Šalamoun I. Uherský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1:
{{Infobox - panovník
| jméno
| titul
| obrázek
| popisek
| vláda
| datum korunovace
| tituly
| celé jméno
| předchůdce
| následník
| typ dědice
| dědic
| Královna =
| ▲| partner1 = [[Judita Marie Švábská]]
▲| partner2 =
▲| partner3 =
▲| partner4 =
▲| partner5 =
| rod =
▲| potomstvo = [[Gejza I. Uherský]]<br />[[Ladislav I. Uherský]]
▲| dynastie = [[Arpádovci]]
▲| hymna =
| otec = [[Ondřej I. Uherský]]
▲| motto =
|
▲| narozen = [[1052]]/[[1053|53]]
| datum úmrtí = [[1087]]
▲| místo narození =
| místo úmrtí
| místo
▲| podpis =
|}}
'''Šalamoun I.''' ({{vjazyce|hu}} ''Salamon'', [[1052]]/[[1053|53]]{{nejisté datum|narození}}– [[1087]]) byl [[seznam uherských králů|uherský král]] z dynastie [[Arpádovci|Arpádovců]].
== Život ==
[[Soubor:Solomon of Hungary David.jpg|thumb|left|upright|Král Šalamoun s bratrem Davidem ''(středověká iluminace)'']]
Narodil se jako vytoužený syn uherského krále [[Ondřej I.|Ondřeje I.]] a [[Anastázie Rurikovna|Anastázie]], dcery kyjevského knížete [[Jaroslav I. Moudrý|Jaroslava I.]] Roku 1058 se král pokusil zajistit Šalamounovo nástupnictví korunovací ve Stoličném Bělehradě.
{{Citát|Jako stařec v dvanáctém roce svého panování dal totiž svého syna již v dětském věku pomazat za krále...|''Dubnická kronika''<ref>{{Citace monografie | titul = Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická | editoři = Július Sopko | vydavatel = Vydavateľstvo Rak | místo = Budmerice | rok = 2004 | počet stran = 239 | isbn = 80-85501-13-9 | strany = 69}}</ref>}}
Řádek 61:
| strany = 58
| jazyk =
|poznámka =
}}</ref>{{#tag:ref|Dle kronikáře jej velmi rozčílil zpěv během mše o podřízenosti jeho synů dětskému králi.<ref name="rfr1">''Rituály'', str. 59</ref>|group="pozn."}}
V září 1058 se král Ondřej ochrnutý po mrtvici<ref name="rfr1" /> osobně setkal na [[Moravské pole|Moravském poli]] s novým německým králem [[Jindřich IV. Sálský|Jindřichem IV.]] a společně uzavřeli mírovou smlouvu stvrzenou zásnubami Šalamouna a Jindřichovy sestry [[Judita Marie Švábská|Judity]]. Na jaře 1060 vpadl Béla posílen polskými oddíly svého [[Boleslav II. Smělý|švagra]] do Uher s cílem získat královskou korunu. Král Ondřej při pokusu o útěk spadl z koně a krátce nato zemřel. Šalamouna s Juditou odvezl markrabě [[Arnošt Babenberský|Arnošt]] do bezpečí Východní marky.<ref name = "Veber80">{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Rakouska | místo = Praha | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | rok = 2002 | isbn = 80-7106-491-2| strany = 80}}</ref>
Na trůn se Šalamoun dostal roku 1063 s podporou svých švagrů: císaře [[Jindřich IV. Sálský|Jindřicha IV.]] a českého knížete [[Vratislav II.|Vratislava II.]] S císařem v roce 1063 oblehli [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] a tehdy Béla ustoupil a téhož roku zemřel. Šalamounova vláda trvala 18 let. Většinu vlády trávil boji se svým bratrancem a rivalem [[Gejza I.|Gejzou]], vévodou nitranským a bihárským a 14. března 1074 byl u Mogyoródu poražen. Jeho manželka Judita utekla do Německa, zatímco Šalamoun dál bojoval o uherský trůn. Roku 1077 přijal vládu [[Ladislav I. Uherský|Ladislava I.]], za což získal po své formální abdikaci (1081) četné pozemky. Nadále proti Ladislavovi intrikoval, načež ho nový král nechal uvěznit. Propustil ho 15. srpna 1083, u příležitosti kanonizace [[Štěpán I. Svatý|Štěpána I.]], prvního uherského krále.
Judita mezitím žila v německém [[Řezno|Řezně]]. Šalamoun se po svém propuštění pokoušel k manželce vrátit, ale ta jej odmítla. Nakonec uzavřel spojenectví s Kuteškem, vůdcem kmene [[Pečeněhové|Pečeněhů]] usazeným v [[Moldávie|Moldávii]]. Zřejmě v letech 1084-1085 se oženil s Kuteškovou dcerou, čímž se dopustil [[bigamie]]. S pomocí nového tchána se marně pokoušel dobýt si zpět uherskou korunu. V roce 1087 se Šalamoun účastnil výpravy Pečeněhů proti Byzanci a byl zabit v bitvě poblíž [[Edirne]]. Jeho ostatky byly pohřbeny v [[katedrála v Pule|Pule]], část náhrobní desky je nyní v depozitáři místního muzea.
|