Vilém III. Oranžský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy |
|||
Řádek 4:
| obrázek = [[Soubor:King William III of England, (1650-1702).jpg|200px|Vilém III. Oranžský]]
| vláda = [[13. únor]]a [[1689]] – [[8. březen|8. března]] [[1702]]
| datum korunovace = [[11. duben|11. dubna]] [[1689]]
| předchůdce = [[Jakub II. Stuart]]
| následník = [[Anna Stuartovna]]
| královna = [[Marie II. Stuartovna]]
| otec = [[Vilém II. Oranžský]]
| matka = [[Marie Henrietta Stuartovna]], princezna Oranžská
|
| místo narození = Binnehof, [[Haag]]
| datum úmrtí = [[8. březen|8. března]] [[1702]]
| místo úmrtí = [[Kensingtonský palác]], [[Londýn]]
| místo
|}}
Řádek 23:
== Mládí ==
Vilém Oranžský byl jediným dítětem nizozemského místodržitele [[Vilém II. Oranžský|Viléma II.]] a jeho manželky [[Marie Henrietta Stuartovna|Marie Henrietty Stuartovny]], dcery [[Anglie|anglického]] krále [[Karel I. Stuart|Karla I.]] Na svět přišel [[14. listopad]]u [[1650]] v [[Haag]]u. Osm dní před tím, než se Vilém narodil, jeho otec zemřel, v pouhých 24 letech věku, na [[pravé neštovice|neštovice]]. Od roku [[1695]] strávil sedm let na [[Universiteit Leiden|Leidenské univerzitě]], kde se mu dostalo formálního vzdělání, i když nikdy nebyl jejím studentem. V prosinci [[1660]] bylo rozhodnuto, že se má připravovat na budoucí státní funkci. Po smrti Vilémovy matky (jež rovněž, jako 29letá, zemřela na neštovice) se o jeho vzdělání začal starat i její bratr, anglický král [[Karel II. Stuart|Karel II.]]
== Nizozemský místodržitel ==
Rok [[1672]] byl pro Nizozemskou republiku katastrofální, protože probíhala francouzsko-nizozemská válka i anglo-nizozemská válka. I když byla anglofrancouzská flotila poražena, francouzská vojska pronikla do provincií Gelderland a Utrecht. Vilém se stáhl se zbytky svého vojska do Holandska. Ludvík XIV. se domníval, že válka je skončena a zahájil mírová jednání, která Vilém, [[4. červenec|4. července]] jmenovaný místodržitelem, odmítl. [[7. červenec|7. července]] bylo dokončeno napuštění vodních kanálů a postup francouzské armády byl zastaven.
Karel II. vznesl proti Vilémovu soupeři de Wittovi obvinění, jež se stalo záminkou pro anglický útok; de Witt byl zabit. Vilém poté dosadil do vysokých státních funkcí své spojence. Vilém pokračoval v boji proti Angličanům i Francouzům a spojil se se Španěly. Nizozemcům se podařilo provést několik úspěšných útoků na anglofrancouzskou flotilu a to přinutilo anglického krále k ukončení války. Francie se stahovala z nizozemského území (s výjimkou [[Maastricht]]u) postupně.
Řádek 39:
Po smrti Karla II. roku [[1685]] se stal králem jeho bratr Jakub a přijal jméno [[Jakub II. Stuart|Jakub II.]] Jeho politika směřující k posílení královské moci a ke zrušení restrikcí namířených proti [[katolík]]ům vyvolávala od samého počátku všeobecnou nevoli.
Vilém zpočátku nechtěl vpadnout do Anglie, ale v dubnu [[1688]], když zjistil, že Francie je zaměstnána válkou proti [[Německo|Německu]] a [[Itálie|Itálii]], začal shromažďovat vojsko pro invazi. Byl si vědom možného odporu Angličanů proti cizímu vojsku, a proto trval na tom, aby byl významnými anglickými [[protestant]]y vyzván k příjezdu do země. V červnu se - po patnácti letech manželství - druhé Jakubově manželce (katolická princezna [[Marie Beatrice d´Este]]) narodil syn [[Jakub František Stuart|Jakub František]], jenž v následnictví Vilémovu manželku odsunul na druhé místo.
Veřejné mínění v Anglii bylo rozzlobeno soudem se sedmi [[biskup]]y, kteří odmítli Jakubovu církevní politiku. [[30. červen|30. června]], kdy byli biskupové obviněni, poslala skupina sedmi vlivných protestantů Vilémovi formální pozvání. Ten se se svou armádou čítající 11000 pěšáků a 4000 jezdců vylodil v jihozápadní Anglii [[5. listopad]]u [[1688]]. Podpora Jakuba poklesla, zvláště poté, co ho opustili všichni protestantští důstojníci a co Vilémovi vyslovili podporu vlivní šlechtici. Jakub vyslal své zástupce k Vilémovi, aby s ním vyjednávali, ale sám se připravoval na útěk. Byl v přístavu zadržen rybáři, ale podařilo se mu z Londýna uniknout. Vilém povolil jeho odjezd ze země, protože nechtěl, aby se stal pro katolíky mučedníkem.
Řádek 65:
== Pozdní období ==
Marie zemřela na [[neštovice]] roku [[1694]] a Vilémova popularita v době, kdy vládl sám, a to i když konvertoval k [[Anglikánská církev|anglikanismu]], klesala. Po uzavření mírové dohody s Francií roku [[1697]] uznal [[Ludvík XIV.]] Viléma jako anglického panovníka a přislíbil nepodporovat Jakuba II. v jeho pokusech nastoupit na anglický trůn.
Manželství s Marií nepřineslo žádné potomky a Vilém nejevil snahu znovu se oženit. Mariině sestře Anně se narodilo několik dětí, ale všechny zemřely ještě v dětství až na jediného syna, Viléma, vévodu z Gloucesteru. Jeho smrt roku [[1700]] znamenala, že jediným možným nástupcem podle Bill of Rights zůstala [[Anna Stuartovna|princezna Anna]]. Obavy z možného návratu potomků Jakuba II. přimělo parlament k vydání zákona ([[Act of Settlement (1701)|Act of Settlement 1701]]), kterým byla další nástupkyni určena vzdálená příbuzná [[Žofie Hannoverská]] a její protestantští potomci, pokud by Anna zemřela bez potomků a Vilém by se neoženil.
| |||