Předlitavsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+říšský soud |
linx, stylistika |
||
Řádek 35:
Přestože vyrovnáním nedošlo ke vzniku dvou samostatných státních celků, byl vývoj politického systému v Předlitavsku v některých ohledem odlišný než v Zalitavsku. Především je možné si všimnout větších snah o demokratizaci a poněkud vyrovnanější národnostní politiku (i když ta zůstávala problémem v Předlitavsku stejně jako Zalitavsku až do konce [[monarchie]]).
Základem politického systému Předlitavska byla tzv. [[prosincová ústava]] (také prosincovka) z prosince roku 1867. Jednalo se v podstatě o soubor ústavních zákonů přijatých [[Říšská rada (Rakousko)|Říšskou radou]] ve
=== Zákonodárná moc a místní samospráva ===
==== Říšská rada ====
[[Soubor:Reichsrat Vienna Okt 2007 P2.jpg|right|thumb|Interiér bývalé ''Říšské rady'', centra politického života Předlitavska]]
{{Viz též|Říšská rada (Rakousko)}}
Říšská rada byla ustanovena jako nejvyšší zákonodárný orgán Předlitavska. Skládala se ze dvou [[komora|komor]]: ''[[Poslanecká sněmovna Říšské rady|Poslanecké sněmovny Říšské rady]]'' a '''[[Panská sněmovna|Panské sněmovny]]'''.
Do Poslanecké sněmovny byli poslanci zpočátku voleni [[Zemský sněm (Rakouské císařství)|zemskými sněmy]], od roku 1873 došlo v tzv. [[Dubnová ústava (1873)|dubnové ústavě]] k zavedení přímých voleb. Volilo se potom dle [[kurie (volby)|kuriálního]] principu a zemského zastoupení (každá [[Korunní země (habsburská monarchie)|korunní země]] obsazovala daný počet poslanců rekrutovaných a rozdělených podle kurií).
Kuriální princip byl odrazem stále přežívajícího konzervativního přístupu ke vznikající zastupitelské [[demokracie|demokracii]], který se ale nijak dramaticky nelišil od jiných zemí v Evropě. Voliče rozděloval do několika skupin - kurií. Proporcionálně měly po dlouhou dobu početnější zastoupení v Říšské radě i zemských sněmech počtem relativně malé, ale vlivné kurie, což jim zaručovalo vliv na politický vývoj v zemi. Mimo to v Předlitavsku existoval také [[volební census]]. Předlitavsko mělo tyto kurie:▼
▲Kuriální princip byl odrazem stále přežívajícího konzervativního přístupu ke vznikající zastupitelské [[demokracie|demokracii]], který se ale tehdy nijak dramaticky nelišil od jiných zemí v Evropě. Voliče rozděloval do několika skupin - kurií. Proporcionálně měly po dlouhou dobu početnější zastoupení v Říšské radě i zemských sněmech počtem relativně malé, ale vlivné kurie, což jim zaručovalo vliv na politický vývoj v zemi. Mimo to v Předlitavsku existoval také [[volební
Předlitavská Říšská rada měla tyto kurie:
* velkostatkářská kurie
* kurie
* kurie venkovských obcí
* všeobecná kurie (
Během let 1867-1907 docházelo k postupným demokratizačním změnám, které umožňovaly stále větší proporcionální přístup občanů k volbám. [[Volební reforma 1882|Volební reforma z roku 1882]] snížila volební cenzus, čímž při zachování stávajícího kuriového systému došlo k výraznému rozšíření počtu oprávněných voličů. [[Badeniho volební reforma]] roku 1896 přidala pátou kurii všeobecnou, v níž bylo stanoveno všeobecné volební právo. Vrcholem reforem pak bylo zavedení [[všeobecné a rovné volební právo v Předlitavsku|všeobecného a rovného volebního práva v Předlitavsku]] pro muže od 24 let roku 1907, čímž kuriový systém zanikl. Zemský princip přetrval až do roku 1918. Každá korunní země (resp. království či země na Říšské radě zastoupená) měla v parlamentu zaručený určitý počet křesel, který přibližně odpovídal proporcionální velikosti dané země (velikost a počet obyvatel). Tento počet se samozřejmě během let 1867-1918 měnil s ohledem na výše zmíněné volební reformy v letech 1873, 1896 a 1907. Například [[České království]] delegovalo do Říšské rady po poslední reformě volebního systému v roce 1907 130 poslanců, [[Moravské markrabství]] 49 poslanců a [[Rakouské Slezsko|Slezské vévodství]] 15.
Říšská rada jako celek měla do roku 1873 203 poslanců, potom 353 poslanců. Badeniho volební reforma roku 1896 zvýšila počet poslanců na 425 a po zavedení [[všeobecné a rovné volební právo v Předlitavsku|všeobecného a rovného volebního práva]] stoupl jejich počet na 516.
Panská sněmovna byla složena z dědičných členů pocházejících z řad rakouské aristokracie, církevních hodnostářů a císařem (za zásluhy) doživotně jmenovaných dalších členů. K přijetí zákona bylo zapotřebí souhlasu obou komor.
==== Zemské sněmy ====▼
I po roce [[1867]] byly jednotlivým korunním zemím ponechány místní zastupitelské orgány - [[
Volební systém do zemských sněmů nebyl jednotný a procházel v jednotlivých zemích odlišným vývojem. Například na Moravě zavedlo tzv. [[Moravské vyrovnání]] z roku 1905 zavedlo všeobecnou kurii a rozdělilo většinu kurií na české a německé části. [[Český zemský sněm]] byl oproti tomu až svého rozpuštění roku 1913 volen podle původního kuriového systému nastaveného v roce 1861. Zemský sněm coby zákonodárný sbor měl i svůj exekutivní sbor ([[zemský výbor]]).
▲=== Zemské sněmy ===
▲I po roce [[1867]] byly jednotlivým korunním zemím ponechány místní zastupitelské orgány - [[zemský sněm|zemské sněmy]]. V Předlitavsku jich bylo celkem 16. Do jejich pravomocí spadalo zemské [[zákonodárná moc|zákonodárství]]. Do sněmů byly delegováni poslanci na základě stejného kuriálního principu a kromě toho v nich často připadalo několik míst pro tzv. virilisty ([[virilista]] držel poslanecký post z titulu své funkce a nikoliv na základě volby). Jednalo se většinou o vysoké církevní hodnostáře (arcibiskupy a biskupy), rektory univerzit nebo prezidenty akademii.
==== Nižší úrovně samosprávy ====
Předlitavsko disponovalo rozsáhlou lokální samosprávou na okresní a místní úrovni (okresní zastupitelstva a obecní zastupitelstva). V čele okresních samospráv stál [[okresní výbor]] a [[okresní starosta]] (v Haliči [[okresní maršálek]]). I na těchto úrovních bylo volební právo omezeno a voliči rozděleni do několika sborů (podle sociální příslušnosti a daňové poplatnosti).
=== Císař ===
Řádek 62 ⟶ 72:
* [[František Josef I.]] (1848/1867-1916)
* [[Karel I.]] (1916-1918)
Postavení císaře a krále bylo upraveno ústavními zákony z roku 1867 takovým způsobem, že země byla v podstatě přeměněna na konstituční monarchii. Nicméně i přesto měl panovník v některých oblastech stále silné pravomoci. Na prvním místě rakousko-uherský monarcha zůstal panovníkem z Boží Milosti i po roce 1867. Mimo to mu ústava zaručovala posvátnost, nedotknutelnost a neodpovědnost. V otázkách vedení, velení a organizace rakousko-uherské armády mu byla ponechána samostatnost vycházející z jeho funkce vrchního velitele. Podobně mohl samostatně rozhodovat v otázkách udělování řádů a vyznamenání a udělování milostí. V zahraniční politice měl pravomoc uzavírat mezinárodní smlouvy (k závažnějším ale potřeboval souhlas parlamentu) a měl také vyhlašovat válku. Kromě toho měl jmenovací a propouštěcí pravomoci v exekutivě. Na druhou stranu zákon o odpovědnosti ministrů učinil z ministrů nikoliv pouhý poradní orgán panovníka ale parlamentu odpovědný kabinet. V celé řadě případů bylo nutné mít kromě podpisu panovníka i podpis ministra. Tento systém znamenal, že panovník měl v zemi stále poměrně velký vliv, nicméně jeho postavení už nebylo absolutní. Vedle toho ztratil monopol na zákonodárnou iniciativu, která teď příslušela také parlamentu.
=== Vláda ===
{{Viz též|Společná ministerstva Rakouska-Uherska}}
Jako soustátí mělo Rakousko-Uhersko společné tři oblasti:
* '''[[Seznam ministerských předsedů Rakouska-Uherska|Ministerstvo zahraničních věcí]]'''
* '''[[Seznam ministrů války Rakouska-Uherska|Ministerstvo války]]'''
* '''[[Seznam ministrů financí Rakouska-Uherska|Ministerstvo financí]]'''
{{Viz též|Seznam vlád Předlitavska}}
Řádek 87 ⟶ 98:
* [[Seznam ministrů bez portfeje Předlitavska|ministr bez portfeje]] (včetně ministra pro haličské záležitosti).
V čele vlády byl [[Seznam ministerských předsedů Předlitavska|ministerský předseda]].
==== Čeští zástupci v
* jako ministr kultu a vyučování [[Josef Jireček]] (únor až listopad 1871)
* jako správce ministerstva spravedlnosti [[Alois Pražák]] (leden až listopad 1881)
Řádek 109 ⟶ 120:
Po několika reformách před rokem [[1867]] se organizace státní správy Předlitavska ustálila a byla charakterizována dvoukolejným systémem rozdělení pravomocí mezi státní správu a samosprávu. Státní správa byla v podstatě trojstupňová:
* centrum (ministerstvo)
* země (zemské [[místodržitelství]] nebo prezidium)
* okres (hejtmanství)
Podle dostupných statistik mělo [[Rakousko-Uhersko]] (tedy Předlitavsko s Zalitavskem dohromady) celkem kolem 344 tisíc úředníků v roce 1910.<ref name="REF1">BOLOGNESE-LEUCHTENMÜLLER, B., Bevölkerungsentwiklung und Berufstruktur. Gesundheits- und Fürsorgewesen in Österreich 1750-1918, Wien 1978, s.173-174</ref> Ve stejném roce bylo jen v Předlitavsku na 266 tisíc učitelů a profesorů<ref>BOLOGNESE-LEUCHTENMÜLLER, s. 203-205.</ref> a asi 266 tisíc aktivních vojáků (v roce 1914 pak 290 tisíc).<ref name="REF1"/>
Řádek 121 ⟶ 133:
Zvláštním konstitučním a kompetenčním orgánem byl [[Říšský soud]].
== Politické strany v Předlitavsku
Politický systém v Předlitavsku postupně nabýval charakteru zastoupení [[politická strana|politických stran]], jejichž vývoj ovšem začínal u volněji definovaných a shora budovaných formací, které byly teprve od konce 19. století nahrazovány moderními masovými subjekty.
[[politická strana|Politické strany]] se v monarchii formovaly od poloviny 19. století. Důležitým faktorem pro jejich nové profilování byl rok 1848 ([[revoluce roku 1848]]). V prvním období po roce 1848 dominoval politický [[liberalismus]], který také stál za vznikem nového politického uspořádání po roce 1867. Hlavním oponentem liberalismus byl [[konzervativismus]] tradičních společenských skupin jako byla velkostatkářská šlechta a katolický klérus. Na konci 70. let 19. století se pomalu etablovala další politická ideologie- [[socialismus]]. Už na konci 70. let došlo k prvnímu pokusu založení předlitavské, resp. rakouské [[sociální demokracie|sociálně-demokratické]] strany. Jako reakce na socialismus, který byl spojován s dělnickými vrstvami obyvatelstva, se během 90. let 19. století začaly objevovat také agrární politické strany. Od 90. let 19. století lze hovořit o vzniku masové politiky a masových politických stran (např. sociální demokracie, sociální křesťané, agrárníci). Významným prvkem byl prvek národnostní. Přes často jednotnou [[ideologie|ideologii]], byly politické strany často zakotveny v národním prostředí a reprezentovaly vedle konkrétních sociálních skupin a jejich zájmů, také nacionální postoje vůči centru. ▼
▲
Nejvýznamnější české politické strany mezi 1867-1918:
Řádek 136 ⟶ 150:
* [[Katolická strana národní na Moravě]] (1896)
Vzhledem k tomu, že české země byly v této době mnohonárodní, působily zde samozřejmě také německé politické strany (a menšinově také polské strany ve Slezsku), které měly často stejnou politickou ideologii (liberálové, konzervativci,
V Říšské radě se politické [[frakce]] formovaly také podle národnostního klíče. České politické strany se zformovaly do tzv. Českého klubu mezi roky 1879-1891. [[Český klub]] tvořili především umírnění liberálové (staročeši) a česká konzervativnější šlechta. V roce 1891 se vítězstvím mladočechů ve volbách rozpadl ale byl nahrazen novým mladočeským klubem, jež odmítal spolupráci s českou konzervativní šlechtou. Sociální demokracie ve vídeňském parlamentu vytvořila sociálně-demokratický klub (od roku 1897), který byl společný pro všechny sociálně-demokratické poslance bez ohledu na národnost. Z obecného hlediska zastávala předlitavská sociální demokracie federalistické postoje.
| |||