Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 347 bajtů ,  před 3 lety
m
Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy
{{Infobox - panovník
| barva = #faf9b2
| barva textu = black
| jméno = Aššurbanipal
| titul = [[Seznam asyrských králů|asyrský král]]
| obrázek = [[FileSoubor:Assurbanipal als hogepriester.jpg|180px]]
| popisek = Aššurbanipal jako velekněz
| vláda = 669 př. n. l.– 631 př. n. l.
| éra =
| datum korunovace =
| tituly =
| celé jméno =
| chrámové jméno =
| posmrtné jméno =
| regent =
| předchůdce = [[Asarhaddon]]
| následník = [[Aššur-etel-iláni]]
| typ dědice =
| dědic =
| královna =
| partner1 =
| partner2 =
| partner3 =
| partner4 =
| partner5 =
| potomstvo = [[Aššur-etel-iláni]]
| rod =
| dynastie =
| hymna =
| motto =
| otec = [[Asarhaddon]]
| matka =
| narozen datum narození = 685 př. n. l.
| místo narození =
| datum úmrtí = 627 př. n. l.
| místo úmrtí =
| datum pochování =
| pochován =
| místo pochování odpočinku =
| podpis =
|}}
 
'''Aššurbanipal''' ([[akkadština|akkadsky]]: ''Aššur-báni-apli'' - "Aššur vytvořil [dalšího] syna" nebo "Aššur stvořil dědice")<ref>Dictionary of the Ancient Near East, Editors Piotr Bienkowski and Alan Millard, p.36</ref> se narodil roku 685 př. n. l. jako syn [[Asarhaddon]]a a byl posledním významným králem tzv. [[Novoasyrská říše|novoasyrského období]]. Vládl v letech 669 - 631 př. n. l., zemřel roku 627 př. n. l..<ref>Tyto údaje jsou podle Seznamu asyrských králů, [http://www.aina.org/aol/kinglist Assyrian kinglist]</ref> Je považován za velice vzdělanou osobnost, založil první systematicky organizovanou knihovnu na [[Blízký východ|Blízkém východě]], tzv. [[Aššurbanipalova knihovna|Aššurbanipalovu knihovnu]], jejíž sbírky se částečně uchovaly dodnes.
 
V [[Bible|Bibli]] je nazýván '''As(e)nappar'' nebo ''Osnapper'' ([[Kniha Ezdráš|Ezdráš]] 4, 10),<ref>[http://www.mechon-mamre.org/p/pt/pt35a04.htm#10 Ezra 4 / Hebrew - English Bible / Mechon-Mamre]</ref> [[Starověký Řím|římský]] historik [[Marcus Iunianus Iustinus|Justinus]] užívá jména ''Sardanapalus''.<ref>{{Citace elektronické monografie
 
== Mládí ==
Aššurbanipal se narodil na sklonku [[Asýrie|asyrské]] dominance, která trvala více než 1300 let. Jeho otec, [[Asarhaddon]], nejmladší syn [[Sinacherib]]a, se stal následníkem trůnu poté, co byl korunní princ [[Aššur-nadin-šumi]] sesazen rebely jako údajný [[Babylón|babylonský]] vazal. Asarhaddon nebyl synem Sinacheribovy královny Tašmetum-šarat, ale jedné z "palácových dam" západosemitského původu, [[Zakutu]], známou pod jejím rodovým jménem - ''Naqui'a''. Jedinou známou královnou za Asarhaddona byla [[Ašur-hamat]], která zemřela roku 672 př. n. l.
 
Aššurbanipal vyrůstal v malém paláci nazývaném ''bit reduti'' (dům následnictví), postaveném jeho dědem Sinacheribem v období kdy byl korunním princem v severní části [[Ninive]]. Roku 694 př. n. l. Sinacherib dokončil stavbu "Paláce bez rivala" v jihozápadním cípu metropole, přičemž zachoval většinu starších struktur. "Dům Následnictví" se stal domovem Asarhaddona, tehdy korunního prince. V tomto paláci byl zavražděn Aššurbanipalův děd; byl zabit Aššurbanipalovými strýci - identifikovanými pouze v biblické zmínce jako Adrammelek ([[Adramelech]]) a Šarezer. Důsledkem této [[konspirace]] je Asarhaddonův nástup na trůn roku 681 př. n. l. Asarhadon pro sebe vybudoval novou rezidenci - ''bit masharti'' (dům zbraní, [[zbrojnice]]). "Dům následnictví" přenechal své matce a mladším dětem, včetně Aššurbanipala.
 
[[Soubor:Assurbanipal op jacht.jpg|thumb|300px|left|Aššurbanipal na lovu, palácový reliéf z [[Ninive]].]]
 
== Nástup na trůn ==
Roku 672 př. n. l., po smrti své manželky, král [[Asarhaddon]] přeorganizoval systém následnictví podle doporučení jeho matky. Využil k tomu podrobených [[Médie|médských]] náčelníků, které donutil k uzavření tzv. "vazalské dohody".<ref> Anglicky: Grayson, Kirk A. "Akkadian Treaties of Seventh Century B.C." Journal of Cuneiform Studies, Vol. 39, No. 2 (Autumn, 1987): pg.130 : ''“… Esarhaddon imposes oaths to respect the right to succession of his two sons upon various peoples: the Medes in the Vassal Treaties and probably the people of Sippar in Text 3.”''</ref> V té se mimo jiné náčelníci pod přísahou zavázali garantovat (jménem svým i svých potomků) asyrský trůn pro Aššurbanipala a babylonský pro [[Šamaš-šum-ukin]]a, Aššurbanipalova staršího bratra; to vše pro případ, že by [[Asarhaddon]] zemřel v době, kdy by jeho synové byli příliš mladí pro případné boje o moc. Původně byl Asarhaddonovým následníkem jeho nejstarší syn Sin-idin-apla, který však v témže roce umírá. Monumentální [[stéla]] vztyčená o dva roky později v severozápadní provincii znázorňuje Asarhaddona (s výrazem velké úlevy na tváři) a oba jeho syny po jeho boku. Tyto portréty (nejstarší podobizny Aššurbanipala a jeho bratra) znázorňují oba s plnovousem - symbolem dospělosti.
 
Poté se cesty obou princů rozdělily. V dochované korespondenci Šamaš-šum-ukin informuje svého otce o situaci v Babylonu, zatímco Aššurbanipala (který zůstal v Asýrii) v dopisech tituluje jako korunního prince. Situace se vyhrotila roku 669 př. n. l., kdy v průběhu egyptské kampaně náhle umírá král Asarhaddon. Jeho matka Zakutu okamžitě požadovala všeobecnou podporu pro Aššurbanipalův nárok na trůn a přísné tresty pro případy zrady. To dokazuje, jak vlivnou osobou byla tato žena na počátku Aššurbanipalovy vlády. Oficiální korunovace proběhla druhého měsíce roku 668 př. n. l. a v témže roce Aššurbanipal ustanovil svého bratra králem [[Babylón]]u. Převod výkonné moci proběhl hladce, a duální vláda obou bratrů mohla začít. V textech je jejich vzájemný vztah v té době popisován jako vřelý; v mnoha případech je dokonce označují za dvojčata. Stejně však bylo jasně dáno najevo, že Aššurbanipal, jako král asyrský a jako jeho předkové, byl také "králem všehomíra".
=== Egypt ===
 
Aššurbanipal nezdědil po Asarhadonovi jen trůn, ale také válečný konflikt s [[Egypt]]em a jeho [[Núbie#Království Kuš|kušitskými]] panovníky, králi [[25. dynastie]]. Roku 667 př. n. l. vyslal Aššurbanipal asyrskou armádu do Egypta. Výprava je úspěšná, egyptský král [[Taharka]] je v bitvě u [[Memfis]]u na hlavu poražen a Asýrie si udržuje svůj vliv na egyptské půdě. Několik egyptských vazalů se v té době pokouší o rebelii, ale asyrská armáda povstání potlačila. Všichni velitelé vzbouřenců byli posláni do [[Ninive]], pouze [[Neko I.]] (princ ze [[Sau]]) přesvědčil Aššurbanipala o své loajalitě. To mu vyneslo návrat do Egypta a následně i titul egyptského krále.
Po [[Taharka|Taharkově]] smrti r. 664 př. n. l. vtrhl do [[Horní Egypt|Horního Egypta]] jeho synovec a následník [[Tanotamon]], dobyl jej a ustanovil [[Veset|Théby]] hlavním městem. U města [[Memfis]] porazil ostatní egyptské prince, včetně [[Neko I.|Neka I.]], který v bitvě málem zahynul. Aššurbanipal poslal další armádu proti Tanotamonově vojsku a opět se mu podařilo [[Núbie#Království Kuš|Kušity]] porazit. Tanotamon se stáhl na jih do své domoviny a k dalším válečným tažením z jeho strany již nedošlo. Asyřané vyrabovali [[Veset|Théby]] a domů přivezli obrovskou válečnou kořist.
Jak asyrský vliv v Egyptě skončil není zcela jasné, víme však, že Nekův syn [[Psammetik I.]] získal Egyptu nezávislost a zároveň udržel přátelské vztahy s Asýrií.
V soudobých textech byl nalezen zajímavý příběh, popisující jak měl [[Lýdie|lýdský]] král [[Gýgés]] ve snu vnuknutí seslané asyrským bohem [[Aššur]]em. Ve snu mu bylo sděleno, že pokud se poddá Aššurbanipalovi, podaří se mu porazit jeho vlastní nepřátele. Poté, co poslal vyslance do Asýrie, skutečně se mu podařilo porazit [[Kimmeriové|Kimmerie]]. Když však později podpořil egyptský odboj proti Asyřanům, jeho vojska byla poražena armádou z [[Kilíkie]] a Kimmerijci.<ref>M. Roaf, cultural atlas of Mesopotamia and the ancient near east 2004, p. 190–191</ref>
 
V té době fungovala duální monarchie bez problémů. Na žádost svého bratra mu poslal Aššurbanipal sochu boha [[Marduk]]a jako znamení dobré vůle.<ref>G. Frame, Babylonia 689-627, p. 104</ref> Šamaš-šum-ukinova moc byla omezená. Byl sice oficiální hlavou Babylonie, ale většina výkonné moci byla v Aššurbanipalových rukou. Zpočátku vládl mír i na hranicích s [[Elam]]em, který byl stále v područí jejich otce. Aššurbanipal dokonce prohlašoval, že poslal do Elamu potraviny v době hladomoru. Okolo roku 664 př. n. l. se však situace změnila. [[Urtaku]], elamitský král, překvapivě zaútočil na Babylonii. [[Asýrie]] se zdržela s vysláním pomoci; důvody mohly být dva: Aššurbanipal se nechal ukonejšit zprávami elamských vyslanců, nebo se prostě nacházel mimo svůj dvůr. Nakonec byli Elamité nuceni ustoupit před asyrskou armádou a ve stejném roce Urtaku umírá. Jeho nástupcem se stal [[Teumman]] (Tempti-Kumma-In-Šušinak), který ale nebyl legitimní následník trůnu. To vedlo k útěku mnohých elamských princů k Aššurbanipalovu dvoru. Mezi uprchlíky byl i nejstarší Urtakův syn [[Humban-Nikaš]]. V letech 658 - 657 př. n l. se obě říše utkaly znovu. Důvodem byla zrada provincie [[Gumbulu]] vůči Asýrii. Aššurbanipal se rozhodl je s konečnou platností potrestat. Na druhé straně se Teumman obával o svou autoritu kvůli princům setrvávajícm na asyrském dvoře a požadoval na Aššurbanipalovi jejich vydání. Po průniku asyrských vojsk do [[Elam]]u se obě vojska střetla v bitvě u řeky Ulaja.<ref>Jméno je podle asyrských záznamů, dnes identifikována jako [[Karun]] nebo [[Karkech]].</ref>
 
Elam byl v bitvě rozdrcen a podle asyrských reliéfů během bitvy Teumman spáchal sebevraždu.<ref>Banipal, Cem. The War of Banipalian, p. 31–52, Bilkentftp Press, Çankaya 1986</ref> Aššurbanipal dosadil Humban-Nikaše za krále [[Madaktu]] a dalšího prince, [[Tammaritu]], jako vládce města [[Hidalu]]. Elam se tak stal dalším vazalským územím Asýrie s povinností platit tribut. S elamským problémem smeteným ze stolu si mohl Aššurbanipal konečně vyřídit staré účty s [[Gumbulu|gumbulskou]] provincií, kde dobyl i její hlavní město. Vítězná armáda pak pochodovala zpět domů, přičemž Aššurbanipal nezapomněl s sebou vzít i hlavu poraženého krále Teummana. Když jí při příjezdu do [[Ninive]] spatřili elamští ambasadoři, jeden z nich okamžitě spáchal sebevraždu a jiný si podle starého zvyku vyrval vousy. Jejich ponížení tím však neskončilo, hlava elamitského krále byla poté vystavena v přístavu v Ninive. Smrt a hlava Teummana byla později vděčným tématem reliéfů a maleb v Aššurbanipalově paláci.<ref>G. Frame, Babylonia 689-627 B.C. p. 118–124</ref>
 
=== Babylon ===
 
V té době se zvětšovaly neshody mezi bratry a vyvrcholením vzájemných třenic bylo protiasyrské povstání [[Babylón]]u roku 652 př. n. l. Tentokrát však měl Babylon spojence - asyrské [[chaldejci|chaldejské]] kmeny, krále [[Gutejci|Gutiů]], [[Amorité|Amurrů]], [[Malluha|Malluhy]] a hlavně samotný [[Elam]]. Podle pozdější aramejské zprávy Šamaš-šum-ukin oficiálně vyhlásil svému bratru válku dopisem, v kterém ho označil jako pouhého místodržícího [[Ninive]] a jako svého poddaného. Asyřané opět váhali s odpovědí, tentokrát z důvodů nepříznivých znamení a věšteb. Není zcela jasné jak vzpoura ovlivňovala samotné asyrské vnitrozemí, ale prokázané nepokoje v některých městech ukazují, že i zde mohl mít Aššurbanipal jisté potíže.<ref>G. Frame, Babylon 689-627 BC, p. 131–141</ref> Když byl Babylon konečně napaden, Asyřané opět prokázali svou válečnou sílu. Navíc i v oblasti Babylonie vypukla občanská válka, která omezila vojenskou pomoc pro Babylon. Roku 648 př. n. l. Aššurbanipal již obléhá dvě hlavní centra vzpoury - [[Borsippa|Borsippu]] a Babylon. Bez nepřicházející pomoci byla jejich situace beznadějná. Po téměř dvouletém obléhání umírá Šamaš-šum-ukin ve svém hořícím paláci, jen krátce před tím, než se město vzdalo. Tentokrát Babylon nebyl zničen jako za [[Senacherib]]a, avšak neunikl hroznému krveprolití a masakrům vzbouřenců. Aššurbanipal dovolil, aby si Babylon podržel svou nezávislost, ale ta se stala ještě více formální než byla kdykoliv předtím. Nový babylonský král [[Kandanalu]] po sobě nezanechal žádné oficiální záznamy, pravděpodobně byla jeho funkce jen obřadní.<ref>J. Oates, Babylon, 2003, p. 123</ref>
 
== Na sklonku asyrské dominance ==
 
Poslední dekáda Aššurbanipalovy vlády byla pro Asýrii již poměrně klidným obdobím. Stát však evidentně slábl. Zdroje o Aššurbanipalově vládě z tohoto období jsou již jen kusé, poslední potvrzení o jeho panovnictví pochází z jeho 38. roku na trůnu (631 př. n. l.), ale podle pozdějších zdrojů vládl až do roku 627 př. n. l.<ref>Nejdůležitějšími příklady jsou záznamy z Harranu a Urucký královský seznam</ref>
Ačkoliv neznáme konkrétní příčiny, je evidentní že po jeho smrti nastal boj o moc. Mezi uchazeči o trůn byli [[Aššur-etel-iláni]], jeho bratr [[Sín-šarra-iškún|Sinšariškun]], velitel armády [[Sin-šumu-lišir]] a také pozdější [[Babylonie|babylonský]] král [[Nabopolassar]]; kdo bojoval proti komu není zcela jasné.
 
 
* LEICK, Gwendolyn: Mezopotámie
* [http://zivotopisyonline.cz/assurbanipal-7-stoleti-pr-n-l-626-pr-n-l-posledni-z-velkych-asyrskych-kralu/ Aššurbanipal (7. století př. n. l. – 626 př. n. l.): Poslední z velkých asyrských králů | životopisyOnline.cz]
 
anglicky:
* [http://books.google.ca/books?hl=en&id=Vn8PAAAAYAAJ&dq=History+of+Assurbanipal,+Translated+from+the+Cuneiform+Inscriptions&printsec=frontcover&source=web&ots=Xt3aNwr_K_&sig=XJCn2ET8jB0v6_UHldA0dHt5abA&sa=X&oi=book_result&resnum=1&ct=result History Of Assurbanipal, Translated from the Cuneiform Inscriptions by George Smith]
 
{{posloupnost|co=[[Seznam asyrských králů|Asyrský král]]|kdy= 668 – 627 př. n. l.|pred=[[Asarhaddon]]|po=[[Aššur-etel-iláni]]}}
{{Novoasyrští panovníci}}
 
1 084 528

editací