Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 14 bajtů ,  před 3 lety
m
Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy
| předchůdce =[[Václav III.]]
| následník =[[Kazimír III. Veliký]]
| partner1 =[[Hedvika Kališská]]
| potomci =[[Kunhuta Lokýtkovna]] <br />Štěpán<br />Vladislav<br />[[Alžběta Polská (1305–1380)|Alžběta Lokýtkovna]]<br />[[Kazimír III. Veliký]]<br />Hedvika
| dynastie =[[Piastovci]]
| otec =[[Kazimír I. Kujavský]]
| matka =[[Eufrosina Opolská]]
| narozendatum narození = [[1261]]
| místo narození =
| datum úmrtí = [[2. březen|2. března]] [[1333]]
| místo úmrtí =[[Krakov]]
| místo pochováníodpočinku = [[Katedrála na Wawelu]], [[Krakov]]
|}}
'''Vladislav I. Lokýtek''' ({{Vjazyce|pl}} {{Cizojazyčně|pl|''Władysław I Łokietek''}}, [[1261]] – [[2. březen|2. března]] [[1333]], [[Krakov]]) byl [[Seznam polských králů|polský král]] z dynastie [[Piastovci|Piastovců]]. Do roku 1300 byl vévodou, od roku 1305 knížetem krakovským a [[20. leden|20. ledna]] [[1320]] byl korunován polským králem, kterým zůstal až do své smrti v roce 1333. Své přízvisko získal na základě své malé výšky (je odvozeno od [[loket (délková míra)|lokte]] coby délkové míry).
 
Narodil se v období, kdy bylo polské království rozdrobené. Během své vlády jej dokázal do značné míry sjednotit. Přitom musel o polský trůn bojovat i s vnějšími nepřáteli, mimo jiné s českým králem [[Jan Lucemburský|Janem Lucemburským]], který si na polskou korunu také dělal nárok a zkoušel se Polska zmocnit i vojenským tažením ve spojení s [[řád německých rytířů|Řádem německých rytířů]].
 
== Původ ==
 
== Střet s Václavem II. ==
[[FileSoubor:VáclavII.jpg|thumb|left|upright=0.5|Václav II. jako král český a polský]]
Snahu o sjednocení rozdrobeného Polska projevil již Vladislavův starší nevlastní bratr [[Lešek II. Černý]], který byl roku 1279 korunován na polského krále a jemuž se podařilo sjednotit [[Malopolsko]] s oblastmi Sieradzska a Lenčicka. Poté, co však Vladislavův bezdětný, nevlastní bratr v roce 1288 zemřel, zdědil Vladislav Leškovo panství v [[Sandoměřsko|Sandoměřsku]] a začal podnikat loupeživé výpady do oblasti Krakovska, kde měl rovněž své zájmy. Roku 1289 se mu podařilo významné centrum Krakov obsadit. Polsko tak zachvátila občanská válka, v níž se Vladislav postavil proti slezskému knížeti [[Jindřich IV. Probus|Jindřichu IV. Probovi]], který byl zvolen za Leškova nástupce na polském trůně. Po Jindřichově náhlé smrti v roce 1290 se Lokýtkovy zájmy střetly s českým králem [[Václav II.|Václavem II.]], který byl synovcem vdovy Leška Černého [[Griffina Haličská|Griffiny Haličské]] a měl na oblast Krakovska podobně jako Lokýtek zájem a rovněž nástupní právo. O sporu měl rozhodnout římský král [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf]], který však byl Václavovým tchánem, a proto dle očekávání rozhodnul v jeho prospěch. Český král Václav se tak měl stát dědicem území zemřelého Leška Černého. Vévodkyně Griffina s asistencí Vladislavovi nepřátelsky nakloněné vysoké šlechty rovněž podpořila nástupnictví svého synovce Václava, kterému se podařilo i s pomocí [[Slezsko|Slezanů]] ([[Bytomské knížectví|bytomský]] kníže [[Kazimír II. Bytomsko-Kozelský|Kazimír]], [[Těšínské knížectví|těšínský]] [[Měšek I. Těšínský|Měšek]], [[Opolské knížectví|opolský]] [[Boleslav I. Opolský|Boleslav]] a [[Ratibořské knížectví|ratibořský]] [[Přemek Ratibořský|Přemek]]) podniknout vojenské tažení do Krakovska a Sandoměřska, načež byl Lokýtek, který se těšil především podpory venkova a nízké šlechty, 9. října 1292 Václavem zajat, donucen uzavřít s králem mír, vzdát se nároků na sporná území a navíc přijmout své državy břešťské a sieradzské od českého panovníka v léno. Tímto tažením tak Václav II. sjednotil pod svou vládou celé Malopolsko, a když roku 1296 neočekávaně zemřel i velkopolský kníže [[Přemysl II. Velkopolský|Přemysl II.]], stal se Václav po uzavření sňatku s Přemyslovou mladičkou dcerou [[Eliška Rejčka|Richenzou]] rovněž panovníkem [[Velkopolsko|Velkopolska]]. Roku 1300 byl pak český král Václav korunován v [[Hnězdno|Hnězdně]] [[arcibiskup]]em Świnkou polským králem.
 
Roku 1293 si Vladislav Lokýtek vzal za manželku dceru velkopolského knížete [[Boleslav Pobožný|Boleslava Pobožného]] [[Hedvika Kališská|Hedviku Kališskou]]. Vladislav a Hedvika měli spolu šest dětí [[Kunhuta Lokýtkovna|Kunhutu]], Štěpána, Vladislava, [[Alžběta Polská|Alžbětu]], Hedviku a [[Kazimír III. Veliký|Kazimíra]], avšak z nich svého otce přežili pouze Alžběta, která se později se stala uherskou královnou a nejmladší Kazimír, který se stal otcovým nástupcem. Vladislavu Lokýtkovi, proti kterému se postavila velkopolská šlechta a na nějž uvrhnul [[Poznaň|poznaňský]] biskup Ondřej klatbu, nezbylo nic jiného, než v roce 1300 uprchnout z Polska. Uchýlil se do Uher, kde vytvořil opozici proti králi Václavovi.
 
== Návrat do Polska ==
[[FileSoubor:Władysław Łokietek seal 1320.PNG|thumb|left|Královská pečeť z roku 1320]]
V exilu získal Vladislav spojence a v roce 1304 za podpory uherských pánů pak vtrhnul do Malopolska, kde začal svádět boje s Václavovými příznivci a jeho vojenskými posádkami. Podařilo se mu postupně obsadit část Krakovska a Sandoměřska a v roce 1306 dobýt samotné město Krakov. Úlohu mu značně usnadnil fakt, že syn Václava II., mladičký Václav III. musel čelit nepřátelství římského krále a rakouského a štýrského vévody [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta I. Habsburského.]]. Nezkušený český král, který ztratil v roce 1304 uherskou korunu v souboji s uherským králem [[Karel I. Robert|Karlem I. Robertem z Anjou]], se z Čech v čele svého vojska vydal do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi. Na cestě byl však zabit neznámým vrahem 4. března 1306 při zastávce v [[Olomouc]]i. Je možné, že za vraždou mladého krále stál právě Václavův sok Vladislav Lokýtek. Čechy po smrti posledního z Přemyslovců upadly do vnitřních zmatků a bojů o moc, čehož Vladislav dokonale využil ve svůj prospěch a pro rozšíření svého vlivu.
 
Vladislavovi jeho snahu o sjednocení Polska komplikovalo množství odpůrců. Jeho pokusy dlouhou dobu mařili především nepřátelští velkopolští velmoži, slezská knížata, [[Mazovsko]] a krakovský biskup Jan Muskata, který na něj opětovně uvalil církevní klatbu. Nespokojení páni z Malopolska se navíc brzy začali přiklánět na stranu nového českého krále Jana Lucemburského, který roku 1311 přijal titul polského krále a dovolával se dědictví po zavražděném Václavovi III. Krakovsko a Sandoměřsko ke všemu na jaře roku 1311 zachvátilo povstání patricijů proti Vladislavovi, které inicioval krakovský biskup, avšak bez české intervence, která by povstalcům pomohla, byla revolta Lokýtkem brzy potlačena. Po znovu upevnění své moci a obsazení Krakova přistoupil Vladislav ke krokům, které měli omezit vliv a odbojnost malopolské metropole. Místo dědičného fojta dosadil Vladislav na králi závislého úředníka, odňal Krakovu právo soudit šlechtu pro činy spáchané ve městě a nechal nahradit němčinu v městských knihách latinou.
 
== Zisk polské koruny ==
Po smrti svého nepřítele [[Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]] v roce 1309 připojil Vladislav Lokýtek k Malopolsku v roce 1310 Velkopolsko a poté začal usilovat o získání královské koruny. Mimo jím držená polská území nadále ležely oblasti Slezska, Mazovska a [[Pomořansko|Pomoří]]. Papež s Vladislavovou korunovací dlouho otálel, protože si tím nechtěl znepřátelit Lokýtkova vlivného protivníka Jana Lucemburského. Lokýtek si nakonec přízeň papežské kurie naklonil zvýšením poplatku odváděného z polských zemí do [[Řím]]a (tzv. denár sv. Petra) ze tří denárů z každé polské rodiny na jeden denár z každé hlavy. Papež [[Jan XXII.]] poté s korunovací souhlasil a Vladislav Lokýtek byl 20. ledna 1320 slavnostně korunován ve [[Katedrála na Wawelu|wawelské katedrále]] v Krakově na polského krále. Polskému králi však nadále odporovala opolské, kujavské, mazovské a slezské knížectví. Slezská knížata se dokonce na přelomu 20. a 30. let 14. století dobrovolně lenně zavazovala českému králi Janovi a proti Vladislavovi vystupovala nepřátelsky. Oblast Pomořanska za Vladislavovy vlády připadla expandujícímu Řádu německých rytířů podporovaného Janem Lucemburským, přičemž moc řádu v oblasti [[Baltské moře|Baltu]] nadále rychle rostla a němečtí rytíři začali být pro existenci polského státu velkým nebezpečím. Toto ohrožení a odříznutí Polska od přístupu k moři vedlo Vladislava Lokýtka v roce 1325 k uzavření obranného spolku se sousedním [[Litevské velkoknížectví|Litevským velkoknížectvím]], které bylo s řádem rovněž v konfliktu. Spolek byl posílen sňatkem Lokýtkova syna a dědice Kazimíra s dcerou litevského velkoknížete [[Gedymin]]a Aldonou (Annou). Podporu proti řádu a českému králi hledal Lokýtek také v Uhrách, kde s uherským králem Karlem I. Robertem z Anjou zasnoubil svou dceru Alžbětu.
Král Vladislav I. Lokýtek zemřel 2. března 1333 v Krakově a zanechal vládu nad Malopolskem a Velkopolskem svému synovi Kazimírovi, který se poté stal králem Kazimírem III.
 
1 084 464

editací