Fridrich II. Štaufský: Porovnání verzí

{{Infobox - panovník

|}}

 

Fridrich Štaufský se snažil obnovit původní antické římské impérium a chtěl spojit Německo s Itálií a Sicilským královstvím. Obě snahy však skončily nezdarem a&nbsp;Sicílie se stala centralizovanou monarchií, v níž vládl panovník pověstný svým despotismem. Fridrichova náklonnost k [[islám]]ské kultuře a její znalost roku [[1229]] značně dopomohla ke znovuzískání [[Jeruzalém]]a diplomatickou cestou, se svými muslimskými protějšky si pravidelně korespondoval. Podporoval rozvoj umění a věd, založil v Neapoli univerzitu, jež měla vzdělávat nové státní úředníky – jde o první státní univerzitu, jež nebyla podřízena církvi. V roce [[1227]] se dostal do dlouhodobého sporu s církví, která jej nazývala [[Antikrist]]em, byl opakovaně [[exkomunikace|exkomunikován]].<ref name="Úsvit10-11">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | odkaz na autora = Peter Kováč|titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč - Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=10-11|isbn= 978-80-904298-2-6|poznámky = Dále jen ''Úsvit renesance''}}</ref> Tento spor pramenil z Fridrichova přesvědčení, že je univerzálním vládcem celého křesťanského světa, církevní hierarchie si však tento nárok osobovala rovněž. Fridrich se považoval být na zemi tím, čím je Bůh na nebesích.

{{Citát|Tento císař se od franských králů liší, je to vzdělaný přívrženec logiky a medicíny, je přítelem muslimů, neboť sídlil na Sicílii, kde se mu rovněž dostalo vzdělání...|[[Ibn Wásil]]<ref name="Očima236">{{Citace monografie | jméno=Francesco| příjmení=Gabrieli | odkaz na autora = | titul=Křížové výpravy očima arabských kronikářů|vydavatel=Argo | místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=236 | isbn = 978-80-257-0333-5|poznámka=dále jen ''Křížové výpravy očima''}}</ref>}}

 

 

=== Říšský trůn ===

 

==== Zlatá bula sicilská a Fridrichův vztah k českému státu ====

 

{{Citát|Když Fridrich obdržel zprávu o své volbě, připlul přes moře zubožený a chudý do Říma, kde byl s poctami přijat Římany a obdržel od papeže potvrzení své volby.|[[Tomáš Tuscus]]<ref name="Wihoda48">''Zlatá bula sicilská'', str. 48</ref>}}

 

Papež Inocenc III. obdržel výměnou za podporu Fridricha souhlas s tím, že jmenování [[biskup]]ů a [[opat]]ů je záležitostí ryze církevní. Světská moc měla rovněž podpořit boj proti [[Hereze|kacířství]]. Soulad s novým papežem [[Honorius III.|Honoriem III.]] byl demonstrován i císařskou korunovací roku [[1220]] a papežským dispenzem ke sňatku.

 

Fridrich získal v říši poměrně rychle převahu. Vojensky ho při tom podporoval také Přemysl Otakar I. Počátkem roku [[1213]] se na sněmu v [[Řezno|Řezně]] setkali oba panovníci poprvé osobně. Nedlouho nato došlo k další schůzce, tentokrát v štaufském [[Cheb]]u. Přemyslův příklon k Fridrichovi výrazně ovlivnil postavení českého státu za vlády posledních [[Přemyslovci|Přemyslovců]].

 

==== Boj o ovládnutí severní Itálie a střet s papeži ====

Za Fridrichovy vlády se stala základnou říšské moci jižní Itálie a říšský majetek na německém území byl rozprodáván, aby král získal práva v Itálii, což vyústilo ve značné ztráty říšských práv severně od Alp. Roku [[1232]] Fridrich potlačil vzpouru svého syna [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřicha]] a zároveň jeho pokus o zvrácení prodeje práv v Německu.<ref name="Mundy231">''Evropa vrcholného středověku'', str. 231</ref> Od poloviny třicátých let vedl Fridrich tvrdý, zpočátku úspěšný zápas se severoitalskými městy sdruženými v [[Lombardská liga|Lombardské lize]] a s papeži, zvláště pak s [[Inocenc IV.|Inocencem IV.]], vášnivým odpůrcem rozšíření štaufské moci v Itálii. Podporován byl italskými [[Guelfové a Ghibellini|ghibelliny]], mezi něž patřila ponejvíce šlechta, která byla proti papeži a přílišnému rozšíření pravomocí měst.

K rozkolu mezi císařem a papežem Řehořem IX. došlo po nástupu Řehoře na uprázdněný svatý stolec roku [[1227]]. Papežství chtělo potvrdit svou moc [[křížové výpravy|křížovou výpravou]] do [[Levanta|Levanty]]. Fridrich kruciátu přislíbil již roku 1215, poté však tažení odkládal, neboť potřeboval upevnit svou vládu na [[Sicílie|Sicílii]]. Na výpravu se vydal až roku 1227, tažení však bylo brzy přerušeno, když účastníci začali hromadně podléhat epidemii. Nespokojený papež proto vyhlásil nad císařem [[klatba|klatbu]] a vyzval říšská knížata k boji proti Štaufům. Tento postoj papež nezměnil ani poté, co Fridrich dorazil roku [[1228]] do [[Palestina|Palestiny]] a vyjednal se sultánem [[Al-Kamil]]em odstoupení [[Jeruzalém]]a, [[Betlém]]a, [[Nazaret]]u, [[Saida|Saidy]] a [[Jaffa|Jaffy]]. Během návštěvy Jeruzaléma si prohlédl muslimské památky a Skalní dóm. Smlouva se sultánem učinila z Jeruzaléma město otevřené pro křesťany, židy i muslimy, tento pakt však církev považovala za zradu, neboť Jeruzalém měl být osvobozen krví prolitou křižáky.

 

 

== Osobnost Fridricha Štaufského ==

[[Soubor:De arte venandi cum avibus9.jpg|thumb|upright|Sokolník ''(De arte venandi cum avibus)'']]

Údajně málo hovorný císař nerad vystupoval na veřejnosti a měl rád intelektuální diskuse, četbu a studium.<ref name="Úsvit356">''Úsvit renesance'', str. 356</ref> I jako vzdělaný muž byl velice pověrčivý<ref name="Úsvit11">''Úsvit renesance'', str. 11</ref> a měl na svém dvoře [[Astrologie|astrology]], se kterými konzultoval své záměry. Císařova záliba ve východním způsobu života a orientálním luxusu<ref name="Úsvit221">''Úsvit renesance'', str. 221</ref> se projevovala i vlastnictvím [[harém]]u, existencí osobní [[saracén]]ské gardy a zvěřince plného exotických zvířat.<ref name="Úsvit347">''Úsvit renesance'', str. 347</ref>

 

{{Citát|Jeho nepřátelé rovněž tvrdili, že císař Fridrich je nakloněn více učení Mohamedově než Ježíše Krista a vzal si za souložnice několik saracénských nevěstek...|''[[Matěj Pařížský]]''<ref name="Úsvit19">''Úsvit renesance'', str. 19</ref>}}

 

{{Citát|... člověk by neměl věřit ničemu, co nemůže dokázat přirozenými prostředky a rozumem...|''údajné tvrzení Fridricha II.''<ref name="Mundy335">''Evropa vrcholného středověku'', str. 335</ref>}}

 

[[Soubor:Castel del Monte.jpg|thumb|left|upright|[[Castel del Monte]]]]

{{Citát|Nekompiloval z autorit, pracoval s teoretickými a systematickými spisy, zřejmě znal dobře [[Aristotelés|Aristotela]] v latinském překladu. Jako znalce ptačího světa jej ale nepřijímá: v prologu ke svému dílu konstatuje, že řecký filosof nikdy sokolnictví neprovozoval, a v systematické části odmítá Aristotelův systém a vytváří svůj vlastní.|''[[Jana Nechutová]]''<ref>[[Jana Nechutová|NECHUTOVÁ, Jana]]. Lidé a svět zvířat. In ISIDOR ZE SEVILLY. ''Etymologie XII.'' Praha: OIKOYMENH, 2004, s. 26.</ref>}}

 

 

Byl nadšeným stavebníkem a měl intelektuální záliby, společně se syny [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřichem]], [[Enzio Sardinský|Enziem]] a [[Manfréd Sicilský|Manfrédem]] a vybranými dvořany patřil za představitele [[sicilská básnická škola|sicilské básnické školy]].<ref>[http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=22197 www.iliteratura.cz]</ref>

2. manželství ∞ [[1225]] [[Jolanda Jeruzalémská|Jolanda Jeruzalémská (1212 – 1228)]]

* Markéta († 1226)

3. manželství ∞ 1233/1234 [[Blanka Lancia|Blanka Lancia (1205/1212 – 1233/1234)]]<ref>[http://fmg.ac/Projects/MedLands/MONFERRATO,%20SALUZZO,%20SAVONA.htm#BiancaLanciaMistrEmpFriedrich vvv.fmg.ac]</ref>

* [[Konstancie Štaufská|Konstancie (1230 - 1307)]] ∞ [[1241]] [[Jan III. Dukas Vatatzés]]

# ∞ [[1247]] [[Beatrix Savojská (1223-1259)|Beatrix Savojská]]

# ∞ 1257/1258 [[Helena Angelina Doukaina]]

* Fridrich

=== Levobočci ===

# ∞ 1238 Adéla z Lacon-Gunale

# ∞ 1247/1248 neznámá z Egny

* [[Fridrich z Antiochie|Fridrich z Antiochie († 1256)]] ∞ po 1239 Markéta z Poli

* Salvaggia (1223-1244) ∞ 1238 Ezzelino z Romana

* {{Citace monografie | příjmení = Duby | jméno = Georges | odkaz na autora = Georges Duby | titul = Neděle u Bouvines 27. červenec 1214 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = 221 | isbn = 80-7203-164-3}}

* {{Citace monografie | příjmení = Hauziński | jméno = Jerzy | odkaz na autora = | titul = Imperator „Końca Świata” : Fryderyk II Hohenstauf (1194–1250) | vydavatel = Marpress | místo = Gdańsk | rok = 2000 | počet stran = 215 | isbn = 83-8729168-4 | jazyk = polsky}}

* {{Citace monografie | příjmení = Mundy | jméno = John Hine | odkaz na autora = John Hine Mundy | titul = Evropa vrcholného středověku 1150-1300 | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 446 | isbn = 978-80-7021-927-0}}

* {{Citace monografie | příjmení = Rapp | jméno = Francis | odkaz na autora = Francis Rapp | titul = Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2007 | počet stran = 316 | isbn = 978-80-7185-726-6}}

{{Panovník|jmeno=Fridrich II.|pred=[[Ota IV. Brunšvický]]|po=[[Konrád IV. Štaufský|Konrád IV.]]|kdy=[[1212]]–[[1250]]|co=[[Seznam panovníků Svaté říše římské|Císař Svaté říše římské]]|soubor=Armoiries empereurs Hohenstaufen.svg}}{{Panovník|jmeno=Fridrich I.|pred=[[Konstancie Sicilská]]|po=[[Konrád IV. Štaufský|Konrád IV.]]|kdy=[[1198]]–[[1250]]|co=[[Seznam sicilských králů|Sicilský král]]|soubor=Armoiries Manfred de Sicile.svg}}

{{Panovník

| pred = [[Jolanda Jeruzalémská]]

| po = [[Konrád IV. Štaufský|Konrád IV.]]