Bitva o Berlín: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava názvu: skupina armád Visla
m →‎Dobytí Berlína: jazyková korekce
Řádek 101:
Téhož dne se rozhořely těžké boje o budovu velitelství [[Gestapo|Gestapa]] na [[Niederkirchnerstraße|Prinz-Albrechtstrasse]], kterou nejprve obsadily sovětské jednotky, ale protiútok SS je později přinutil ustoupit. Jižněji se jednotkám 8. gardové armády podařilo překročit [[kanál Landwehr]] a proniknout do parku [[Tiergarten]]. Berlínská posádka byla během celodenních bojů rozdělena na tři izolované oblasti.
 
Ve stejný den bylo [[Rudá armáda|Rudou armádou]] obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od [[Budova Říšského sněmu v Berlíně|Říšského sněmu]] vzdáleni pouze 500 metrů. Obsazení ministerstva vnitra byla po získání Moltkeho mostu druhou fází útoku na Říšský sněm. Jeho obsazením byl pověře 79. střelecký sbor generála Perevertkina. Říšský sněm bránilo asi 5 000 vojáků [[Waffen SS]], armády a [[Volkssturm]]u. Těžké boje se rozpoutaly zejména před budovou, kde stálo několik 88 mm protiletadlových kanónů, které bránily přístup z Moltkeho mostu před tanky. 30. dubna vrhli Sověti do útoku proti říšskému Kancléřství 150. divizi. První dva útoky na Reichstag v průběhu dne uvázly, o třetí úspěšný se pokusili až po silném dělostřeleckém ostřelování budovy po 18. hodině. Jedním z důvodů neúspěchů předešlých útoků byla silná palba z 2 km vzdálené flakovejflakové věže s 88mm kanóny poblíž Berlínské ZOO. Po tom co se sovětské pěchotě podařilo dostat dovnitř Říšského sněmu ho Němci zapálili, doufajíc, že ​​z ní nepřítel ustoupí. V průběhu bojů se 4 vojáci Michail Minin, Gazi Zagitov, Alexandr Lisimenko a Alexej Bobrov kolem 22:40 dostali jako první sovětští vojáci s vlajkou na střechu budovy, kde ji vyvěsili na místě jedné z bronzových soch. Vzhledem k tomu, že vlajku vynesli ve tmě bez přítomnosti fotografů, tak jejich čin upadl do zapomnění.<ref>{{Citace elektronické monografie| příjmení = Osipov | jméno= Sergej | odkaz na autora = | titul = Jegorov i Kantaria nebili pervymi | url = http://gazeta.aif.ru/online/aif/1176/06_01 | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 08.06.2014 | vydavatel = gazeta.aif.ru | místo= | jazyk = po rusky }}</ref> Oficiální vlajku na střechu Říšského sněmu umístili kolem 3:00 ráno následujícího dne seržanti [[Michail Alexejevič Jegorov|Michail Jegorov]] a [[Meliton Kantaria]], kteří akt zopakovali za dobrého světla před fotografem. Poslední izolované skupinky Němců v budově se vzdaly až [[2. květen|2. května]].
 
Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Weidling ho také informoval, že obráncům dochází munice a během několika hodin jejich obranu Sověti přemohou. Adolf Hitler následně povolil přeživším obráncům pokoušet se probít na západ. V té době se již v blízkosti bunkru bojovalo. [[Adolf Hitler]] a jeho novomanželka [[Eva Braunová|Eva]], rozená Braunová, po poledni spáchali sebevraždu. Jejich těla byla následně spálena a zakopána blízko bunkru. Za Hitlerova následníka byl jmenován podle závěti admirál [[Karl Dönitz]], který začal formovat novou vládu ve [[Flensburg]]u poblíž [[Dánsko|Dánských]] hranic. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčili dva rudoarmějci sovětskou vlajku na kupoli [[Budova Říšského sněmu v Berlíně|Reichstagu]]. 1. května 1945 se [[Joseph Goebbels]] pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. [[2. květen|2. května]] se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala.