Gruzínsko-abchazský konflikt: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Mezinárodní uznání: typo značka: editace z Vizuálního editoru |
přidány odkazy, upravena stylistika značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 21:
| příjmení = ČTK | jméno = | odkaz na autora = | titul = Z márnice zmizely mrtvoly Gruzínů, kteří zemřeli při přestřelce s ruskými vojáky | url = http://www.denik.cz/ze_sveta/z-marnice-zmizely-mrtvoly-gruzinu-kteri-zemreli-pri-prestrelce-s-ruskymi-vojaky.html | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2015-11-22 | vydavatel = denik.cz | jazyk = cs}}</ref>, a která je kvůli vojenské přítomnosti [[Rusko|Ruska]] často označována za Ruskem okupované území.<ref>{{cite web |url=http://www.lefigaro.fr/international/2012/06/20/01003-20120620ARTFIG00761-la-georgie-redoute-une-intervention-russe.php |title=La Géorgie redoute une intervention russe |publisher=Le Figaro |date=2012-06-20|language=fr}}</ref><ref>{{cite web|publisher=Fox News | author=Luke Coffey |url=http://www.foxnews.com/opinion/2012/08/31/four-years-later-seeking-peaceful-end-to-russian-occupation/ |title=Four years later -- seeking a peaceful end to the Russian occupation | date=2012-08-31}}</ref><ref>{{cite news| url=http://www.rferl.org/content/biden-recognition-georgia-breakaway/24891024.html | publisher=RFE/RL | title=Biden Says U.S. Will Not Recognize Abkhazia, South Ossetia | date=2013-02-02}}</ref><ref>{{cite news | url = http://www.aljazeera.com/indepth/features/2013/11/hopeful-georgia-takes-baby-steps-towards-eu-20131129161746617869.html | publisher=Al Jazeera | title=Hopeful Georgia takes baby steps towards EU | date=2013-11-30}}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.ft.com/cms/s/0/9de56ab0-a04f-11e3-8557-00144feab7de.html |title=Obama warns Moscow of ‘costs’ over Ukraine |publisher=Financial Times |date=2014-02-28}}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.washingtonpost.com/opinions/putins-takeover-of-crimea-is-part-of-a-larger-strategy/2014/03/03/a9cd5d7a-a2ec-11e3-84d4-e59b1709222c_story.html |title=Putin’s takeover of Crimea is part of a larger strategy |publisher=The Washington Post |date=2014-03-03}}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.forbes.com/sites/realspin/2014/03/05/6-unintended-consequences-from-the-wests-passive-response-to-the-ukraine-invasion/ |title=6 Unintended Consequences From The West's Passive Response To The Ukraine Invasion |publisher=Forbes |date=2014-03-05}}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.nytimes.com/2014/05/23/world/asia/nato-steps-back-into-the-ussr.html |title=NATO Steps Back Into the U.S.S.R. |author=Steven Erlanger |publisher=The New York Times |date=2014-05-22}}</ref><ref>{{cite web |url=http://fortune.com/2014/06/27/ukraine-signs-e-u-association-deal-as-end-to-ceasefire-looms/ |title=E.U. signs Ukraine association deal, puts off sanctions till Monday |publisher=Fortune |date=2014-06-27}}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.spiegel.de/international/world/georgia-trapped-between-russia-and-the-eu-a-979945.html |title=In Russia's Shadow: Searching for the Roots of the Georgia Problem |date=2014-07-15 |publisher=Spiegel Online International}}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.usatoday.com/story/news/world/2014/09/06/ukraine-cease-fire-risks-frozen-conflict/15191655/ |title=Analysis: Ukraine cease-fire a victory for Putin |publisher=USA Today |date=2014-09-06}}</ref><ref>{{cite news |url=http://bigstory.ap.org/article/us-help-georgia-boost-its-defenses |title=US TO HELP GEORGIA BOOST ITS DEFENSES |publisher=Associated Press |date=2014-09-07}}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.dw.de/us-europe-at-odds-over-nato-expansion/a-17911204 |title=US, Europe at odds over NATO expansion |publisher=Deutsche Welle |date=2014-09-09}}</ref>
Tento konflikt patří k nejkrvavějším z těch, které se udály v zemích bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], který je dodnes nevyřešen. Svou roli zde zaujímá především dlouhodobá vzájemná nevraživost mezi těmito dvěma národy, často zbytečně vyhrocená různými [[Nacionalismus|nacionalistickými]] skupinami. Celý tento konflikt se týkal především snahy Abchazů vytvořit vlastní stát, zatímco Gruzínci chtěli národní stát, ve kterém by [[Národnostní menšina|národnostní menšiny]] měly jen velmi omezenou samosprávu. Gruzie ale pak ve snaze zabránit konfliktu Abchazům nabízela ústupky ve formě příslibu široké [[autonomie]] oblasti, ale abchazská vláda i opozice vždy odmítala jakoukoliv formu jednoty s Gruzií. Abchazové považují samostatnost za své právo a za výsledek války proti Gruzii, kterou vyhrála, a často obviňovali vládu [[Eduard Ševardnadze|Eduarda Ševardnadzeho]] z nesmyslného nepřátelství a špatného vedení.
== Příčiny konfliktu ==
[[Abcházie]] bývala v období [[starověk]]u a [[středověk]]u střídavě samostatným [[Království|královstvím]] a součástí jiného mocnějšího státu, takže [[Abchazové]] poznali mnoho kultur a sami postupně z původního [[pohanství]] přestoupili na [[křesťanství]] a pak na [[islám]]. V roce [[1810]] se Abcházie stala ruským protektorátem a do Abcházie Rusové přinesli [[pravoslaví]]. V roce [[1917]] se Abcházie stala součástí [[Zakavkazská demokratická federativní republika|Zakavkazské federativní demokratické republiky]], která se brzy rozpadla a některé muslimské národy na [[Kavkaz]]u vytvořili tzv. „Horskou republiku severního Kavkazu“. Po roce [[1921]] se Abcházie stala součástí [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a v [[Suchumi]] byla vyhlášena [[Socialistická sovětská republika Abcházie|Abcházská sovětská socialistická republika]], která ale byla po několika měsících začleněna do [[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínské SSR]], což bylo stvrzeno abcházskou ústavou v roce [[1925]], podle níž měly mít oba národy rovnoprávné postavení.
Jenže v roce [[1931]] se do vedení [[Komunismus|Komunistické]] strany v Gruzii dostalo silně nacionalistické křídlo v čele s [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentijem Berijou]], které s požehnáním [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] začalo přetvářet Gruzii v [[unitární stát]]. Byla proto potlačována práva národnostních menšin tak, aby došlo k jejich [[Asimilace|asimilaci]] s obyvatelstvem gruzínské národnosti. Konkrétně v Abcházii to nemuselo hned vypadat tak zle, protože byla ustavena [[Abcházská autonomní sovětská socialistická republika|Abcházská autonomní republika]] pod nadvládou Gruzínské SSR. Jenže docházelo k řízené [[Imigrace|imigraci]] gruzínského a ruského obyvatelstva na území Abcházie tak, že se Abchazové stali menšinou ve vlastní zemi (podle sčítání lidu z počátku 90. let tvořili Abchazové jen 17,8% obyvatel Abcházie). Správa nad územím pak přešla do gruzínských a ruských rukou a ti začali „gruzifikovat“ abcházské obyvatelstvo. Když se proti tomu Abchazové v době [[Východní fronta (druhá světová válka)|Vlastenecké války]] začali bouřit, byly násilně zavřeny abchazské školy a používání [[abcházština|abchazštiny]] na veřejnosti bylo zakázáno. Dokonce bylo změněno i písmo abchazštiny tak, aby se více podobalo gruzínštině. Došlo i k potlačování náboženských svobod. Gruzifikace v té době dosáhla svého vrcholu a pravděpodobně právě kvůli tomu se pak v 90. letech celý abcházsko-gruzínský konflikt rozhořel.
Po smrti Stalina a Beriji nastal obrat a abcházské školy byly znovu otevřeny. Byly stanoveny etnické kvóty na podíl moci v oblasti spočítané poměrem počtu obyvatel menšiny na celkový počet obyvatel, takže se Abchazové zase mohli podílet na správě země a výměnou za loajálnost vůči režimu došlo i v omezené míře k obrození abchazské kultury a literatury. Takovéto rozdělení moci a provomoci, které bylo běžné ve všech autonomních oblastech [[Sovětský svaz|SSSR]], bylo Abchazci považováno za diskriminační a nespravedlivé, protože si kvůli imigraci Gruzínců do Abcházie podrželi největší vliv právě etničtí Gruzínci. To vedlo jen k ještě větší nenávisti vůči nim.
Abchazská politická reprezentace se ale několikrát pokusila v rámci svých možností o nápravu tak, že v letech [[1957]], [[1967]] a [[1978]] předložila [[Moskva|Moskvě]] žádost o přechod [[Abcházská autonomní sovětská socialistická republika|Abcházské ASSR]] z [[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínské]] pod [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruskou SFSR]]. Později byla přepracovaná na žádost o navrácení statutu [[Svazová republika|svazové republiky]], jaký měla Abcházie v roce 1921. Po velkých protestech proti gruzínské nadvládě v roce 1978, když abcházská strana obvinila Gruzii z kulturní a politické diskriminace, zasáhl do sporu moskevský ústřední výbor [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]]. Ten zajistil ústupky vůči abcházskému obyvatelstvu a velké dotace na podporu místního školství a kultury.
V 80. letech Abchazové, cítící pozvolný rozklad Sovětského svazu, opět chtěli přejít přímo pod ruskou nadvládu, protože vytušili, že ve svobodné Gruzii by přišli úplně o svou autonomii a práva. V roce [[1988]] zaslalo do Moskvy 58 abchazských komunistů stížnost na gruzínskou vládu, požadovali uznání práva na sebeurčení, správu vlastních záležitostí a větší pravomoc v rozhodování v gruzínské politice. V březnu následujícího roku byla sepsána petice požadující úplnou nezávislost Abcházie na Gruzii, kterou podepsalo 30 000 respondentů. Věci pak začaly mít rychlý spád vzhledem k událostem v Sovětském svazu, které následovaly.
Řádek 53:
}}
=== Na cestě k válce ===
Dne [[16. červenec|16. červenci]] [[1989]] vypukly v abchazském hlavním městě [[Suchumi]] nepokoje, které se zvrhly v tvrdý ozbrojený boj, když bylo zabito 16 gruzínských studentů při zápisu na univerzitu. Po několika dnech do města vtrhla vojska Sovětské armády a nastolila pořádek zavedením [[Stanné právo|stanného práva]]. Vojáci pak obvinili [[Extrémista|extrémisty]] z obou táborů konfliktu ze vzájemné provokace. Tento incident bývá považován za počátek celého gruzínsko-abcházského konfliktu.
V srpnu [[1990]] schválil gruzínský parlament zákon, který znemožňoval účast v parlamentních volbách menším politickým stranám, většinou zastupující zájmy národnostních menšin, aby byl omezen vliv menších národů na dění v politice. Na to reagovali Abchazové tím, že dne [[25. říjen|25. října]] [[1990]] Nejvyšší sovět autonomní republiky Abcházie pod vedením [[Vladislav Ardzinba|Vladislava Ardzinby]] přijal Deklaraci o státní suverenitě Abcházské sovětské socialistické republiky, čímž vlastně Abcházie oficiálně vystoupila ze svazku s Gruzií.
Řádek 59:
V dubnu [[1991]] byla vyhlášena samostatnost [[Gruzie]] a jejím prezidentem se stal nacionalista [[Zviad Gamsachurdia]]. Abcházie měla podle jeho plánu v nově vzniklém státě přijít o svou autonomii a stát se pouze regionem, proto bylo také referendum o vyhlášení nezávislosti Gruzie bojkotováno národnostními menšinami. V prosinci 1991 byla Gruzie v zájmu stability regionu uznána [[Organizace spojených národů|OSN]], a to i její svrchovanost nad území Abchazské republiky. Proběhlo několik neúspěšných jednání mezi Gruzínci a Abchazci o vyjasnění vzájemných vztahů.
Prezident Gamsachurdia v jednom projevu k abchazskému národu označil Vladislava Ardzinbu za zrádce a agenta Moskvy, čímž vyvolal další vlnu protigruzínských protestů. Gamsachurdia se však rychle snažil svůj nešťastný výrok napravit tím, že při volbách do abcházského parlamentu přenastavil národnostní kvóty a Abchazové získali 28 křesel z 65, Gruzínci 26 mandátů a 11 ostatní národy. Takovéto rozdělení parlamentu na dvě dominantní frakce ale spíše ještě více prohloubilo národnostní spory v zemi. Vladislav Ardzinba proto vytvořil Abcházskou Národní gardu složenou jen z rodilých Abchazů a započal personální změny na důležitých místech správy země tak, aby je zastávali také jen rodilí Abchazové. Mezitím v Gruzii byla přijata ústava z roku 1921, která považovala Gruzii za unitární stát, ve kterém se nepočítalo s existencí autonomních oblastí, proto [[23. červenec|23. července]] [[1992]] Abcházie vyhlásila úplnou nezávislost na Gruzii a obnovila abcházskou ústavu z roku 1925. Do 26. 8. 2008 (poté Ruská federace uznala nezávislost Abchazie) nebyla nikdy uznána žádným státem z mezinárodního společenství, takže je Abcházie nadále považována za součást Gruzie. Vztahy mezi [[Tbilisi]] a Abcházií se dostaly na bod varu a začala opravdová válka.
=== Ozbrojený konflikt ===
Řádek 75:
V prosinci [[1992]] došlo ze strany Gruzínců k incidentu v [[Tkvarčeli]], když byl sestřelen vrtulník ruské armády evakující uprchlíky. Ruská armáda provedla odvetný letecký útok na [[Suchumi]] a snažila se to zamést pod koberec, ale na jaře [[1993]] Gruzínci sestřelili jedno ruské letadlo s ruským pilotem na palubě provádějící nálet. Moc rozruchu to ale nevyvolalo, protože v březnu 1993 začali [[Abcházové]] svoji neúspěšnou ofenzívu proti Suchumi, které bylo stále plně pod kontrolou gruzínské armády. V té době se do konfliktu vložila [[Organizace spojených národů|OSN]], když od Rusů převzala úlohu vyjednávání o míru. Vyslancem generálního tajemníka OSN se stal [[Eduard Brunner]]. V květnu 1993 byla ruským diplomatem [[Boris Pastuchov|Borisem Pastuchovem]] vyjednána dohoda o klidu zbraní, která zahrnovala i závazek k účasti na mírové konferenci pod dohledem OSN. Abchazská strana se však jednání nezúčastnila a dohodu podepsal jen [[Boris Jelcin|Jelcin]] s [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadzem]]. Abchazové ale vyjednaný klid zbraní považovali za akt dobré vůle, nicméně po měsíci se znovu rozhořely boje v okolí Suchumi.
Během jara 1993 se začala zhoršovat bezpečnostní situace v celé Gruzii. Na západě země se totiž probudily progamsachurdiovské síly ''(Zviadovci)'', když se do Gruzie tajně vrátil exprezident [[Zviad Gamsachurdia|Gamsachurdia]]. Navíc v [[Tbilisi]] a jiných gruzínských městech různé zločinecké organizace vyplenily vojenské sklady a se získanými zbraněmi pak destabilizovali celou zemi, která se ocitla na pokraji [[Státní bankrot|státního bankrotu]]. Prezident Ševardnadze proto musel zasednout k jednacímu stolu přímo s povstalci v ruském [[Soči]], kde byla podepsána [[27. červenec|27. července]] 1993 dohoda o stažení gruzínských vojsk a kavkazských jednotek z Abcházie s tím, že se tak mělo stát do 15 dnů. Dále mělo být obnoveno hlavní město Abcházie Suchumi a na celý region měly dohlížet mírové jednotky s mandátem OSN podle rezoluce č. 858 z 24. 8. 1993.
=== Masakr v Suchumi ===
Řádek 83:
=== Mír ===
Zvláštní vyslanec [[Organizace spojených národů|OSN]] [[Eduard Brunner]] svolal jednání o míru do [[Ženeva|Ženevy]], kde měly proběhnout gruzínsko-abcházské rozhovory. Dospělo se k dohodě, podle které obě strany souhlasily s umístěním ruských jednotek na hranicích [[Abcházie]] s [[Gruzií]] podél řeky [[Inguri]] pod přísným dohledem OSN a na základě mandátu [[Společenství nezávislých států|SNS]]. Tím byla válka z let 1992–1993 ukončena. Abcházie tuto smlouvu považovala za uhájení své nezávislosti a vítězství. V květnu [[1994]] byla uzavřena další dohoda upřesňující podmínky pobytu ruských vojsk u řeky Inguri. [[4. prosinec|4. prosince]] byla přijatá společná gruzínsko-abcházská ''Deklarace o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abcházského konfliktu'', která vyjadřovala přání obou stran nastolit pořádek a obnovit zemi. Abcházská strana se konečně ze strany Gruzie dočkala uznání práva na existenci autonomní republiky, vlastní ústavy a státnosti. Abchazové se zase museli vzdát myšlenky úplné nezávislosti a do společné kompetence zařadit zahraniční politiku, energetiku, dopravu, ekologii, občanská a lidská práva a práva národnostních menšin. Součástí deklarace byl i závazek Abchazů, že umožní bezpečný návrat domů všem válečným uprchlíkům. Do Abcházie se ale po válce vrátilo už jen málo Gruzínců. Tuto deklaraci podepsali představitelé obou znepřátelených stran, [[Rusko|Ruska]], [[Organizace spojených národů|OSN]] a [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]].
== Šestidenní válka 1998 ==
Řádek 106:
'''Šestidenní válka''' vypukla v roce [[1998]], když se v abcházském okrese [[Gali]] vzbouřila skupina Gruzínců. Boje sice ve skutečnosti trvaly déle než šest dnů, ale těch 6 dní trvala jen reakce abcházské armády ve dnech 20.–26. května. Jinak k útokům ze strany Gruzínců docházelo mnohem dříve.
Po občanské válce se v roce [[1994]] do okresu Gali vrátilo na 40–60 tisíc Gruzínců, kteří uprchli před etnickými čistkami ze září [[1993]]. Někteří z nich byli natolik frustrovaní abcházskou nadvládou, že se chopili zbraní a vytvořili tzv. ''"Bílou legii"'' a ''"Bratrstvo lesa".'' V Suchumi odhadli jejich počet na 300 a jejich činnost označili za záškodnickou. Údajně měli tito povstalci přesvědčovat gruzínské obyvatelstvo, hlavně ženy s dětmi, aby rychle opustili zemi,
Reakce Abchazů na sebe nenechala dlouho čekat a [[20. květen|20. května]] byl zahájen protiútok na Gali, kterého se účastnilo 1500 vojáků s těžkou technikou a dělostřelectvem. Povstalci byli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi a granátomety, se kterými vedli proti Abchazům zákopovou válku. Tato šestidenní válka skončila [[26. květen|26. května]], když abcházská armáda obnovila kontrolu nad celým okresem. Již o den dříve ale začalo odzbrojování povstaleckých skupin, na které dohlížely [[Spojené národy]] a několik mezinárodních organizací.
Řádek 113:
== Kodorská krize 2001 ==
{{Podrobně|Bitva o soutěsku Kodori}}▼
Kodorská krize vznikla v říjnu roku [[2001]], když se v Abcházii v [[Kodorská soutěska|Kodorské soutěsce]], která zůstala pod kontrolou Gruzínců jako jediná část Abcházie, objevili čečenští bojovníci, kteří zaútočili na zdejší vojenskou hlídku. 4. října tito Čečenci zaútočili na vesnici Giorgievskoje a 8. října sestřelili vrtulník mezinárodních pozorovatelů. 18. října byla podniknuta protiakce a než vojenské jednotky dorazily na místo, byli již Čečenci pryč ze země.
== Srpen 2008 ==
▲{{Podrobně|Bitva o soutěsku Kodori}}
[[Abcházie]] zahájila vojenské akce proti [[Gruzie|Gruzii]] ve sporné soutěsce [[Kodori]] v srpnu [[2008]], když de facto otevřela druhou frontu bojů proti gruzínské vládě během konfliktu v [[Jižní Osetie|Jižní Osetií]]<ref>
{{Citace elektronické monografie
Řádek 145:
== Mezinárodní uznání ==
Po skončení gruzínsko-ruské války byla Abcházie uznána 26. 8. 2008 nejprve Ruskem, poté i [[Nikaragua|Nikaraguou]]. V roce 2009 uznala Abchazíí [[Venezuela]] a [[Nauru]]. Dne 23. května 2011 Abcházii uznalo [[Vanuatu]], 18. září 2011 ji uznalo také [[Tuvalu]].
== Reference ==
| |||