Velehrad: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Typografie |
m Sjednocení posledních parametrů infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 3:
| název = Velehrad
| obrázek = velehrad.JPG
| popisek
| znak = Velehrad CZ CoA.jpg
| vlajka = Velehrad CZ flag.gif
Řádek 34:
| loc-map = {{LocMap |Česko |label=Velehrad |lat_deg=49 |lat_min=06 |lat_sec=16 |lon_deg=17 |lon_min=23 |lon_sec=42 |float=center}}
}}
'''Velehrad''' je [[obec]] v [[okres Uherské Hradiště|okrese Uherské Hradiště]] ve ([[Zlínský kraj|Zlínském kraji]]), 6 km severozápadně od [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]]. Žije zde asi 1,3 tisíce obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších [[poutní místo|poutních míst]] [[Česko|České republiky]]. V lidové tradici je ztotožňována s hlavním střediskem [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]], [[Veligrad]]em.
V obci se nachází nejstarší [[Cisterciácký řád|cisterciácké]] [[opatství]] na [[Morava|Moravě]], které náleží od roku [[1890]] [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitům]] a je každoročně [[5. červenec|5. července]] cílem [[Národní pouť na Velehradě|Národní pouti na Velehradě]], která se koná u příležitosti svátku svatých [[Cyril a Metoděj|Cyrila a Metoděje]].
▲'''Velehrad''' je [[obec]] v [[okres Uherské Hradiště|okrese Uherské Hradiště]] ve ([[Zlínský kraj|Zlínském kraji]]), 6 km severozápadně od [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]]. Žije zde asi 1,3 tisíce obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších [[poutní místo|poutních míst]] [[Česko|České republiky]]. V lidové tradici je ztotožňována s hlavním střediskem [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]], [[Veligrad]]em.
▲V obci se nachází nejstarší [[Cisterciácký řád|cisterciácké]] [[opatství]] na [[Morava|Moravě]], které náleží od roku [[1890]] [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitům]] a je každoročně [[5. červenec|5. července]] cílem [[Národní pouť na Velehradě|Národní pouti na Velehradě]], která se koná u příležitosti svátku svatých [[Cyril a Metoděj|Cyrila a Metoděje]].
V současné době působí na Velehradě tři [[římskokatolická církev|katolické]] řády: kromě už zmíněných jezuitů zde působí ještě [[Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje]] a slovenská<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 56 ⟶ 55:
V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]]. V pramenech 9.–13. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině [[arcidiecéze olomoucká|olomouckého biskupa]] [[Jindřich Zdík|Jindřicha Zdíka]] z r. [[1131]], ale bez bližší identifikace.
V roce [[1985]] se na Velehrad u příležitosti [[Národní pouť na Velehradě (1985)|Národní poutě]] navzdory obstrukcím ze strany státních orgánů sjelo mnohem víc lidí, než bylo za [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] zvykem (důvodem bylo kulaté 1100. výročí úmrtí [[Svatý Metoděj|sv. Metoděje]] a okolnost, že se papež rozhodl udělit velehradské bazilice [[Zlatá růže|Zlatou růži]]). Projev ministra kultury [[Milan Klusák|Klusáka]], který označil [[Cyril a Metoděj|Cyrila a Metoděje]] za první komunisty, důsledně vynechával při řeči o nich přídomek [[svatý]] a pokusil se dát celé pouti „ten správný politický rozměr“, vyústil v to, že byl ministr z tribuny vypískán a celá akce přerostla v jednu z největších demonstrací odporu proti komunistickému režimu za celé období [[normalizace]].
V roce [[1990]] navštívil Velehrad [[papež]] [[Jan Pavel II.]]
Řádek 72 ⟶ 71:
Z podnětu olomouckého biskupa [[Robert (biskup olomoucký)|Roberta]] klášter založil [[Morava|moravský]] [[markrabě]] [[Vladislav Jindřich]] v blízkosti vesnice ''Veligradu'' (dnešní [[Staré Město (okres Uherské Hradiště)|Staré Město u Uherského Hradiště]]), po níž byl pojmenován. Klášter byl dokončen ve 40. letech [[13. století]]. Vybudován je v pozdním [[románský sloh|románském slohu]], s vlivem rané [[Gotika|gotiky]]. V současné době náleží [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitům]] .
V lednu [[1421]] klášter vypálili moravští [[husité]], k jeho obnově došlo až na konci [[16. století]] (mezitím byl obydlen pouze tzv. opatský palác). V průběhu [[třicetiletá válka|třicetileté války]] byl klášter zpustošen dvakrát, nejprve [[Sedmihradsko|sedmihradskými]] vojsky ([[1623]]), podruhé povstalci z [[Valašsko|Valašska]] ([[1626]]). Po těchto událostech následovala další raně [[baroko|barokní]] přestavba ([[1629]]–[[1635]]). V roce [[1681]] došlo v klášteře ke zničujícímu [[požár]]u, který vyústil v rozsáhlou přestavbu [[konvent (církev)|konventu]] a následně (a zejména) kostela, která probíhala na přelomu [[17. století|17.]] a [[18. století]]. V roce [[1784]] byl klášter v rámci [[Josef II.|Josefínských reforem]] zrušen. Od té doby kostel působí jako [[farní kostel|farní]], přičemž ale [[fara]] k němu byla zřízena až v roce [[1825]].
V roce [[1890]] klášter získali [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]], kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Během jejich panování v klášteře byly provedeny dvoje [[archeologické vykopávky|vykopávky]] ([[1903]]–[[1906]] a [[1936]]–[[1941]]), jejichž hlavním cílem ovšem bylo vysušení a odvodnění klášterního podzemí. V letech [[1935]]–[[1939]] provedli jezuité rozsáhlé opravy objektu. V roce [[1950]] byl klášter v rámci [[Akce K]] přepaden policií, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do [[Koncentrační klášter|koncentračních klášterů]].
Řádek 81 ⟶ 80:
{{Viz též|Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje}}
[[Soubor:Velehrad - Basilica.jpg|náhled|Bazilika v lednu [[2008]].]]
Součástí nově založeného kláštera byl i [[klášterní kostel|klášterní]] „kostel Nanebevzetí Panny Marie“, který byl vysvěcen [[Robert (biskup olomoucký)|biskupem Robertem]] na počátku výstavby (27. listopadu 1228). Jeho dnešní plné jméno dnes zní „bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje“).
Současnou podobu [[bazilika]] získala při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu [[17. století|17.]] a [[18. století]] po požáru v roce [[1681]]. Navzdory nim jí však zůstal uchován románsko-gotický charakter. Během přestavby vzniklo 14 samostatných pobočných [[Kaple|kaplí]], byla zbořena předsíň a západní průčelí (délka baziliky tak klesla ze 100 na 86 metrů) a zcela byla předělána střecha a věže baziliky. Podlaha byla zvýšena na úroveň okolního terénu (v průběhu staletí došlo k navýšení okolí asi o 2 metry) a byly pod ní vybudovány [[krypta|krypty]]. Po dalším požáru v roce [[1719]] byly opravy dokončeny a dodána vnitřní výzdoba, na níž se mimo jiné podíleli sochař a štukatér [[Baldassare Fontana]], sochař [[Carl Johann Steinhaüser]] a malíř [[Ignác Raab]].
Řádek 91 ⟶ 90:
Jezuité zřídili v klášteře [[kolej]] a později řádové [[gymnázium]], které mělo vychovávat [[kněz]]e a [[misionář]]e. Gymnázium vzniklo v roce [[1916]], ovšem na počátku bylo jen pobočkou [[Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč|Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči]]. Obrovskou prestiž mu přinesl rok [[1919]], kdy [[papež]] [[Benedikt XV.]] povýšil kolej příslušející k ústavu na [[Papežský ústav]]. Kolej tak přijala jméno ''Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské''.
Gymnázium se zcela osamostatnilo až na konci roku [[1937]] pod názvem ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''. V roce [[1942]] bylo zrušeno [[nacismus|nacisty]] a areál kláštera využívala ''[[Hitlerjugend]]''. V roce [[1945]] byly oba ústavy obnoveny, ne však nadlouho. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena [[Komunistický režim v Československu|komunistickým režimem]] v rámci [[Akce K]] v noci z [[13. duben|13.]] na [[14. duben|14. dubna]] [[1950]], když byl klášter přepaden [[Státní bezpečnost]]í, která jej zabrala, ústavy jediným prohlášením zlikvidovala a jezuity odvezla do [[koncentrační klášter|koncentračních klášterů]].
V roce zde zahájilo výuku [[2004]] církevní ''[[Stojanovo gymnázium]]'', založené [[olomouc]]kým [[arcibiskup]]em [[Jan Graubner|Janem Graubnerem]] v roce [[2001]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| |||