Ján Ambruš: Porovnání verzí

Po vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] již 3. září 1939 uprchl za pomoci jugoslávského konzula z [[Bratislava|Bratislavy]], a přes [[Království Jugoslávie|Jugoslávii]] se dostal do [[Třetí Francouzská republika|Francie]], kde se připojil k [[Československý odboj (1939-1945)|československému odboji]]. Nejprve působil u III.&nbsp;(leteckého) odboru [[Československá vojenská správa v Paříži|Československé vojenské správy]] v [[Paříž]]i a od dubna 1940 na [[Letecká základna|základně]] [[Armée de l'air]] v [[Chartres]], kde probíhal výcvik československých stíhačů na francouzských strojích. Po zahájení [[Bitva o Francii|německého útoku na západní frontě]] se podílel na vzdušné obraně této základny jako příslušník lokální ''Escadrille légere de défense Chartres'',<ref>{{citace monografie | příjmení =Rajlich | jméno =Jiří | odkaz na autora = | titul = Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945| url = | vydavatel = Ares| místo = Praha| rok = 1998| počet stran = | kapitola =Bojové jednotky u nichž operovali českoslovenští stíhači| strany = 59| svazek = 1| isbn = 80-86158-03-9| jazyk = }}</ref> čímž se stal jediným československým pilotem slovenské národnosti podílejícím se na bitvě o Francii.<ref name=vojos />

Ve [[Spojené království|Spojeném království]] se 12. července 1940 stal přílušníkempříslušníkem československé [[310. československá stíhací peruť RAF|310. peruti]] v [[Duxford]]u, ta ale měla zpočátku přebytek letců, a proto byl major Ambruš postaven do čela její zálohy, která se po přecvičení svých příslušníků na britské stíhací letouny [[Hawker Hurricane]] u 6. OTU ([[Operational Training Unit]]) v [[Sutton Bridge]] stala základem [[312. československá stíhací peruť RAF|312. peruti]], druhého [[Československé perutě v RAF|československého útvaru vzniklého v rámci]] ''[[Royal Air Force]]''. Prvním československým<ref group="p">Systém velení byl, podobně jako v jiných perutích RAF tvořených exulanty ze zemí evropského kontinentu, zpočátku na úrovni peruť a letka duální, existoval vždy velitel československý a britský. Britským velitelem 312. peruti byl jmenován S/Ldr [[Frank H. Tyson]].</ref> velitelem této peruti byl Ján Ambruš, v hodnosti [[Squadron Leader]], jmenován 9. září 1940. Peruť se poté přesunula na základnu [[RAF Speke|Speke]], odkud se měla podílet na obraně [[Liverpool]]u. Z funkce však byl odvolán již 12. prosince 1940. Kromě jeho věku, 41 let, který značně převyšoval průměrný věk tehdejších stíhacích pilotů{{#tag:ref|''Air Chief Marshal'' Sir [[Hugh Dowding]], tehdejší velitel ''Fighter Command'' (Velitelství stíhacího letectva), prosazoval zásadu, že žádný velitel stíhací peruti v boji by neměl překročit věk dvaceti šesti let.<ref>{{citace monografie | příjmení = Bungay| jméno = Stephen| odkaz na autora = Stephen Bungay| titul = The Most Dangerous Enemy: A History of the Battle of Britain | url = | vydavatel = Aurum Press| místo = London | rok = 2009| počet stran = | kapitola = The Men| strany = 163| isbn = 978 1 84513 481 5| jazyk = anglicky}}</ref>|group="p"}} k tomu pravděpodobně vedly i konflikty s jeho podřízenými, a jeho dosavadní pověst poškodily i incidenty z 13. října 1940 kdy skupina letounů pod jeho velením po omylu v identifikaci sestřelila [[Bristol Blenheim]] ''Royal Air Force'', jehož osádka zahynula, a 15. října 1940 ztráta všech tří letounů jím vedeného [[Roj (letectvo)|roje]], který zbloudil během [[Letecké hlídkování|hlídkového letu]].<ref name=vojos /> V čele peruti jej vystřídal štábní kapitán [[Evžen Čížek]]. Po povýšení do hodnosti [[podplukovník]]a 7. března 1941 byl Ambruš v červnu 1941 vyslán do [[Kanada|Kanady]] jako příslušník [[Československá vojenská mise v Kanadě (1940-1943)|Československé vojenské mise]], kde se měl podílet na náboru československých občanů, nebo jejich potomků, do ozbrojených sil v exilu, zejména leteckých. Po zrušení míse se v roce [[1943]] stal československým vojenským a leteckým [[atašé]] pro Kanadu, a 7. března 1945 byl povýšen do hodnosti [[plukovník]]a.<ref name=vojos />

Po návratu do [[Třetí Československá republika|Československa]] byl povýšen do hodnosti [[brigádní generál]], a jmenován velitelem letectva 4. vojenské oblasti<ref group ="p">V srpnu 1947 přejmenováno na IV. letecký sbor.</ref> se stanovištěm velitelství v Bratislavě. Ve [[Československé parlamentní volby 1946|volbách v roce 1946]] byl také zvolen poslancem [[Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé|Ústavodárného národního shromáždění]] za [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratickou stranu]].<ref name=vojos /> Po [[Únor 1948|únorovém převratu]] v roce [[1948]] [[Ústřední akční výbor Národní fronty]] již 29. února doporučil jeho propustěnípropuštění z armády. Ještě než mu bylo formální rozhodnutí o něm doručeno, uprchl 21. března 1948 opět z Bratislavy opět do [[exil]]u. V nepřítomnosti byl 24. listopadu [[Vojenská degradace|degradován]] na [[vojín]]a.<ref name=vojos />