Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje: Porovnání verzí

Současnou podobu získal klášter na přelomu [[17. století|17.]] a [[18. století]], po [[požár]]u v roce [[1681]]. Po opravách konventu provedl [[opat]] [[Petr Silavecký]] ([[1669]]–[[1691]]) obnovu klášterního kostela, v níž pokračovali jeho nástupci opati [[Bernard Kašpárek]] (1691-[[1699]]), [[Florián Nezorin]] a [[Josef Malý (opat)|Josef Malý]]. Generálním projektantem radikální přestavby kláštera ([[1681]]–[[1769]]) a kostela ([[1686]]–[[1735]]) byl [[Giovanni Pietro Tencalla]]. I po přestavbách si kostel uchovává charakter [[Románský sloh|románsko]]-[[Gotika|gotické]] stavby. Dvě řady [[pilíř]]ů západního trojlodí nahradily mohutné zděné příčky s [[pilastr]]y, které rozdělily někdejší boční lodě na 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Krypty byly vybudovány současně se zvýšením podlahy kostela na úroveň okolního terénu, který se za poslední staletí zvýšil asi o 2 metry. Střední loď a křížení byly rovněž zasypány stavební [[suť|sutí]]. Kostel byl zkrácen zbořením předsíně a západního průčelí asi o 14 metrů. Odstranění západního průčelí s románským ústupkovým portálem a snížení jeho délky ze 100 na 86 metrů patří k nejcitelnějším zásahům do jeho podoby. Nové [[průčelí]] opatřil stavitel dvěma [[věž]]emi, nad křížem lodi byla po zrušení vysoké [[Renesance|renesanční]] věže vystavěna kupole krytá nízkou [[lucerna (architektura)|lucernou]].

 

 

Druhým svěcením velehradského kostela [[2. říjen|2. října]] [[1735]] byla přestavba dokončena. V roce [[1927]] byl na základě rozhodnutí [[papež]]e [[Pius XI.|Pia XI.]] kostelu udělen titul papežské [[bazilika|baziliky menší]], aby tak zdůraznil cyrilometodějský a [[Unionismus|unionistický]] význam Velehradu. Ze stejných důvodů věnoval v roce [[1985]] papež [[Jan Pavel II.]] Velehradu zvláštní vyznamenání - [[Zlatá růže|Zlatou růži]].