Manfréd Sicilský: Porovnání verzí

| jméno =Manfréd Sicilský

| titul =

| obrázek =[[FileSoubor:Manfréd.jpg|250px]]

| popisek =

| vláda =[[1258]] – [[1266]]

| éra =

| datum korunovace =

| tituly =král sicilský

| celé jméno =

| chrámové jméno =

| posmrtné jméno =

| předchůdce =[[Fridrich II. Štaufský]]

| následník =[[Karel I. z Anjou]]

| typ dědice =

| dědic =

| královna =
| král =

| místodatum narozeníúmrtí = [[26. únor]]a =[[Venosa1266]]

| místo úmrtí =[[26. únor]]a [[1266Benevento]]

'''Manfréd Sicilský''' ({{vjazyce|it}} ''Manfredi di Sicilia'', [[1231]]<ref name="genmittManfred">[http://www.mittelalter-genealogie.de/mittelalter/koenige/sizilien/manfred_koenig_von_sizilien_+_1266.html www.mittelalter-genealogie.de]</ref>/[[1232]] [[Venosa]]<ref name="fmgManfred">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/SICILY.htm#Manfreddied1266B www.fmg.ac]</ref> – [[26. únor]]a [[1266]] [[Benevento]]) byl knížetem z Tarenta a [[seznam sicilských králů|sicilským králem]]. Po vstupu na sicilský trůn se mu podařilo na mnoha místech vzkřísit moc [[ghibellini|ghibellinů]] a znepřátelit si tak Svatého otce, který jej exkomunikoval. Stejně jako Fridrich II. udržoval kontakty s [[islám]]em, s mamlúckým sultánem [[Bajbars]]em{{#tag:ref|Měl stejně jako jeho otec také zálibu v orientální nádheře.<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref>|group="pozn."}}<ref name="Úsvit14">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč – Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=14|isbn= 978-80-904298-2-6|poznámky = Dále jen ''Úsvit renesance''}}</ref> a poskytl azyl latinskému císaři [[Balduin II. Konstantinopolský|Balduinovi]], kterého pověřil vyjednáváním se svým nepřítelem [[seznam papežů|papežem]] [[Urban IV.|Urbanem IV.]]<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref> Oproti svým předchůdcům, otci a bratrovi Konrádovi, byl přátelsky nakoněn [[templářský řád|řádu templářů]].{{#tag:ref|V březnu 1262 vzal řád pod svou ochranu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Barber | jméno = Malcolm | odkaz na autora = Malcolm Barber | titul = Noví rytíři : dějiny templářského řádu | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 433 | isbn = 80-7203-764-1 | poznámky = Dále jen ''Noví rytíři'' | strany = 267}}</ref>|group="pozn."}}

Zdá se, že Manfréd měl stejné intelektuální záliby jako Fridrich II., společně s otcem a bratry [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřichem]] a [[Enzio Sardinský|Enziem]] patřil mezi představitele [[sicilská básnická škola|sicilské básnické školy]],<ref>[http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=22197 www.iliteratura.cz]</ref> podporoval univerzitu v [[Neapol]]i, pokračoval v dostavbě otcem započatých stavebních projektů{{#tag:ref|Zdá se, že dostavěl otcem založený oktogonální [[Castel del Monte]]<ref name="Úsvit117">''Úsvit renesance'', str. 117</ref>|group="pozn."}} a založil město [[Manfredonia]].<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref>Byl nadšeným sokolníkem, pro svou potřebu si nechal vyhotovit opis otcova latinského traktátu [[De arte venandi cum avibus|''O lovu se sokolem'']]. Dodnes se zachovala i tzv. ''[[Manfrédova bible]]'', uložená ve [[vatikán]]ské knihovně. [[Dante Alighieri]] Manfréda ve své ''[[Božská komedie|Božské komedii]]'' umístil do Očistce, kde jej popisuje jako plavovlasého.

Císař Fridrich náhle zemřel roku 1250 a na trůn se dostal [[Konrád IV. Štaufský|Konrád]]. Mladý muž, dosud trávící svůj život v německé části říše, se svou snahou o příměří s papežem pohořel a již v květnu 1254 exkomunikovaný zemřel. Nadešla Manfrédova chvíle, protože Konrádův [[Konradin|dědic]] byl malým chlapcem a vyrůstal na bavorském dvoře strýce falckraběte [[Ludvík II. Hornobavorský|Ludvíka]]. Manfréd, v otcově testamentu stanovený správcem království, se znovu ujal země a bránil ji proti papeži [[Inocenc IV.|Inocencovi IV.]], který ji chtěl zabrat jako uprázdněné papežské léno.<ref name="Flor228">{{Citace monografie | titul = Florentské kroniky doby Dantovy | editoři = Zdeněk Kalista | redaktoři = | překladatelé = Zdeněk Kalista| vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1969 | strany = 228| isbn = poznámka = Dále jen ''Florentské kroniky''}}</ref>

Papež [[Urban IV.]] tísněný Manfrédem nabídl sicilskou korunu provensálskému hraběti [[Karel I. z Anjou|Karlovi]], mladšímu bratrovi francouzského krále [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvíka IX.]]<ref name="Očima243">''Křížové výpravy očima'', str. 243</ref>

}}</ref>|200}}

Na jaře 1265 se Karel z Anjou vydal po moři vstříc svému království. Podařilo se mu získat post římského senátora a v zimě přes alpské průsmyky do Itálie dorazila jeho hlavní vojska. 6. ledna 1266 byl provensálský hrabě s manželkou korunován a poté se i přes Manfrédovy pokusy o příměří chystal k boji. Manfréd očekával protivníka za hradbami [[Capua|Capui]], kterou opustil poté, co Karel se svými žoldáky uhnul k jihu na [[Benevento]].<ref name="Úsvit67">''Úsvit renesance'',str. 67</ref>

26. února 1266 Karel z Anjou porazil Manfrédovy vojáky v bitvě u Beneventa. Několik dní po boji se ve vítězném táboře objevil muž s oslem vezoucím mrtvého muže a nabízel jej k prodeji jako tělo krále Manfréda. Sicilští zajatci svého panovníka v mrtvém těle skutečně poznali.<ref name="Úsvit222">''Úsvit renesance'',str. 222</ref> Karel nechal exkomunikovaného Manfréda pohřbít na úpatí mostu u Beneventa pod vojáky navršenou hromadou kamení.<ref>[http://www.classicitaliani.it/villani/cronica_08.htm www.classicitaliani.it]</ref> Jeho dědice nechal s papežským požehnáním<ref>[http://www.manfred-hiebl.de/genealogie-mittelalter/staufer/familie_koenig_manfreds/heinrich_sohn_koenig_manfreds_+_1318.html www.manfred-hiebl.de]</ref> uvěznit v [[Castel del Monte]]<ref name="Úsvit222">''Úsvit renesance'',str. 222</ref>{{#tag:ref|Nedobrovolnými obyvateli dědova hradu se stali všichni tři Manfrédovi synové a byli zde drženi několik desítek let v okovech. Roku 1299 byli přesunuti na hrad [[Castel dell'Ovo]].<ref name="Úsvit222-223">''Úsvit renesance'',str. 222–223</ref> Naplnili tak přání papeže, aby žili tak, jakoby se nikdy nenarodili.<ref>[http://www.manfred-hiebl.de/genealogie-mittelalter/staufer/familie_koenig_manfreds/heinrich_sohn_koenig_manfreds_+_1318.html www.manfred-hiebl.de]</ref>|group="pozn."}} a manželku Helenu na hradě v [[Nocera Inferiore]].

|6 =

|7 =

|13 =

|14 =

|15 =

* {{Citace monografie | příjmení = Guerrazzi| jméno = Francesco Domenico| odkaz na autora = | titul = La Battaglia Di Benevento: Storia Del Secolo XIII: Aggiuntovi Dallo Stesso Autore Un Discorso a Mo | vydavatel = BiblioBazaar, LLC| místo = | rok = 2009 | počet stran = 532| isbn = 1115818902| jazyk = italsky}}