Vláda Eduarda Taaffeho: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Složení nezávislé vlády: +wikilink |
m Volební reforma 1882 |
||
Řádek 20:
Taaffeho úspěch (jeho kabinet se stal nejdéle úřadujícím kabinetem za celou dobu existence Předlitavska) spočíval v politice, kterou on sám nazýval jako ''„vládu nad stranami“'', ''„postupné prokousávání se od problému k problému“'' či ''„vytloukání klínu klínem“'', což znamenalo, že se dílčími ústupky snažil uspokojit co největší množství stran.<ref>Urban (1982), s. 335.</ref> Pokud Taaffe pro své představy nezískal podporu v říšské radě, snažil se je prosazovat administrativní cestou, stále však s ohledem na zachování [[konstitucionalismus|ústavnosti]].<ref>Urban (1982), s. 333, 341.</ref>
Konkrétně se Taaffe snažil zejména o to, aby zmírnil alespoň nejožehavější napětí. Vůči českým nacionalistům projevil vstřícnost zrovnoprávněním [[čeština|češtiny]] s [[němčina|němčinou]] ve vnějším úředním styku ([[Stremayrova jazyková nařízení]], 1880) nebo rozdělením [[Univerzita Karlova|pražské univerzity]] na českou a německou (1882). Radikalizující se [[socialismus|socialistické]] dočasně oslabil rozšířením [[volební právo|volebního práva]] snížením [[volební census|volebního censu]] ve 4. kurii ([[volební reforma 1882]]), čímž si získal vrstvy drobných živnostníků, a sociálně-reformními zákony (zákazem dětské práce, snížením maximální pracovní doby na 11 hodin), zatímco představitele [[dělnické hnutí|dělnického hnutí]] se snažil umlčet represemi.<ref>Urban (1982), s. 342–361.</ref>
Politika „dvojí ruky“ však časem přestala uspokojovat zejména [[Národní strana svobodomyslná|mladočechy]], kteří byli nejdříve vyloučeni z Českého klubu (1887)<ref>Urban (1982), s. 386–387.</ref> a po zveřejnění [[punktace|punktací]] roku 1890 zahájili proti vládě otevřený boj.<ref>Urban (1982), s. 391–399, 410–417.</ref> Proti vládě tak stáli již nejen německé ústavověrné strany, jež považovaly Taaffeho ústupky Čechům za přehnané, ale také mladočeši, kteří je naopak považovali za nedostatečné, a zejména pak sílící socialistické hnutí, vedené [[sociální demokracie|sociální demokracií]] a usilující o zavedení všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva. Taaffe sice připravil návrh volební reformy, v říšské radě se však proti ní zformovala silná opozice, jež jej donutila k demisi. Taaffeho vládu tak 11. listopadu 1893 po 14 letech nahradila [[vláda Alfreda Windischgrätze]].<ref>Urban (1982), s. 419–426.</ref>
| |||