Svjatoslav I. Igorevič: Porovnání verzí

| vláda = [[962]] – [[972]]

| datum korunovace = [[964]]

| narozendatum narození = [[942]]?

| datum úmrtí = březen [[972]]

Svjatoslav představoval prvního suverénního vládce Kyjevské Rusi, jehož jméno bylo nepopiratelně slovanského původu.<ref group="pozn.">Jeho předchůdci namísto toho užívali jména ze [[Stará severština|staré severštiny]].</ref> Přesto není zaznamenáno v žádných jiných zemích, protože bylo vyhrazeno pouze [[Rurikovci|rurikovskému rodu]] a šířeji se tedy nepoužívalo ani na samotné Rusi. Toto privilegium platilo do značné míry i pro Svjatoslavovy následníky [[Vladimír I.|Vladimíra]], [[Jaroslav I. Moudrý|Jaroslava]] a [[Mistislav vladimirovič|Mstislava]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Litvina | jméno = Anna Feliksovna | rok = 2006 | titul = Vybor imeni u russkich knjazej v X-XVI vekach : dinastičeskaja istorija skvoz’ prizmu antroponimiki | vydavatel = Indrik | místo = Moskva | stránky = 43 | poznámka = | isbn = 5-85759-339-5 | jazyk = rusky}}</ref> Objevily se též dohady, že jméno Svjatoslav, odvozené od kořenů „svatý“ a „sláva“, bylo uměle vytvořeno kombinací jmen jeho dvou předchůdců, [[Oleg]]a a [[Rurik]]a, které v překladu znamenají „svatý“ a „slavný“.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Členov | jméno = Anatolij Markovič | titul = K Voprosu ob Imeni Svjatoslava | příjmení sestavitele = Niknov | jméno sestavitele = B | sborník = Ličnye imena v prošlom, nactojaščnem i buduščem: probljemy antroponimiki | vydavatel = Nauka | místo = Moskva | rok vydání = 1970 | jazyk = rusky}}</ref>

Budoucí kníže prožil dětství a mládí pod dohledem svého učitele Asmuda.<ref name="PDL54">{{Citace monografie | rok = 1954 | titul = Nestorův letopis ruský: pověst dávných let | vydavatel = Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění | místo = Praha | stránky = 54 | poznámka = Dále jen ''Pověst dávných let'' | překladatelé = [[Karel Jaromír Erben]]}}</ref> Svjatoslavův otec [[Igor (Kyjevská Rus)|Igor]] byl kolem roku 945 zabit [[Drevljané|Drevljany]] a jeho matka Olga vládla v [[Kyjev]]ě jakožto regentka až do Svjatoslavovy dospělosti, jíž dosáhl kolem roku 962.<ref name="Duk9">{{Citace monografie | příjmení = Dukes | jméno = Paul | rok = 1998 | titul = A History of Russia : Medieval, Modern, Contemporary c. 882-1996 | vydavatel = MacMillan Press | místo = Londýn | stránky = 9 | poznámka = Dále jen [Dukes] | isbn = 0-333-66067-6}}</ref>

Vzhled [[Seznam vládců Kyjevské Rusi|velikého knížete kyjevského]] zaznamenal [[Leon Diakonos]]. Podle něj byl modrooký, průměrné výšky, ale mohutné stavby těla. Hlavu i bradu měl celou oholenou, jen pod nosem si vypěstoval hustý knír a na jedné straně kadeř vlasů jako znak příslušnosti k vyššímu stavu. Na jednom uchu nosil velkou zlatou náušnici s rubínem a dvěma perlami. Dával přednost bílým oděvům, přičemž tyto oděvy byly čistší než oděvy jeho družiníků.<ref name="Grek473">Grekov, s. 473</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Vernadsky | jméno = George | rok = 1959 | titul = The Origins of Russia | vydavatel = Clarendon Press | místo = Oxford | stránky = 276-277 | poznámka =}}</ref>

Olga, Svjatoslavova matka, již pravděpodobně konvertovala ke [[křesťanství]] před cestou na [[konstantinopol]]ský dvůr [[Seznam byzantských císařů|byzantského císaře]] [[Konstantin VII. Porfyrogennetos|Konstantina VII. Porfyrogenneta]] roku 946. Co se ale týče velikého knížete, on sám zůstal [[pohanství|pohanem]], snad pro obavu, že by přijetím křesťanství ztratil podporu svých válečníků.<ref name="Zást167">{{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila | příjmení2 = | jméno2 = | spoluautoři = a kol. | rok = 1992 | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | stránky = 167 | poznámka = Dále jen [Zástěrová] | isbn = 80-200-0454-8}}</ref>

Veliký kníže kyjevský připravil armádu čítající několik desítek tisíc mužů, jež se roku 968 přeplavila po Dněpru do Černého moře a z ústí Dunaje zahájila mohutnou invazi. Během krátkého času padlo do jeho rukou rozsáhlé území. Toho se zalekl nejen bulharský car, ale i císař Nikefor. Mezi oběma panovníky došlo k dohodě, jejíž obsah není úplně znám, nicméně se pravděpodobně klonila spíše ku prospěchu Byzance, protože na základě této dohody odeslal bulharský car své dva syny Borise (budoucího cara) a Romana do Konstantinopole jako rukojmí.<ref name="Rych68"> {{Citace monografie | příjmení = Rychlík | jméno = Jan a kol | rok = 2000 | titul = Dějiny Bulharska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | stránky = 68 | poznámka = Dále jen [Rychlík] | isbn = 80-7106-404-1}}</ref> Mezitím Svjatoslav plánoval vytvořit nové sídlo v [[Preslavec|Preslavci]] při ústí Dunaje, odkud by kontroloval obchod i chod celé své rozsáhlé říše.

Díky Svjatoslavově zákroku se podařilo svrhnout chazarskou svrchovanost nad východoslovasnkými kmeny a konsolidovat ruskou moc ve východní Evropě. Na druhou stranu pád chazarské říše umožnil v dalších letech růst moci Pečeněhů, kteří měli do budoucna působit Kyjevské Rusi nemalé obtíže.<ref>Drška, Picková, s. 136-137</ref> Sám kníže neměl kvůli častým výbojům čas se správě státu příliš věnovat, protože značnou část vlády prožil rozsáhlými taženími proti svým sousedům. Na místo něj spravovali [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rus]] Olga spolu s jeho syny [[Jaropolk I.|Jaropolkem]], [[Oleg Svjatoslavovič|Olegem]] a [[Vladimír I.|Vladimírem]].<ref name="Grek475">{{Citace monografie | příjmení = Grekov | jméno = Boris Dmitrijevič | rok = 1953 | titul = Kyjevská Rus | vydavatel = Nakladatelství Československé akademie věd | místo = Praha | stránky = 475 | poznámka = Dále jen [Grekov]}}</ref>

* {{Citace monografie | rok = 1954 | titul = Nestorův letopis ruský: pověst dávných let | vydavatel = Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění | místo = Praha | stránky = | poznámka = | překladatelé = [[Karel Jaromír Erben]]}}

{{Panovník|co=4. [[Kyjevská Rus|vládce Kyjevské Rusi ]] |kdy=[[964]]?–[[972]]|pred=[[Olga (Kyjevská Rus)|Olga]]|po=[[Jaropolk I.]]|soubor=Alex K Kievan Rus..svg}}