Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 20 bajtů, před 3 lety
m
Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy
| popisek = Bohemond z Tarentu<br />s Daimbertem z Pisy na lodi<br />do Apulie ''(Histoire d'Outremer)''
| vláda = [[1099]]–[[1111]]
| datum korunovace = někdy v první polovině roku [[1099]]
| tituly = Kníže z Tarentu (byť tento titul sám za svého života nepoužíval. Titul knížete z&nbsp;Tarentu byl na Bohemunda vztažen až později po jeho smrti)
| celé jméno = Bohemund z Tarentu
| otec = [[Robert Guiscard]]
| matka = Albegarda z Buonalberga
| narozendatum narození = [[1052]]–[[1058]]
| místo narození = [[San Marco Argentano]]
| datum úmrtí = [[1111]]
| místo úmrtí = [[Canosa di Puglia]]
| pochovándatum pochování = roku [[1118]] bylo Bohemundovo tělo přepraveno do mauzolea
| místo pochováníodpočinku = [[Katedrála svaté Sabiny]], Canosa di Puglia
|}}
'''Bohemund z&nbsp;Tarentu''' (v&nbsp;[[latina|latinských]] kronikách psán {{cizojazyčně|la|'''Boamundus'''}}; [[1052]]–[[1058]] až [[1111]]) byl italo-[[Normané|normanský]] válečník a dobrodruh, kníže z&nbsp;[[Taranto|Tarentu]] a jeden z&nbsp;předních účastníků [[první křížová výprava|první křížové výpravy]]. Bohemund byl nejstarším synem [[Robert Guiscard|Roberta Guiscarda]], normanského dobyvatele posledních byzantských provincií v&nbsp;Itálii, [[Kalábrie|Kalábrii]] a [[Apulie|Apulii]].
Roku [[1085]] podnikl Robert Guiscard s&nbsp;Bohemundem další invazi na Balkán. Normanské loďstvo rozdrtilo benátskou flotilu u ostrova [[Kerkyra (ostrov)|Korfu]], který se poté stal Bohemundovou základnou pro další tažení. Příštího roku Robert Guiscard zemřel a Bohemund musel tažení přerušit a vrátit se do jižní Itálie. V&nbsp;Itálii zatím Bohemundova macecha Sigelgaita dosadila na vévodský stolec svého syna Roberta. Bohemund se s&nbsp;ním pustil do války, trvající čtyři následující roky až do roku [[1089]], kdy Bohemundův a Robertův strýc, [[sicilské hrabství|sicilský hrabě]] [[Roger I. Sicilský|Roger]], vyjednal mír. Bohemundovi tak zůstalo to, co si během války s&nbsp;nevlastním bratrem vydobyl: [[Taranto|Tarento]], Otranto, Orii, Gallipoli a Conversanské hrabství.<ref name="mak62">Kovařík, str.&nbsp;62</ref>
 
V&nbsp;létě roku 1096 již Roger, Bohemund a Robert bojovali společně při potlačování vzpoury ve městě [[Amalfi]]. Při obléhání města Bohemund poprvé spatřil [[Křížové výpravy|křižáckou výpravu]]. Bylo to vojsko pod velením francouzského hraběte [[Hugo I. z Vermandois|Huga z&nbsp;Vermandois]], které uposlechlo výzvy papeže [[Urban II.|Urbana&nbsp;II.]] a které italští Normani zpočátku přijali chladně. Bohemund však pochopil, že křížová výprava pro něho může být výnosným vojenským podnikem.<ref name="sh29">{{Citace monografie | jméno = Věra | příjmení = Hrochová | titul = Křižáci v&nbsp;Levantě | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1975 | jazyk = | strany = 29 | poznámka = [dále jen Hrochová]}}</ref>
 
== Účast na první křížové výpravě ==
 
== Kníže z Antiochie ==
Křižáci setrvali v&nbsp;Antiochii až do listopadu [[1098]]. Poté vyrazil Raimond, hrabě z&nbsp;[[Toulouse]], dále na jih. Bohemund a [[Robert II. Flanderský|Robert Flanderský]] jej následovali. Všichni tři poté oblehli nedaleké muslimské město [[Maarrat an-Númán]], které navzdory obraně obyvatel 11.&nbsp;prosince 1098 padlo. Následovalo rozsáhlé zabíjení a drancování, jakému nebylo během celé první křížové výpravy obdoby.<ref name="mak99">Kovařík, str.&nbsp;99.</ref> Z&nbsp;obyvatel města přežilo jen několik málo civilistů, jimž Bohemund, který je zajal, dal milost. Poté došlo mezi Raimondem a Bohemundem k&nbsp;roztržce, komu dobyté město připadne. Raimond navrhoval Marraat an-Númán připojit k&nbsp;biskupství v&nbsp;nedaleké Albaře, které bylo pod Raimondovým vlivem, zatímco Bohemund prosazoval připojení města k&nbsp;Antiochii. Později Bohemund Raimondovi navrhl, ať si Marraat nechá, ale na oplátku požadoval, aby se Raimond vzdal svých nároků na Antiochii.<ref name="hroch54">Hrochová, str.&nbsp;54.</ref> Nakonec se Bohemund vrátil zpět do [[Antiochie]], zatímco Raimond vyrazil v&nbsp;čele poutníků na Jeruzalém. Z&nbsp;velmožů Raimonda následovali jen Robert z&nbsp;Normandie a Tankred,<ref name="bridge73">Bridge, str.&nbsp;73.</ref> zatímco ostatní šlechtici zůstávali v&nbsp;Antiochii a na jih vyrazili později. I tentokrát je Bohemund doprovázel, ale šel s&nbsp;nimi jen k&nbsp;[[Tripolis]]u a odtud se vrátil do Antiochie, kde vyhlásil [[Antiochijské knížectví]]. Poté se nechal [[papežský legát|papežským legátem]], arcibiskupem [[Daimbert z Pisy|Daimbertem]], který zatím dorazil na Východ jako nástupce zemřelého [[Adhémar z Le Puy|Adhémara z&nbsp;Le Puy]], korunovat [[kníže]]tem (''princeps''). V&nbsp;těch dobách to býval v&nbsp;Evropě titul velmi vzácný, avšak několik normanských vládců v&nbsp;jižní Itálii mělo knížecí hodnost, kterou jim propůjčil sám papež. Titul vyjadřoval, že kníže nad sebou nemá feudálního světského pána, ale nevylučoval možnost, že jeho autoritou může být církevní prelát.<ref name="duggan60"></ref>
 
[[Soubor:Armoiries Bohémond d'Antioche.svg|thumb|left|Erb Bohemunda z Tarentu,<br />pozdější znak Antiochijského knížectví]]
Bohemund přijel do Konstantinopole, kde se mu dostalo poct hodných jeho postavení. Císař mu pak dal k&nbsp;podpisu mírovou smlouvu, která definovala lenní závislost Antiochijského knížectví na Byzantské říši<ref name="rickard"/> a nadvládu [[Pravoslaví|ortodoxní církve]] nad [[římskokatolická církev|latinskou]], což měl v&nbsp;Antiochii nadále ztělesňovat ortodoxní patriarcha.<ref name="hroch89">Hrochová, str.&nbsp;89</ref> Antiochijské knížectví dále ztratilo některá svá území ve prospěch přímé vlády Konstantinopole. Na druhou stranu přiřkl císař Bohemundovi titul ''sebastos'' a jako svému leníkovi i každoroční peněžní příjmy z&nbsp;toho pocházející.<ref name="mak107"/> Navíc dal Bohemundovi jistou finanční hotovost a v&nbsp;míru jej propustil, vojsko však musel kníže předat císařovým zástupcům.
 
Bohemund z&nbsp;Tarentu poté odplul do [[Lombardie]] a navzdory porážce zůstal oslavován jako hrdina.<ref name="rickard"/> Poslední roky života prožil v&nbsp;ústraní, kde se věnoval své rodině.<ref name="hroch89"/> Zemřel v&nbsp;březnu roku 1111.<ref name="smart"/> Zanechal na světě pouze jediného potomka, kterého měl s&nbsp;francouzskou princeznou Konstancií, budoucího antiochijského knížete [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemunda&nbsp;II.]] Sedm let po smrti bylo Bohemundovo tělo pohřbeno v&nbsp;mauzoleu u katedrály svaté Sabiny v&nbsp;Canose di&nbsp;Puglia, kde na náhrobku je jen prostý nápis ''Boamundus''.<ref name="mak108"></ref>
 
== Odraz v literatuře a umění ==
* {{en}} [http://www.crusades-encyclopedia.com/bohemond.html Bohemond], Crusades-Encyclopedia – neplatný odkaz !
 
{{Panovník | jmeno = Bohemund I. | co = [[Antiochijské knížectví|Kníže z Antiochie]] | kdy = [[1099]]–[[1111]] |pred = nikdo | po = [[Bohemund II. z Antiochie|Bohemund II.]] | soubor = Armoiries Bohémond d'Antioche.svg}}
 
{{Panovník
1 083 999

editací