Jan Jiří IV. Saský: Porovnání verzí

| barva =#514671

| barva textu =white

| jméno =Jan Jiří IV. Saský

| titul =saský kurfiřt

| obrázek =[[Soubor:Jan Jerzy IV 4.jpg|200px|Kurfiřt Jan Jiří IV. Saský]]

| popisek =Kurfiřt Jan Jiří IV. Saský

| vláda =[[12. září]] [[1691]] – [[27. duben|27. dubna]] [[1694]]

| éra =

| datum korunovace =

| tituly =

| celé jméno =

| chrámové jméno =

| posmrtné jméno =

| regent =

| předchůdce =[[Jan Jiří III. Saský]]

| následník =[[August II. Silný]]

| typ dědice =

| dědic =

| královna =

| partner1 =[[Eleonora von Sachsen-Eisenach]]

| partner2 =

| partner3 =

| partner4 =

| partner5 =

| potomstvo =
| rod =

Na trůn saského kurfiřtství nastoupil v třiadvaceti letech po smrti svého otce ([[12. září]] roku [[1691]]). Jeho politickým rádcem byl [[Hans Adam von Schöning]], jenž hledal politické sblížení se sousedním [[Braniborské markrabství|Braniborskem]]. Stavěl se rovněž proti prorakouské politice Saska a když císař [[Leopold I.]] ignoroval saské požadavky o subvence za účast ve válce, stáhl Jan Jiří IV. své jednotky od [[Rýn]]a zpět. V důsledku toho byl Schöning na příkaz Leopolda I. roku 1692 při léčebném pobytu v [[Teplice|Teplicích]] zadržen. Hněv Jana Jiřího nad tímto krokem do jisté míry zmírnila jeho metresa, Magdalena Sibylla von Neitschütz, a kurfiřt své spojenectví s Rakouskem obnovil, když i jednání o osvobození Schöninga bylo na dobré cestě. V čele 12 000 mužů vytáhl poté, co byl zničen [[Heidelberg]], osobně na Rýn.

Do rámce spojeneckých vztahů s Braniborskem náležel i manželský svazek Jana Jiřího. [[17. duben|17. dubna]] roku 1692 se v Lipsku oženil s [[Eleonora von Sachsen-Eisenach|Eleonorou von Sachsen-Eisenach]] (1662-1696), vdovou po markraběti [[Jan Fridrich von Brandenburg-Ansbach|Janu Fridrichovi von Brandenburg-Ansbach]] (dcerou z tohoto manželství byla pozdější [[Seznam britských královen|britská královna]] [[Karolina z Ansbachu]], manželka [[Seznam britských panovníků|britského krále]] [[Jiří II.|Jiřího II.]]). Sňatek byl typickým dynastickým spojením; mimořádně nešťastné manželství se však z průměru podobných svazků vymykalo svými konsekvencemi a extrémně dramatickým průběhem a dopadem na všechny zúčastněné.

V roce [[1687]], ještě jako kurprinc, se totiž Jan Jiří seznámil a hluboce zamiloval do [[Magdalena Sibylla von Neitschütz|Magdaleny Sibylly von Neitschütz]] (1675–1694), která tehdy přišla ke dvoru. Jeho rodiče dělali vše pro to, aby tento románek ukončili, vedeni k tomu dosti závažnými důvody: v roce [[1674]] měl Jan Jiří III., rovněž jako mladý kurprinc, důvěrný vztah s Uršulou Margaretou von Haugwitz, s níž se posléze na jeho příkaz oženil důstojník osobní gardy Rudolf von Neitschütz; dcera Magdalena Sibylla, jež se v tomto manželství 8. února roku 1675 narodila, byla pravděpodobně dcerou Jana Jiřího III. a tedy nevlastní sestrou kurprince, pozdějšího Jana Jiřího IV. Ten o těchto vztazích buď nevěděl nebo spíše jim odmítal uvěřit; jejich poměr pokračoval, i když mladý kurfiřt posléze podlehl nátlaku své matky Anny Žofie Dánské, motivovanému jak politickými (spojenectví s Braniborskem), tak osobními (příbuzenský vztah s jeho milenkou) důvody i úsilím opatřit monarchii legitimního potomka, a oženil se s Eleonorou von Sachsen-Eisenach. Třebaže měla Eleonora z předchozího manželství dvě děti, dceru a syna, Janu Jiřímu potomka nedala - dvě její těhotenství skončila potratem (v srpnu roku 1692 a v únoru roku [[1693]]).

Na jedné straně rostlo ponížení kurfiřtky; její manžel ji od sebe vzdálil, zanechav ji v oficiálním kurfiřtském sídle (''Hofe''), zatímco se svou metresou se usadil v jiném paláci a žil s ní ve veřejně přiznaném svazku. Rodina Neitschütz získala v kurfiřtství mimořádný vliv, stejně jako sama Magdalena Sibylla. Na druhé straně se stupňovala kurfiřtova nenávist k manželce; zoufalý z toho, že je překážkou toho, aby se mohl se svou milenkou oženit, pokusil se ji zabít. Zabránil mu v tom jeho mladší bratr [[August II. Silný|August]]: když Jan Jiří chtěl Eleonoru probodnout mečem, neozbrojený August mu holou rukou meč vytrhl, způsobiv si tak poranění, jež ho poznamenalo do konce života.

20. února [[1693]] byla Magdalena Sibylla povýšena (za přispění tučného úplatku) na říšskou hraběnku von Rochlitz. V červnu téhož roku porodila dceru Vilemínu Marii Frederiku (1693-1729). Štěstí milenců netrvalo dlouho, neboť na jaře následujícího roku se Magdalena Sibylla těžce roznemohla a 14. dubna v náručí Jana Jiřího zemřela; jako příčina smrti byly diagnostikovány [[spalničky]].

* http://freenet-homepage.de/g.leu/jogeorg4.htm