ směrem na Berlín. Některým německým jednotkám se při tomto sovětském přesunu podařilo uniknout dírami ve frontové linii, šlo zejména o zbytky obklíčené 2. armády generála [[Dietrich von Saucken|Dietricha von Sauckena]] z [[Gdaňsk]]u do delty řeky Visly. Jižněji se [[1. ukrajinský front]] maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněva]] přesunul z [[Horní Slezsko|horního Slezska]] do oblasti [[Nisa|Nisy]]. Jeho úkolem bylo proniknout z jihovýchodu přes Odru a Nisu a v případě dostatečně rychlého postupu obchvatů proniknout k Berlínu z jihozápadu. Podobnou roli svěřilo nejvyšší velení i 2. běloruskému frontu maršála Rokossovského, který měl útočit na Žukovově pravém křídle a obklíčit Berlín ze severozápadu. Celkově tato sovětská vojska čítala 2 062 200 vojáků, 41 000 děl, raketometů a minometů, 6 250 tanků, samohybných děl a také okolo 7 500 letadel.
== Bitva ==
=== Obklíčení Berlína ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg|left|thumb|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-E0406-0022-012, Sowjetische Artillerie vor Berlin.jpg|thumb|Sovětské dělostřelectvo před Berlínem]]
[[Soubor:Battle of Berlin 1945-a.png|right|thumb|Fáze od 16. do 25. dubna 1945]]
[[
Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. [[bitva na Seelowských výšinách|Hlavní útok]] byl zahájen v noci [[16. duben|16. dubna]] ve 4 hodiny ráno.
Na úseku Žukovova 1. běloruského frontu v okolí předmostí u [[Kostřín]]a nejprve začala 35 minut trvající mohutná dělostřelecká příprava asi 9 000 tisíc děl a 1500 raketometů kaťuša. Šlo o jednu z nejsilnějších dělostřeleckých příprav srovnatelnou s palbou vedenou během nejtěžších bitev první světové války. Žukov soustředil 295 kanónů na 1 km. Jeho dělostřelci vypálili přes 7 milionů granátů, min a raket. Palba měla podle očekávání zcela zničit první linii německé obrany, Heinrici však takový krok nepřítele přepokládal a noc před útokem rozhodl tyto své pozice držené jednotkami 9. armády vyprázdnit, takže německé ztráty nebyly těžké. Druhou fází útoku byl netradiční postup sovětských úderných jednotek v pozadí se 140 svítícími protiletadlovými světlomety, které měly Němce oslepovat. Světlomety však nebyly efektivní a pouze usnadňovaly zaměřování a střelbu německým obráncům. Sovětský útok se v oblasti Seelowských výšin několik kilometrů za Odrou významně zpomalil. Obě strany se při tom snažily vést energické operace, sovětské útoky často střídaly lokální německé protiútoky. Němci zde měli ve vhodném terénu vybudovanou hluboce členěnou obranu opírající se o okolní pahorky. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS|Waffen SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to ze strachu jak z Rudé armády, tak i z [[Adolf Hitler|Hitlera]], který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. [[17. duben|17. dubna]] se sice Žukovovi podařilo prolomit německou obranu na Seelowských výšinách, ale při dalším postupu ho zastavily opevněné pozice Weidlingova LIV. tankového sboru. Zničující boje trvaly do [[19. duben|19. dubna]], kdy začala německá obrana zahlcena silnějším nepřítelem kolabovat.
Řádek 93:
=== Dobytí Berlína ===
[[Soubor:Destruction in a Berlin street.jpg|thumb|left|Zničená ulice v centru Berlína poblíž hlavní [[Unter den Linden]] 3. července 1945]]
[[
[[Soubor:1945-05-01GerWW2BattlefrontAtlas.jpg|right|thumb|Frontové linie 1. května (růžově = spojenci okupovaná území; červeně = místa bojů)]]
První boje v předměstích začaly již 21. dubna. Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na město Berlín [[25. duben|25. dubna]]. Do 29. dubna dobyla podstatnou část [[Berlín]]a a pronikla do středu města.
Brzy ráno [[29. duben|29. dubna]] Hitler ve svém bunkru dopsal svou [[závěť]] a uzavřel manželství se svou dlouholetou milenkou [[Eva Braunová|Evou Braunovou]].
Řádek 101:
Téhož dne se rozhořely těžké boje o budovu velitelství [[Gestapo|Gestapa]] na [[Niederkirchnerstraße|Prinz-Albrechtstrasse]], kterou nejprve obsadily sovětské jednotky, ale protiútok SS je později přinutil ustoupit. Jižněji se jednotkám 8. gardové armády podařilo překročit [[kanál Landwehr]] a proniknout do parku [[Tiergarten]]. Berlínská posádka byla během celodenních bojů rozdělena na tři izolované oblasti.
Ve stejný den bylo [[Rudá armáda|Rudou armádou]] obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od [[Budova Říšského sněmu v Berlíně|Říšského sněmu]] vzdáleni pouze 500 metrů. Obsazení ministerstva vnitra byla po získání Moltkeho mostu druhou fází útoku na Říšský sněm. Jeho obsazením byl pověře 79. střelecký sbor generála Perevertkina. Říšský sněm bránilo asi 5 000 vojáků [[Waffen SS]], armády a [[Volkssturm]]u. Těžké boje se rozpoutaly zejména před budovou, kde stálo několik 88 mm protiletadlových kanónů, které bránily přístup z Moltkeho mostu před tanky. 30. dubna vrhli Sověti do útoku proti říšskému Kancléřství 150. divizi. První dva útoky na Reichstag v průběhu dne uvázly, o třetí úspěšný se pokusili až po silném dělostřeleckém ostřelování budovy po 18. hodině. Jedním z důvodů neúspěchů předešlých útoků byla silná palba z 2 km vzdálené flakové věže s 88mm kanóny poblíž Berlínské ZOO. Po tom co se sovětské pěchotě podařilo dostat dovnitř Říšského sněmu ho Němci zapálili, doufajíc, že z ní nepřítel ustoupí. V průběhu bojů se 4 vojáci Michail Minin, Gazi Zagitov, Alexandr Lisimenko a Alexej Bobrov kolem 22:40 dostali jako první sovětští vojáci s vlajkou na střechu budovy, kde ji vyvěsili na místě jedné z bronzových soch. Vzhledem k tomu, že vlajku vynesli ve tmě bez přítomnosti fotografů, tak jejich čin upadl do zapomnění.<ref>{{Citace elektronické monografie| příjmení = Osipov
Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Weidling ho také informoval, že obráncům dochází munice a
Za sovětské velení přebral kapitulaci Berlína generál [[Vasilij Ivanovič Čujkov|Vasilij Čujkov]], velitel obrany [[Volgograd|
== Sovětské zločiny na obsazeném území ==
{{Viz též|Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války}}
[[Soubor:Graffiti inside the ruins of the German Reichstag building.jpg|thumb|Nápisy zanechané sovětskýymi vojáky na stěnách říšského sněmu]]
Příchod sovětských vojsk, která byla nacistickou propagandou zobrazena jako "[[židobolševismus|židobolševické]] krvežíznivé hordy" vyvolal masový útěk německého obyvatelstva, které se obávalo násilností, směrem na západ. Na mnoha místech se opakovalo brutální a
Válka na východě od svého počátku překračovala morální bariéry dodržováné v dřívějších válečných konfliktech. Obě strany bojovaly brutálními způsoby bez ohledu na ztráty civilního obyvatelstva nepřítele v čemž je výrazně podporovala propaganda. Na sovětské straně byl až do konce války velkým stoupencem odplaty populární sovětský židovský novinář [[Ilja Grigorjevič Erenburg|Ilja Erenburg]]. Sovětští vojáci, kteří už čtyři roky dříve bojovali na vlastní půdě a viděli řadu měst a vesnic v troskách a byli svědky brutálních nacistických zločinů, nedokázali po svém vstupu na území nepřítele potlačit touhu po odvetě.<ref>[[Alexander Werth]]: ''Od Stalingradu po Berlín.'' Epocha, Bratislava, 1969, s. 384 – 385</ref>. To neplatilo jen pro obyčejné vojáky, ale i pro některé generály. Za tvrdé zacházení s nepřítelem se zasazovali zejména ti, kterých se válka osobně dotkla. Mezi ty, kteří na německém území neprojevovali žádné známky slitování patřil například generál [[Pavel Rybalko]], velitel 3. gardové tankové armády, jehož dceru nacisté násilně odvlekli do Německa.<ref>Charles Winchester: ''Ostfornt / Hitler's War on Russia.'' Osprey Pbl., Oxford, 1998, s. 147</ref>.Jiní jako například generál [[Ivan Čerňachovskij]], který později zahynul při bojích ve [[Východní Prusko|Východním Prusku]], před svými vojáky otevřeně řekl, že: "''Nesmíme mít žádné slitování před nikým, tak jak nikdo neměl slitování s námi.''" Na mnoha místech si sovětská vojska vybila vztek tak, že způsobila velké škody na německém majetku neodůvodněnou palbou zbraní. Běžné byly [[krádež]]e, [[rabování]], ale nejhorší dopad mělo [[Znásilnění|znásilňování]], které na mnoha místech nabylo masový rozměr. Od vstupu sovětských vojsk na německé území bylo znásilněno asi 1 až 2 miliony žen, často opakovaně.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 125:
[[Rudá armáda]] přišla při dobývání města asi o 80 291 padlých a pohřešovaných, 274 184 raněných, téměř 2 000 tanků a samohybných děl a o 500 letadel. Polská armáda ztratila 2825 mrtvých a 6 067 raněných. Němci v měli důsledku bojů okolo 100 000 padlých a nezvěstných a dalších 480 000 zajatých, navíc v dobývaném Berlíně zahynulo velké množství civilního obyvatelstva. Celkový počet nelze přesně stanovit, protože v Berlíně našly útočiště desetitísíce uprchlíků před frontou, především z východních částí Německa. {{Doplňte zdroj}}
Válka ještě zcela neskončila. Boje menší intenzity na území Německa a [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]] pokračovaly až do kapitulace ještě několik následujících dní. [[5.
[[7. květen|7. května]] Němci, výrazně opovrhující Sověty, v [[Remeš]]i podepsali kapitulační akt se západními Spojenci. Jelikož nebyl přítomen žádný vyšší sovětský důstojník, opakoval se akt [[8. květen|8. května]] 1945 za přítomnosti sovětských představitelů v Berlínském předměstí Karlshorst. Tím dnem oficiálně skončila [[Druhá světová válka|2. světová válka]] na evropském kontinentě. Poslední výstřely války padly [[11. květen|11. května]] [[1945]] v [[Československo|Československu]] tři dny po kapitulaci.
Řádek 131:
Bitva o Berlín byla vyvrcholením bojů 2. světové války v [[Evropa|Evropě]], při níž vlastní rukou zemřel vůdce nacismu – [[Adolf Hitler]]. Pro [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] bylo dobytí Berlína jeho největším vojenským triumfem. Pro prosté obyvatelstvo osvobozených zemí to bylo největší zadostiučinění za útrapy a strádání z let 1941-45.
== Související články ==
* [[Vztyčení vlajky nad Reichstagem]]
== Reference ==
|