Operace Bagration: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
správně skupina armád |
m standardizace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - válka
|
| konflikt = [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]]
| obrázek = BagrationMap2.jpg
| popisek = ilustrační obrázek
|
| trvání = [[22. červen|22.června]] [[1944]] - [[29. srpen|29. srpna]] [[1944]]
| místo = [[Bělorusko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Ukrajina]], [[Polsko]]
Řádek 18:
|}}
'''Operace Bagration''' neboli '''sovětská letní ofenzíva 1944''' byla jedna z největších bitev [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]]. Krycí název měl připomínat [[Pjotr Ivanovič Bagration|carského generála P. I. Bagrationa]], který zahynul v [[Bitva u Borodina|bitvě u Borodina]]. Letní ofenzíva sovětských vojsk byla připravována za stavu, kdy se německým vojskům podařilo stabilizovat frontu a vést poměrně úspěšné obranné boje. Sovětské velení počítalo s tím, že západní spojenci otevřou západní frontu, což bylo dohodnuto již na [[Teheránská konference|Teheránské konferenci]] 30. listopadu 1943. [[Maršál Sovětského svazu|Maršál]] [[Georgij Konstantinovič Žukov]] vypracoval odvážný plán, který spočíval v hlavním úderu tam, kde ho Němci neočekávali - v [[Bělorusko|Bělorusku]]. Tamní bažinatý terén byl zdánlivě jakékoliv operaci tankových vojsk neprostupný, německá obrana zde byla velmi slabá. Současně s tímto útokem měly být zahájeny boje v [[Baltské státy|Pobaltí]] a po provedení hlavního útoku měla následovat ofenzíva na [[Ukrajina|Ukrajině]].
== Průběh bitvy ==
[[Soubor:Heavy artillery 203mm m1931 b-4 3rd belorussian front 1944.jpg|thumb|left|upright=0.8|Sovětské houfnice 203mm od 3. běloruského frontu v palebných postaveních, léto 1944]]
Do bitvy šla [[Rudá armáda]] s impozantní silou. 1. pobaltský, 3. 2. a 1. běloruský front měly 2,5 miliónu mužů, 22 000 děl a minometů, 2 000 kaťuší, 4 080 tanků a samohybných děl a 6 000 letadel.<ref>http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1964&sid=6832dcbc903398013c5a84ce93c5950c</ref> Bojů se též účastnilo dálkové letectvo a Dněperská válečná flotila, významnou složkou tvořilo zhruba 150 000 [[partyzán]]ů na území [[Bělorusko|Běloruska]] a [[Litva|Litvy]]. Koordinované partyzánské akce začaly již dne [[20. červen|20. června]] 1944.
Byly vyhazovány mosty, ničeny koleje, přerušovány zásobovací trasy, přepadávány německé kolony se zbraněmi a válečným materiálem. Operace Rudé armády byly zahájeny v den třetího výročí napadení [[Sovětský svaz|SSSR]] [[22. červen|22. června]] [[1944]] útoky vojsk 1. pobaltského a 3. běloruského frontu. Hlavní útok s mohutnou dělostřeleckou přípravou začal dne následujícího. Nejdůležitější úder vedla přes pripjaťské bažiny vojska 1. běloruského frontu generála K. K. Rokossovského. [[Sovětská armáda]] zde postavila haťové cesty, kterými projela i těžká bojová technika. Pro německé generály byl tento manévr ohromným překvapením a šokem, protože v místech útoku byla jen slabá obrana, která byla smetena. Vojska 2. běloruského frontu pronikla do 27. června až k [[Dněpr]]u a 28. června dobyla [[Mogilev]]. [[1. pobaltský front]] prolomil na [[vitebsk]]ém směru německou obranu a do 29. června obklíčil a zničil německý armádní sbor. [[1. běloruský front]] obklíčil v prostoru [[Bobrujsk]]a 6 německých divizí. Německé [[Skupina armád Střed|skupině armád Střed]] (''Mitte'') začala hrozit úplná porážka, takže Hitler rozhodl vyměnit maršála Busche polním maršálem [[Walter Model|Walterem Modelem]]. Ten se pokusil přemístit z jihu několik divizí, jejichž pohyb však byl omezen činností partyzánů. Sovětská armáda provedla klešťový obchvat a dne 3. července osvobodila běloruské hlavní město [[Minsk]] ze dvou stran. Obklíčené svazky pěti německých sborů se snažily dostat ze sevření, avšak veškerá snaha byla marná. Do 11. července činily ztráty Němců jen v tomto kotli 70 tisíc padlých a 40 tisíc zajatých vojáků.<ref>http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2020</ref>
Řádek 39:
V důsledku rychlého postupu sovětských vojsk vypuklo [[1. srpen|1. srpna]] [[Varšavské povstání]]. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] však odmítl poskytnout povstalcům pomoc, protože většinu z nich tvořili přívrženci Londýnské exilové vlády. Jejich likvidace by jeho záměrům s Polskem jen prospěla. Po skončení tvrdých bojů v prvních říjnových dnech roku [[1944]] zůstaly z [[Varšava|Varšavy]] pouze ruiny. Sovětská vojska, které prošla v průběhu 6 týdnů bojů 600 km, byla vyčerpaná a nebyly schopny dále postupovat. Celkově měla asi 180 000 mrtvých a pohřešovaných a dalších 578 000 raněných. Německé ztráty se dle zdrojů různí, podle Zalogy s vyšplhaly až na 300 000 mrtvých a přes 150 000 zajatých. Bylo zničeno 17 divizí a 3 brigády, 50 německých divizi ztratilo více než polovinu své živé síly. Německé ztráty byly srovnatelné s [[bitva o Stalingrad|bitvou u Stalingradu]]. Operace měla za následek i značné ztráty v německém velitelském sboru. Padlo 9 generálů, včetně 2 velitelů sborů, 22 generálů bylo zajato, z toho 4 velitelé sborů; generálmajor Hahn, velitel 197. pěchotní divize se stal 24. června nezvěstný, generálporučíci Zutavern a Philipp z 18. divize tankových granátníků a 134. pěchotní divize spáchali sebevraždu.<ref>Paul Carell: ''Spálená země.'' Plzeň, Mustang, 1996, s. 418</ref>
Strašné porážky Německa na obou frontách vyústily ve [[Atentát na Hitlera z 20. července 1944|spiknutí německých důstojníků]], kteří se [[20. červenec|20. července]] [[1944]] pokusili o atentát na [[Adolf Hitler|
Boje na východní frontě však dále pokračovaly. [[14. srpen|14. srpna]] se rozhořely těžké boje severozápadně od [[Lvov]]a, v oblasti [[Sandoměř]]e, kde pokračovaly boje v rámci [[Lvovsko-sandoměřská operace|lvovsko-sandoměřské operace]]. Sovětská vojska se při tom dostala několik desítek kilometrů od hranic [[První slovenská republika|Slovenska]] a tím indukovala sled nezvratných událostí, které vyústily k začátku [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]].
| |||