Magnus I. Norský: Porovnání verzí

| jméno= Magnus I.

| titul= král [[Norsko|Norska]] (1035 – 1047)<br /> král [[Dánsko|Dánska]] (1042 – 1047)

| obrázek= [[Soubor:Magnus-den-gode.jpg|150px]]

| popisek= Mince Magnuse I.

| vláda=

| předchůdce= [[Knut Veliký]] ([[Norsko]]) <br /> [[Hardiknut]] ([[Dánsko]])

| následník=[[Harald III. Norský|Harald III. Hardrada]] ([[Norsko]]) <br /> [[Sven II. Dánský]] ([[Dánsko]])

| partner1=

| partner2=

| potomstvo=

| rod=

| narozendatum narození = duben/červen [[1024]]

| místo narození=

| datum úmrtí = [[25. říjen]] [[1047]]

| místo úmrtí= [[Dánsko]]

| místo pochováníodpočinku = [[Nidaroský dóm]]

'''Magnus I. Olavsson''' (duben/červen [[1024]] – [[25. říjen]] [[1047]]), známý také jako '''Dobrý''' byl [[Seznam norských králů|norským králem]] v letech 1035 až 1047 a [[Seznam dánských králů|dánským králem]] v letech 1042 až 1047.

Magnus byl nemanželským synem [[Olaf II. Norský|Olafa II. Norského]], později známého jako ''Svatý Olaf'', a jeho anglické konkubíny Alvhild.<ref name="bricka">[[Carl Frederik Bricka]], ''Dansk Biografisk Lexikon'', vol. XI [Maar - Müllner], 1897, [http://runeberg.org/dbl/11/0046.html p.44].</ref> V roce [[1028]] připravil Olafa o trůn dánský král [[Knut Veliký]] a Magnus se společně s ním a svou matkou uchýlil do exilu v Garðaríki ([[Kyjevská Rus]]).<ref name="bricka"/> Olaf zemřel v roce 1030, Magnus s matkou ale v Kyjevské Rusi zůstali i poté.

Po smrti Knuta Velikého v roce [[1035]] ale norští šlechtici už nechtěli dánskou vládu, zejména ne tvrdou vládu Knutova syna a jeho matky [[Elfgifu z Northamptonu|Ælfgifu]] (v Norsku známé jako ''Álfífa'').<ref>Frank Stenton, ''Anglo-Saxon England'', 3rd ed. Oxford: 1971, ISBN 978-0-19-821716-9, pp. 405-06.</ref> Einarr Þambarskelfir a Kalf Arnesson, spojenci Magnusova otce odcestovali do Kyjevské Rusi, aby Magnuse přivedli zpět jako norského krále.<ref name="larsen">Karen Larsen, ''A History of Norway'', Princeton University Press, 1950, s. 110.</ref>

Magnus byl norským králem prohláše v roce [[1035]] ve svých jedenácti letech. Svein a jeho matka utekli z Norska a Svein brzy poté zemřel. Magnus měl nejprve v úmyslu pomstít se otcovým nepřátelům, ale po domluvě s tím přestal, proto je známý jako "dobrý" či "ušlechtilý".<ref name="larsen"/>

Jiný ze synů Knuta Velikého, [[Hardiknut]], byl dánským králem a měl v úmyslu svou zemi znovu spojit s Norskem, zatímco Magnus v roce 1040 zahájil kampaň proti Dánsku.<ref name="kongehuset">[http://kongehuset.dk/lineage.php?id=58197&dogtag=k_dk_monarkiet_kongeraek&list_id=1 Monarkiet i Danmark - Kongerækken] at [[Monarchy of Denmark|The Danish Monarchy]]</ref> Šlechtici z obou zemí však přiměli oba krále ke schůzce u řeky [[Göta]], na hranicích obou království. Uzavřeli mír s tím, že v případě úmrtí budou vzájemnými následníky.<ref name="larsen113">Larsen, p. 113.</ref><ref name="lauring">Palle Lauring, ''A History of the Kingdom of Denmark,'' tr. David Hohnen, Copenhagen: Høst, 1960, pp. 57-59.</ref> Hardiknut zemřel v roce [[1042]] v [[Anglie|Anglii]] a Magnus se tak stal také dánským králem, na úkor Hardiknutova synovce [[Sven II. Dánský|Svena Estridsena]]. Sven byl stále v opozici proti Magnusovi, ačkoliv podle ''Heimskringla'' z něj Magnus udělal [[jarl]]a.<ref>Hollander (Trans.), ''Heimskringla'', [http://books.google.com/books?id=qHpwje7-wNkC&pg=PA537&dq=Magnus+the+Good+Heimskringla+Hollander&client=firefox-a#v=onepage&q=appoint%20him%20my%20earl&f=false s. 558].</ref>

Magnus chtěl obnovit říši Knuta Velikého a stát se také králem Anglie. Po smrti Hardiknuta si angličtí šlechtici zvolili za krále [[Eduard III. Vyznavač|Eduarda III.]], kterému Magnus napsal, že má v úmyslu zaútočit na Anglii spojenými silami Norska a Dánska."<ref>Larsen, p. 114.</ref> Eduardova matka [[Emma Normandská]] podporovala Magnuse a v roce 1043 jí anglický král zabavil majetek, což ji podle jedné zprávy přimělo nabídnout pomoc Magnusovi.<ref>Stenton, pp. 426-27.</ref>

Do roku 1046 Magnus vytlačil Svena z Dánska. 25. října 1047 však náhle třiadvacetiletý Magnus v Dánsku zemřel v důsledku nehody nebo nemoci.<ref>Gwyn Jones, ''A History of the Vikings'', London: Oxford University Press, 1973, ISBN 0-19-285063-6, s. 406.</ref> Různé zdroje uvádějí, že to bylo v důsledku pádu přes palubu jedné z lodí, které shromažďoval k invazi do Anglie,<ref name="lauring"/> pádu z koně,<ref>Knut Gjerset, ''History of the Norwegian People'', Volume 1, New York, Macmillan, 1915, [http://books.google.com/books?id=io4NAQAAIAAJ&pg=PA279&dq=Magnus+died+horse&client=firefox-a#v=onepage&q=thrown%20from%20his%20horse&f=false p. 279].</ref> nebo v důsledku toho, že na palubě lodi onemocněl.<ref name="bricka"/> Svena zřejmě jmenoval svým dědicem v Dánsku a Haralda v Norsku, podle některých zpráv se tak stalo na jeho smrtelné posteli.<ref name="bricka"/> Pohřbený je vedle svého otce v [[Nidaroský dóm|Nidaroském dómě]] v [[Trondheim]]u.<ref name="bricka"/>