Kanun: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
N |
|||
Řádek 1:
'''Kanun''' je obecné označení tradičních albánských zákoníků, které jsou soupisem dříve nepsaných právních norem, obyčejů a zvyků. V minulosti nad dodržováním těchto pravidel bděly vesnické spolky. Nejznámějším a nejrozšířenějším kanunem je ''Kanun Leka Dukagjina'' (albánsky ''Kanuni i Lekë Dukagjinit''). V Albánii existují i jiné kanuny, např. ''Kanuni i Mirëditës'' nebo ''Kanuni i Skanderbeut'', z nichž každý byl spjat s jiným územím. Ovšem mluví-li se dnes o kanunu, myslí se povětšinou Kanun Leka Dukagjina, neboť tento zákoník se nejlépe uchoval. Pochází ze severní Albánie. Její hornatý terén zabránil pronikání cizích vlivů, a proto se zde nejvíce udržely staré tradice. Pravidla zapsaná v kanunech se v některých oblastech dodržují dodnes (je s nimi spjat i hojně mediálně diskutovaný zákon [[Krevní msta|krevní msty]]) a existují vedle státního práva. Slovo kanun je odvozeno z řeckého ''kánon'' (zákon), ovšem může souviset i s albánským slovem ''kanunname'', které se užívalo pro nařízení, jež vydával sultán v období osmanské nadvlády v Albánii. Kanuny, zejména Leka Dukagjina, jsou důležité pro albánskou identitu. Byly totiž jedním z posledních přežívajících zdrojů a důkazů svébytnosti v době osmanské nadvlády.
== Kanun Leka Dukagjina ==
''Kanun Leka Dukagjina'' je pojmenován nejspíše po panovníkovi Lekovi III. Dukagjinovi (vládl v letech 1459-1479). Ovšem jiná verze praví, že je název odvozen od místa vzniku, (''Leka'' = hornatá oblast nad Skadarem, ''Dukagjini'' = severní Albánie). Současná podoba Kanunu Leka Dukagjina byla sesbírána a vydána albánským teologem a folkloristou Shtjefënem Gjeçovem, a to v populárně-naučném katolickém časopisu ''Hyulli i dritës'' (''Jitřenka''). Než stačil kanun vydat knižně, byl Gjeçov zavražděn a část jím sebraných materiálů se ztratila, takže současná známá podoba kanunu je zřejmě pouze zlomkem kanunu původního. Knižně byl kanun poprvé vydán katolickým literárním kroužkem ze Skadaru, jež vedl folklorista Gjergje Fishty.
Nejstarší část zákoníku je nejspíše dědictvím po [[Ilyrové|Ilyrech]], starověkých obyvatelích Albánie. Systém práv a povinností vykazuje podobnost s některými zvykovými právy [[Severní Kavkaz|severokavkazských]] národů.
Řádek 30:
12. ''Shlirime e perjashtime'' (''Výjimky'') – vyčleňuje některé jedince z různých povinností, zejména kněží.<ref>http://www.navychod.cz/articles.php?id=9a28090c-8db4-11df-aa30-00304830bcc4</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
| |||