Petr Štěpán Petrović-Njegoš: Porovnání verzí

| jméno =Petr Štěpán Černohorský

| titul =princ černohorský<br/>velkovévoda Zahumlienský

| obrázek =[[Soubor:M 45 6 le prince Pierre de Monténégro.jpg|200px|Princ Petr v roce 1909]]

| popisek =Princ Petr v roce 1914

| vláda =

| datum korunovace =

| tituly =Jeho královská výsost princ;<br/>Velkovévoda Zahumlienský

| celé jméno =Petr Štěpán Petrović-Njegoš Černohorský

| předchůdce =

| následník =

| partner1 =[[Violet Wegnerová]]

| potomstvo =Baltazar Petrović-Njegoš

| rod =

| dynastie =[[Dynastie Petrović-Njegoš|Petrović-Njegoš]]

| hymna =

| motto =

| otec =[[Nikola I. Petrović-Njegoš]]

| matka =[[Milena Vukotić Černohorská]]

| narozendatum narození = =[[10. říjen]] [[1889]]

| místo narození =[[Cetinje]], [[Černá Hora]]

| datum úmrtí = =[[7. květen]] [[1932]]

| místo úmrtí =[[Merano]], [[Itálie]]

| místo pochováníodpočinku = =[[Královské pohřebiště v Cetinje]]

'''Petr Štěpán Petrović-Njegoš''' ([[10. říjen|10. října]] [[1889]] - [[7. květen|7. května]] [[1932]]) byl [[Černá Hora|černohorský princ]], poslední potomek (třetí syn) [[Černohorské knížectví|černohorského knížete]] a později [[Černohorské království|krále]] [[Nikola I.|Nikoly I. Petroviće-Njegoše]] a jeho ženy kněžny a královny [[Milena Vukotić|Mileny Vukotić]]. Proslul především jako velice schopný voják a velitel v [[První světová válka|první světové válce]], v neposlední řadě také ve [[Balkánské války|válkách Balkánských]]. Díky jeho skvělým výkonům náležel princi Petrovi titul ''velkovévoda Zahumlienský'' - prozatím jako poslední držitel titulu v historii, který byl předtím naposledy použit před více než 90 lety.

Patřil k [[dynastie|dynastii]] [[dynastie Petrović-Njegoš|Petrovićů-Njegošů]] a byl členem [[Černohorská královská rodina|černohorské královské rodiny]].

Princ Petr Petrović-Njegoš se narodil [[10. říjen|10. října]] [[1889]] v [[Královský palác Cetinje|královském paláci]] v [[Cetinje]], kde také vyrůstal společně se svými sourozenci. [[19.  leden |ledna]]  [[1890]] byl pokřtěn v královské pevnosti v [[Rijece Crnojevića]] jako '''Petr Štěpán'''. Jeho kmotry byli [[Ruské impérium  | ruský]] [[car]] [[Alexandr III. Alexandrovič  | Alexandr III.]] a [[Velkovévodkyně Marie Alexandrovna Ruská  |Marie Alexandrovna, vévodkyně z Edinburghu]]. Byl vzděláván na prestižní soukromé škole v [[Bělehrad]]ě a později na vojenské akademii v [[Heidelberg]]u.

[[FileSoubor:His Royal Highness prince Peter Petrović-Njegoš of Montenegro.jpg|thumb|left|Princ Petr Štěpán v roce [[1909]] jako velitel Černohorské královské národní armády]]

Princ Petr očekával vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] již po [[Anexe Bosny a Hercegoviny|anexi Bosny a Hercegoviny]] [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherskem]] v roce [[1908]]. O tom také napsal v dopise svému synovci [[Jiří Karađorđević|Jiřímu Karađorđevićovi]], [[Srbské království|srbskému]] [[korunní princ|korunnímu princi]], a zmínil se, že by se rád "střetnul s těmi nenasytnými Rakušany na Crimsonově poli". Když [[26. září]] [[1912]] [[Černohorci]] překročili hranice [[Osmanská říše|Osmanské říše]], princ Petr coby velitel armády symbolickým prvním výstřelem proti tureckému vojsku odstartoval [[První balkánskou válku]]. V dubnu [[1913]] černohorská armáda pod vedením krále [[Nikola I.|Nikoly I.]], jeho nejstaršího syna korunního prince [[Danilo Alexandr Černohorský|Danila III. Alexandra]] a především prince Petra Štěpána dobyla [[Albánie|albánské]] město [[Skadar]] a velkou část severní části země. Dobytí Skadaru se stalo v Černé Hoře velkou slávou a znamenalo upevnění pozice prince Petra jako vojenského velitele. Černohorci odmítali vzdát se Skadaru i po vyhlášení částečné albánské autonomie a hrozbě [[Evropa|evropských]] velmocí, podporu [[Ruské impérium|Ruského impéria]] ale neztratili. Skadarskou krizi nakonec vyřešil úplatek Nikolovi I.

Během této války Černá Hora také získala značnou část [[Kosovo|Kosova]].

Po vítězství Černé Hory v roce [[1912]] neměl král Nikola I. žádné důvody se do nově vypuknuté [[Druhá balkánská válka|Druhé balkánské války]] zapojovat. To ovšem změnila naléhavá prosba [[Srbové|Srbů]] o pomoc v bojích proti [[Bulharsko|Bulharsku]]. Princ Petr se stal velitelem vojáků při tažení na pomoc svým srbským spojencům a právě díky jeho vedení porazili Srbové za značné pomoci Černohorců na řece [[Bregalnica|Bregalnici]] [[Bulhaři|bulharskou armádu]].

[[FileSoubor:M 45 14 les monténégrins Lovcen au nord de Cettinié.jpg|thumb|Černohorští vojáci pod vedením prince Petra na opevněném vrcholu hory [[Lovćen]] v roce [[1914]]]]

Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] [[28. červenec|28. července]] [[1914]] zaujala Černá Hora válečné postavení a ihned vyhlásila válku státům [[Centrální mocnosti|Trojspolku]]. Přestože měla Černohorská královská národní armáda pouze 55 000 vojáků (včetně rezervních jednotek), nařídil král Nikola okamžitou mobilizaci. V [[Cetinje]] se začaly sestavovat válečné plány na návrhy nejen prince Petra, ale i krále Nikoly, státních ministrů a generálů.

Princ Petr se zúčastnil několika důležitých bitev. Na konci [[srpen|srpna]] [[1914]], měsíc po vypuknutí války, byl Petr pověřen vedením vojska, bránícího pobřeží Černé Hory proti Rakušanům z opevněného vrcholu hory [[Lovćen]]. Za pomoci válečné flotily Černohorského královského námořnictva a také anglo-francouzského loďstva se princi Petrovi dlouho vedlo úspěšně odrážet útoky [[Rakousko-Uherská armáda|rakousko-uherské armády]]. Černohorským vojákům se podařilo zabít, zajat a odzbrojit v údolí pod horou mnoho rakouských vojáků a získat taky četnou dělostřeleckou techniku.

V [[březen|březnu]] [[1915]] začala černohorská armáda postupovat směrem k pobřežnímu městu [[Sutomore]] a k pevnostem v jižních částech [[Boka Kotorská|Boky Kotorské]] - tehdy sporným rakousko-černohorským územím, nyní územím patřícím Černé Hoře. Černohorci úspěšně vytlačili rakouskou armádu z velké části pobřeží [[Jaderské moře|Jadranu]] a skupina vojáků pod vedením prince Petra poté bombardovala tehdy rakousko-uherské město [[Kotor]] z vrchu Lovćenu.

[[FileSoubor:M113 11c commandement montenégrin avec un prince.jpg|thumb|right|Princ Petr s předními černohorskými generály v roce 1916]]

V roce [[1916]] byl Petr Petrović-Njegoš nucen podepsat kapitulaci a jeho stažení z Lovćenu bylo tudíž nevyhnutelné. Válka nyní prospívala početně silnějším Rakušanům. [[Černohorská královská rodina]] se nejprve stáhla do [[Královský palác v Podgorici|zimního královského paláce]] v [[Podgorica|Podgorice]], kde probíhaly poslední marné pokusy o zachránění země. V lednu 1916 musel princ Petr s ostatními členy královské rodiny odejít ze země do exilu - nejdříve se usadili v [[Řím]]ě na dvoře [[Elena Černohorská|Eleny Alexandry Petrović-Njegoš]], Petrovy starší sestry a [[Italské království|italské královny]], později do [[Francie]] do města [[Antibes|Cap d´Antibes]], kde měla královská rodina značný majetek. Všichni očekávali snahu Petrova bratra [[Mirko Dimitri Černohorský|prince Mirka Dimitrije]] (po abdikaci Danila Alexandra na funkci korunního prince se jednalo o následníka trůnu) o udržení Černé Hory jako nezávislého státu ve válečném stavu, avšak Mirko byl v těchto věcech značně nerozhodný a bohužel zklamal. [[20. červen|20. června]] [[1917]] byla podepsána [[Deklarace na Korfu|Korfská deklarace]], zbavující [[Petrović-Njegoš|dynastii Petrovićů-Njegošů]] vlády na černohorské trůně a Černá Hora byla anektována [[Srbsko|Srbskem]] a zbavena nezávislosti.

Na [[podzim]] roku [[1918]], již ve [[Francie|francouzském]] [[exil]]u odjel princ Petr krátce z [[Antibes|Cap d´Antibes]] na diplomatickou cestu do [[Paříž]]e, kdy se setkal s Violetou Brunetovou, jejíž manžel byl ve službách krále Nikoly I. Petr se do této vdané ženy zamiloval a neustále bombardoval svého otce dopisy o povolení Violetina rozvodu a následně jejich sňatku. Když král, unavený a zlomený četnými nepříjemnými zprávami o situaci anektované Černé Hory, stále odmítal a sdělil svému nejmladšímu aby si vybral ženu svobodnou, jak se na příslušníka královské dynastie hodí, oznámil princ Petr své úmysly odhalit pravdu o kapitulaci z hory Lovćen. Situaci nakonec pomohla vyřešit Petrova matka [[Milena Vukotić|královna Milena]] a především dopisy od Petrovy sestry [[Itálie|italské]] [[Elena Černohorská|královny Eleny]].

S koncem první světové války byl členům královské rodiny odepřen návrat do Černé Hory, když rozhodla nezákonně ustanovená [[Podgorická skupština]] pevně spojit Černou Horu s mnohonárodnostním [[Jugoslávské království|Jugoslávským královstvím]].

O dva roky později, shodou okolností také v Paříži, se princ Petr u lůžka svého umírajícího přítele setkal s mladou koncertní umělkyní [[Violet Wegnerová|Violet Emily Wegnerovou]] (další shodou okolností ženou se stejným jménem jako v minulosti), dcerou [[Němci|německého]] policisty Viléma Wegnera a [[Dáni|dánské]] [[Morganatické manželství|morganatické]] šlechtičny Arabely Alizy von Darby. Po Petrově žádosti o ruku Violet Wegnerové přesvědčila Violetina matka pár se sňatkem počkat, jelikož měl princ Petr nárok na náhradu škody ve výši 6 000 000 [[Americký dolar|amerických dolarů]] za konfiskaci černohorského královského majetku od Vlády Jugoslávie. Violetina matka se obávala, že pokud by si princ vzal ženu z prostého lidu (morganatické manželství nebylo uznáváno), mohlo by to ohrozit jeho nárok na získání peněz a požádala jej, aby si před obřadem nejdříve peníze nechal vyplatit. Po mnoha letech marných pokusů o získání financí Petr snížil svůj požadavek z šesti na dva miliony dolarů. Ale ani rok po podepsání závazné smlouvy v [[Bělehrad]]ě se rodina slibovaných dvou milionů nedočkala. Princi Petr nakonec vzdal čekání na náhradu škody a dne [[29. duben|29. dubna]] [[1924]] se v [[Paříž]]i oženil. Violet Wegnerová se po svatbě stala princeznou Violet Ljubicou Černohorskou.

V roce [[1930]] se Petr s Violet přestěhovali kvůli princově zhoršenému zdravotnímu stavu do italského lázeňského města [[Merano]]. Zde princ Petr Černohorský dne [[7. květen|7. května]] [[1932]] zemřel. Smrt manžela se stala pro princeznu Violet další hlubokou citelnou ztrátou. Violet Wegnerová zemřela [[17. říjen|17. října]] [[1960]] v [[Monte Carlo|Monte Carlu]]. Svého manžela přežila o 28 let.

* [[FileSoubor:Order of Petrovic Njegos.png|50px]] [[Řád Petrovićů-Njegošů]]

* [[FileSoubor:Ordine San Pietro di Cetinje.gif|50px]] [[Řád sv. Petra Cetinjského]]

* [[FileSoubor:Commendatore OMS BAR.svg|50px]] [[Vojenský řád Savojských]]

* [[FileSoubor:Grande ufficiale OCI Kingdom BAR.svg|50px]] [[Řád italské koruny]]

* [[FileSoubor:OrderStGeorge2cl rib.png|50px]] [[Řád sv. Jiří (Rusko)|Řád sv. Jiří]]