Vladislav Jagellonský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m Sjednocení infoboxu (zatím bez obrázků a manželek/partnerek/královen); kosmetické úpravy |
||
Řádek 5:
| popisek =Vladislav Jagellonský na malbě z roku [[1509]] ve Svatováclavské kapli na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Autorem je [[Mistr Litoměřického oltáře]].
| vláda =[[1471]]–[[1516]]
| datum korunovace = [[1471]]
| tituly =
| celé jméno =
| předchůdce =[[Jiří z Poděbrad]]
| následník =[[Ludvík Jagellonský]]
| typ dědice =
Řádek 26:
| otec =[[Kazimír IV. Jagellonský]]
| matka =[[Alžběta Habsburská (1436–1505)|Alžběta Habsburská]]
|
| místo narození =[[Krakov]]
| datum úmrtí = [[13. březen|13. března]] [[1516]]<br>(ve věku {{Věk|1456|03|01|1516|03|13}} let)
| místo úmrtí =[[Budín (Budapešť)|Budín]]
| datum pochování =
| místo
|}}
'''Vladislav Jagellonský''' ([[1. březen|1. března]] [[1456]] [[Krakov]] – [[13. březen|13. března]] [[1516]] [[Budín (Budapešť)|Budín]]) pocházel z Polska, původem z [[Litevské velkoknížectví|litevského velkoknížecího]] a [[polské království|polského královského]] rodu [[Jagellonci|Jagellonců]] se jménem Władysław Jagiełło, byl králem českým od roku [[1471]] jako Vladislav II., od roku [[1490]] markrabětem moravským a králem uherským také jako Vladislav II., maďarsky Ulászló II.<ref>http://www.bartleby.com/65/ul/Uladis2.html</ref>
Tradičně bývá hodnocen jako jeden z nejslabších českých panovníků, neboť jeho vláda vedla k velkému úpadku královské moci. Králem byl zvolen v pouhých 15 letech a po svém předchůdci [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]] zdědil složitou politickou situaci, kterou v první polovině jeho vlády provázely střety s papežem podporovaným uherským králem [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]], po jeho smrti a zisku uherské koruny pak především rychle rostoucí turecká hrozba. Povahou flegmatický Vladislav nevěnoval domácím záležitostem mnoho pozornosti a mezi panstvem se vžila přezdívka "Král bene".
V dynastické politice však dosáhl významného úspěchu, když byl po [[Matyáš Korvín|Matyášově]] smrti zvolen a korunován uherským králem, a to navzdory záměrům [[krakov]]ského dvora jeho otce [[Kazimír IV. Jagellonský|Kazimíra IV.]], prosazujícího Vladislavova bratra [[Jan I. Olbracht|Jana Olbrachta]]. Jeho matkou (zvanou matkou králů – 5 synů se stalo králi) byla [[Alžběta Habsburská (1436–1505)|Alžběta Habsburská]], sestra [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] s nároky na nástupnictví po něm.
== Jiří z Poděbrad a Jagellonci ==
Roku [[1465]] vznikla v českém království opozice vůči [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]] reprezentovaná [[Jednota zelenohorská|Jednotou zelenohorskou]], v níž se spojilo odbojné katolické panstvo. K ozbrojenému odporu se přidala i katolická města. Členové jednoty byli ochotni přijmout za svého panovníka polského krále [[Kazimír IV. Jagellonský|Kazimíra IV.]], ale ten odmítl. Roku [[1466]] vyhlásil papež [[Pavel II.]] proti kacířským Čechám [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]], do jejíhož čela se postavil [[uhersko|uherský]] král [[Matyáš Korvín]], kterého si katoličtí páni zvolili roku [[1469]] za svého krále.
Ve chvíli nejvyššího ohrožení se Jiří prozíravě vzdal dynastických nároků svých synů a nabídl českou korunu [[Jagellonci|Jagelloncům]]. Necelých pět týdnů po olomoucké volbě [[český zemský sněm|český sněm]] odmítl Matyáše jako svého panovníka a uznal nástupcem Jiřího z Poděbrad Kazimírova nejstaršího syna Vladislava. Po králově smrti potvrdil sněm v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]] [[27. květen|27. května]] [[1471]] Vladislava jako krále Vladislava II. novou volbou s příslibem Jagellonců urovnání vztahů českého státu s papežem [[Sixtus IV.|Sixtem IV.]] a splacení značných dluhů české státní pokladny z dob vlády krále Jiřího. Příchodem Vladislava II. do Prahy slavila dynastická politika Jagellonců významný úspěch. Konečně se prosadili v jedné ze zemí, jež považovali za své dědictví po [[Ladislav Pohrobek|Ladislavu Pohrobkovi]] – vedle [[Maďarsko|Království uherského]]. Tento úspěch však s sebou přinášel řadu problémů.
== Nástup na český trůn ==
Již nazítří po Vladislavově zvolení v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]] se nechal v [[Jihlava|Jihlavě]] korunovat českým králem i [[Matyáš Korvín]], který navzdory jagellonskému úspěchu prosazoval stále razantněji svoji hegemonii ve střední Evropě. Podržel si českou korunu a s ní i vedlejší země Koruny české – [[Morava|Moravu]], [[Slezsko]] a [[Lužice|Lužici]] – až do své smrti. Kromě toho ho přímo v Čechách podporovala katolická šlechta, ovládající jih a severozápad země, a za svého panovníka ho považovala také některá česká (katolická) města, která neuznala Vladislavovu volbu.
S Vladislavovou volbou zpočátku nesouhlasil ani [[císař]] [[Fridrich III. Habsburský|Fridrich III.]] Habsburský a nepotvrdil ji. Teprve roku [[1474]] se na [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|říšském sněmu]] v [[Norimberk]]u dohodli Vladislavovi diplomaté s Fridrichem III., že se císař a český král budou navzájem podporovat proti uherskému králi. Poté Fridrich III. oficiálně uznal Vladislava II. českým králem a říšským [[kurfiřt]]em a slíbil mu udělit země Koruny české v [[léno]]. Učinil tak navzdory tomu, že si papež [[Sixtus IV.]] přál, aby na český trůn usedl Matyáš, který se jako protikandidát Vladislava Jagellonského rovněž ucházel na kutnohorském sněmu o své znovuzvolení. Jeho výhodou byla nejen diplomatická podpora [[Papežská kurie|papežské kurie]], která do něj vkládala své naděje, že skoncuje s českým [[Utrakvismus|utrakvismem]] a také zastaví [[Osmanští Turci|turecký]] nápor, ale rovněž faktická vláda nad většinou vedlejších zemí koruny české.
== Olomoucká smlouva ==
{{viz též|Olomoucká smlouva}}
Mezi Vladislavem II. a Matyášem Korvínem vypukla hned v roce [[1471]] válka, která se vedla převážně na Moravě a ve [[Slezsko|Slezsku]]. V Čechách kromě toho panoval neklid způsobený neustálými konflikty kališníků a katolíků. Již v roce [[1472]] se pokusil papežský legát česko-uhersko-polský konflikt uklidnit a obrátit zájem znepřátelených stran na válku s Turky, ale ani jedna strana o smíření nestála. Roku [[1474]] bylo sice uzavřeno příměří, které však bylo vzápětí porušeno. Válka se tak protáhla až do roku [[1478]]. Navzdory Matyášově převaze se mu však mladého Jagellonce vytlačit z Čech nepodařilo a zápas zůstával nerozhodný.
[[Soubor:Silver mining in Kutná Hora 1490s.jpg|thumb|200px|Těžba a úprava stříbrné rudy v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]]. Knižní malba z 90. let 15. století]]
Vladislav II. byl na rozdíl od Korvína panovníkem mírné povahy, a tak není divu, že toužil po míru, který po letech válek již nesmírně potřebovalo i jeho království. Během let se ke stejnému názoru postupně přiklonily všechny ve válce zúčastněné strany, čeští utrakvisté, Vladislavovi přívrženci, katolíci stranící Matyášovi i uherští útočníci. Dokonce i Matyáš, který v létě roku [[1477]] vpadl do dědičných habsburských zemí, a zahájil tak válku proti císaři, dospěl k názoru, že boje na dvou frontách jsou na jeho finanční možnosti příliš.
Proto se v březnu [[1478]] sešli v [[Brno|Brně]] zástupci obou panovníků, aby připravili návrh mírové smlouvy. Ten Matyáš Korvín odmítl, protože mu sice přiřkl vedlejší země Koruny české ovšem bez práva titulovat se českým králem. Jeho odpor byl o to rozhodnější, že v té době zvítězila uherská vojska nad Vladislavovými bojovníky u [[Plzeň|Plzně]]. Smlouva byla proto přepracována – a nad novými návrhem se Vladislav s Matyášem sešli v polovině roku [[1479]] v Olomouci. Olomouckými úmluvami uznal Vladislav II. [[status quo]].
České království bylo navzdory ustanovením [[Karel IV.|Karla IV.]] o své nedělitelnosti rozpolceno. Nadále měli užívat titulu český král dva panovníci, Vladislav s právem vládnout dědičně v Čechách a Matyáš, který získal – rovněž pro sebe i své potomky – Moravu, Slezsko a obě Lužice. Po Korvínově smrti mohly být sice vedlejší země bez souhlasu uherského krále přičleněny k českým zemím, ale pouze za 400 tisíc uherských zlatých. Jestliže by zůstaly naopak v moci uherského panovníka, nemělo ho to stát zhola nic. Pokud by však Vladislav zemřel dříve než Matyáš, a to bez dědiců, a v Čechách by Matyáše přijali za svého panovníka, vrátily by se vedlejší země do svazku Koruny české bez náhrady. Toto ustanovení mělo inspirovat český volební sněm, aby v budoucnu zvolil králem Matyáše Korvína.
Dále bylo dohodnuto, že oba králové budou usilovat o to, aby došlo k urovnání sporu mezi Čechy a papežskou kurií a v Praze mohl být instalován katolický [[arcibiskup]]. V budoucnu mělo dojít k uzavření smíru také mezi Matyášem a polským králem Kazimírem IV. Po smrti [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] byl Vladislav Jagellonský zvolen 15. července [[1490]] také králem uherským a z Prahy přesídlil natrvalo do [[Budín (Budapešť)|Budína]].
Řádek 67:
== Vladislavské zřízení zemské ==
[[Soubor:Vladislav II-pečeť.jpg|thumb|left|Vladislavova majestátní pečeť]]
Toto [[Vladislavské zřízení zemské|zřízení]], vydané roku [[1500]], bývá uváděno jako důkaz slabosti panovníka, neboť důsledkem tohoto zřízení je významné omezení královské moci. Šlechtě se podařilo zformulovat své výsadní postavení v Českém království. Autorem a tvůrcem ducha zákona byl odpůrce politického vzestupu městského stavu, královský prokurátor [[Albrecht Rendl z Oušavy]]. V zákoníku byla rozvinuta koncepce, že královská města jsou poddanými krále a nejsou tudíž rovnocenným partnerem [[šlechta|šlechty]].
Zákoník se svým způsobem přijetí lišil od obdobných zemských zřízení sousedních zemí. Zatímco v sousedních zemích vydával zemské zřízení zeměpán, který do jisté míry vzal v úvahu zájmy stavů své země, v Čechách tomu bylo naopak. Zde rozhodovaly o zemském zřízení privilegované stavy, které podle vlastního uvážení zohlednily zájmy svého panovníka. Stavovská formulace královské moci byla samozřejmě ve své podstatě převážně limitující a přinášela zásadní omezení moci panovníka.
Řádek 78:
== Král a královny ==
[[Soubor:Vladislaus II. of Bohemia and Hungary.gif|thumb|right|200px|Vladislav II.]]
Roku [[1476]] uzavřel dvacetiletý Vladislav sňatek ''per procurationem'' (to znamená v zastoupení, jak velela dobová zvyklost) v [[Ansbach]]u s [[Barbora Braniborská (1464–1515)|Barborou Braniborskou]], ovdovělou dvanáctiletou hlohovskou kněžnou, jež byla dcerou [[Braniborsko|braniborského]] [[kurfiřt]]a [[Albrecht III. Achilles|Albrechta III. Achilla]] z rodu [[Hohenzollernové|Hohenzollernů]]. Vladislav svoji choť nikdy nepřevzal, aby ji uvedl do Prahy. Vinu na tom měl zřejmě Matyáš Korvín. Roku [[1476]] se zmocnil slezských knížectví a s Hlohovskem, jež zdědila Barbora po svém prvním, zesnulém choti a měla jej přinést věnem českému králi, naložil jako s [[Odúmrť|odumřelým]] lénem.
Vladislav se prý cítil vázán manželským slibem, přesto již počátkem roku [[1477]] uvažovali jeho rádci o nové vhodné nevěstě. Český král začal usilovat o rozvod, ale papežská kurie, stranící Matyáši Korvínovi, ho celá léta nevyslyšela. To vyhovovalo jak uherskému králi, který v [[Řím]]ě proti Vladislavovi intrikoval, tak Habsburkům, neboť ani ve Vídni, ani v Uhrách si nepřáli spojení Jagellonců s Hohenzollerny. I když se později přece jen císař Fridrich III. za Vladislava u papeže přimlouval, neboť pomýšlel na jeho sňatek se svojí dcerou Kunhutou, zůstal [[Řím]] neoblomný a papež [[Inocenc VIII.]] dokonce roku [[1481]] králi nařídil, aby svůj sňatek [[Konzumace (právo)|konzumoval]]. Vladislav neposlechl a Barboru do Čech nepřivedl. Manželství zrušil teprve roku [[1500]] papež [[Alexandr VI.]]
Roku [[1490]] se Vladislav poté, co se stal uherským králem, oženil s [[Beatrix Neapolská|Beatricí Neapolskou]], dcerou neapolského krále [[Ferdinand I. Ferrante|Ferdinanda I. (Ferrante)]] z nelegitimní větve [[Aragonie|aragonské]] dynastie [[Trastámarové|Trastámara]] a vdovou po Matyáši Korvínovi. Ovdovělá královna disponovala značnými finančními prostředky a všemi silami se snažila, aby si své postavení udržela. V Uhrách byla velmi neoblíbená, především proto, že Matyášovi neporodila dědice. V době jejího sňatku s Vladislavem bylo již víceméně zřejmé, že i toto manželství zůstane bezdětné. Vzhledem k pozdní rozluce Vladislavova manželství s Barborou Braniborskou byl tento sňatek v podstatě neplatný.
Řádek 193:
* {{Citace monografie | příjmení = Macek | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). 2. Šlechta | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 230 | isbn = 80-200-0356-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Macek | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). 3. Města | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 387 | isbn = 80-200-0629-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Macek | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). 4. Venkovský lid, národnostní otázka | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 223 | isbn = 80-200-0699-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Macek | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = Víra a zbožnost jagellonského věku | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 488 | isbn = 80-7203-265-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Macek | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = Tři ženy krále Vladislava | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1991 | počet stran = 238 | isbn = 80-204-0232-2}}
| |||