Bitva u Zenty: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Doplnění čárky
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m standardizace; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox - válka
| Střetnutístřetnutí = Bitva u Zenty
| konflikt = [[Osmansko-habsburské války]]
| obrázek = Battle of Zenta.jpg
| popisek = Hrubý plánek ze 17. století
| komentářpopisek = Hrubý plánek ze 17. století
| trvání = [[11. září]] [[1697]]
| místo = u [[Senta|Senty]] na řece [[Tisa|Tise]]
Řádek 17:
| ztráty2 = přes 30 000 mužů
|}}
'''Bitva u Zenty''' (odpoledne [[11. září]] [[1697]], [[Senta]]) byla poslední velkou bitvou mezi křesťanskou [[Evropa|Evropou]] a [[osmanská říše|Osmanskou říší]] v [[17. století]] a představuje jednu z nejdrtivějších porážek turecké historie. Příčinou střetnutí byla snaha tureckého [[sultán]]a získat zpět území v [[Uhersko|Uhrách]] a [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]], která ztratil po [[bitva u Vídně|bitvě u Vídně]].
 
Sultán [[Mustafa II.]] vytáhl podél [[Dunaj]]e na sever. [[Evžen Savojský]] jej očekával u [[Petrovaradín]]a, ale osmanská vojska u soutoku [[Tisa|Tisy]] a Dunaje změnila směr a podél západního břehu Tisy vyrazila k severu. Zásadní roli nyní sehrál fakt, že obě strany tápaly ve [[válečná mlha|válečné mlze]] a měly zkreslené představy o tom, kde je a co dělá protivník. Sultán plánoval, že někde v oblasti Zenty přejde přes Tisu a vpadne do [[Sedmihradsko|Sedmihradska]]. Tím by před ním ležela prakticky nechráněná oblast a od hlavních nepřátelských sil, které tušil někde v zádech, by jej dělila velká řeka. Problém však byl, že Evženovým vojákům se podařilo zajmout vysokého tureckého důstojníka, který plán prozradil.
 
Evžen, který prozřel v pravou chvíli, nezaváhal a vyrazil rychlým pochodem [[bažina]]mi podél Dunaje a Tisy. Přálo mu štěstí i hrubá chyba sultána, který byl natolik přesvědčen, že Evžen je dosud daleko za ním, že nepovažoval za nutné řádně rozestavit [[hlídky]] a vyslat [[průzkum]]níky. Tak se stalo, že asi dva kilometry od Zenty zaskočil Mustafovu armádu při přechodu [[Tisa|Tisy]] v té nejzranitelnější situaci – turecká [[jízda]] již byla na druhém břehu a [[Dělo|děla]] právě přecházela. A [[pěchota]], která stále ještě stála na západním břehu Tisy a krylo ji [[polní opevnění]], byla nečekaným úderem šokována tak, že se nezmohla na vážnější odpor. Turečtí pěšáci byli smeteni do Tisy, někteří dokázali přeplavat, další se utopili. Odhaduje se, že v boji padlo 20 000 Turků a dalších 10 000 zahynulo v řece. Ti, co přeplavali, byli pochopitelně beze zbraní a rozprchli se.
 
Dopad tak drtivé porážky byl obrovský. Hlavní osmanská armáda byla rozprášena. V boji zahynul [[velkovezír]] [[Elmas Muhammad]] a několik dalších [[vezír]]ů. Mezi přebohatou kořistí byl sultánův stan, sultánův [[harém]], osmanská válečná pokladna, státní pečeť a dokonce turecké [[dělostřelectvo]]. Turecká vojska se už do konce roku v patřičné míře neshromáždila, takže Evžen mohl vyčlenit ze svého vojska menší část, se kterou vpadl do [[Bosna (historická země)|Bosny]] a vypálil [[Sarajevo]]. O rok později pak Turci přistoupili na jednání o míru, která vyústila v tzv. [[Karlovický mír]].