Stardust (sonda): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstraňuji šablonu {{link GA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira)
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m obrázek; kosmetické úpravy
Řádek 3:
| název = Stardust
| jiné_názvy = Discovery 4
| obrázek = Soubor:Stardust pre-launch.jpg
| katalog = 25618
| start = [[7. únor]]a [[1999]]
Řádek 31:
 
}}
'''Stardust''' je [[spojené státy americké|americká]] [[kometární sonda]] určená k odběru vzorku prachu z kómy [[kometa|komety]] [[Wild 2|81P/Wild-2]] a dalšího prachu mezihvězdného a meziplanetárního původu. Postavila ji firma Lockheed Martin Astronautics (LMA), Denver, CO (USA). Provozovatelem je NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, CA (USA) pro NASA Headquarters, Office of Space Science, Washington, DC (USA).
 
Hlavním úkolem sondy bylo uskutečnit výzkum komety 81P/Wild-2 a provést sběr prachových částic v meziplanetárním prostoru a při průletu kómou komety a dopravit je k analýze na Zemi.
 
Sonda je řízena z pozemních středisek v areálu závodu Lockheed Martin Astronautics (LMA), Denver, CO (USA) a střediska NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, CA (USA). Pro spojení se sondou slouží systém stanic DSN ([[Deep Space Network]])
Řádek 45:
[[Soubor:Stardust - Concepcao artistica.jpg|thumb|Umělecké ztvárnění sondy Stardust (obrázek NASA)]]
 
Hlavní tělo sondy typu SpaceProbe o rozměrech 1,7×0,66×0,66&nbsp;m, kryté protimeteorickým štítem Whippleova typu, je vybaveno dvěma paralelními panely slunečních baterií o celkové ploše 6,6 m<sup>2</sup>, též na přední hraně opatřenými menšími protimeteorickými štíty, dobíjejícími jednu nikl-hydridovou akumulátorovou baterii s kapacitou 16&nbsp;Ah. Telekomunikační systém pracující v pásmu X (8&nbsp;GHz, výkon polovodičového zesilovače 15&nbsp;W, rychlost přenosu 40 až 4000&nbsp;bit/s) využívá především antény se středním ziskem; parabolické antény o průměru 0,6 m bylo využito jen během průletu kolem komety. Dále nese 3 všesměrové antény pro spojení v blízkosti Země. Palubní počítač s procesorem RAD6000 využívá větší části operační paměti (RAM) o kapacitě 128&nbsp;Mbyte pro ukládání naměřených dat. Pro korekce dráhy a rotační manévry slouží 8 motorků na jednosložkové kapalné pohonné látky (KPL) ([[hydrazin]]) o tahu 4,4&nbsp;N; pro stabilizaci slouží 8 motorků o tahu 0,9&nbsp;N. Celková zásoba KPL činila na počátku letu 85&nbsp;kg. Orientační systém využívá dvou redundantních inerciálních plošin s laserovými gyroskopy a akcelerometry, hvězdnou kameru a dva detektory Slunce.
 
Na palubě sondy jsou rovněž dva mikročipy, na nichž jsou vyleptána jména 58&nbsp;214&nbsp;obětí vietnamské války a dalšího více než miliónu lidí, kteří o to požádali prostřednictvím Internetu.
 
Na sondě jsou umístěny následující vědecké experimenty, na jejichž přípravě se podíleli i [[Německo|němečtí]] a [[Spojené království|britští]] vědci: [[Soubor:Stardust Dust Collector with aerogel.jpg|thumb|[[Aerogel]]ové sběrače prachu]]
* dva sběrače ADC (Aerogel Dust Collectors) prachových částic rozměrů od 1 do 100&nbsp;µm, a to:
** sběrač kometárního prachu tvořený 132 bloky [[aerogel]]u o rozměrech 20×40×30&nbsp;mm v hliníkových nosičích, s celkovou aktivní plochou 1050&nbsp;cm<sup>2</sup>;
** sběrač meziplanetárního a mezihvězdného prachu tvořený 132 bloky aerogelu o rozměrech 20×40×10&nbsp;mm v hliníkových nosičích, s celkovou aktivní plochou 1050 cm<sup>2</sup>;
* analyzátor prachových částic CIDA (Comet and Interstellar Dust Analyzer) tvořený hmotovým spektrometrem;
* detektor prachových částic DFM (Dust Flux Monitor), který tvoří:
** dva foliové detektory pro menší částice;
** dva vibrační senzory pro větší částice;
* navigační kamera s osmipolohovým karuselem s filtry a detekčním prvkem typu [[Charge-coupled device|CCD]] s maticí složenou z 1024×1024 bodů (rozlišení 6&nbsp;m/100&nbsp;km).
 
[[Soubor:Stardust_kresba.PNG|thumb|Nákres sondy]]
Řádek 63:
=== Návratové pouzdro ===
Pro dopravu bloků aerogelu na Zemi byla sonda vybavena neřízeným návratovým pouzdrem SRC (Sample Reentry Capsule) o hmotnosti 45,7&nbsp;kg, průměru 0,81&nbsp;m a výšce 0,5&nbsp;m, chráněným ablativním tepelným štítem z grafit-epoxidového kompozitního materiálu krytého uhlíkatým ablátorem syceným fenolovou pryskyřicí. Pro přistání sloužily malý stabilizační padák a hlavní padák o průměru 8,2&nbsp;m, zajišťující přistání na Zemi rychlostí do 4,5&nbsp;m/s. Pro lokalizaci je vybaven UHF radiomajákem napájeným chemickou baterií s životností 20&nbsp;hodin.
 
== Průběh letu ==
Řádek 99:
=== Přistání návratového pouzdra ===
 
Přistávací manévr se uskutečnil 15. ledna 2006. V 05:58 UT se kuželovité přistávací pouzdro ve vzdálenosti 110 tisíc kilometrů od Země oddělilo od mateřské části sondy, která čtvrt hodiny poté uskutečnila úhybný manévr, aby nevlétla společně s pouzdrem do atmosféry Země, kde by shořela. Přibližně čtyři hodiny po rozdělení sondy, v 09:57 UT, vstoupilo návratové pouzdro ve výši 125&nbsp;km nad Zemí do zemské atmosféry, která je začala intenzívně brzdit. Návratové pouzdro vstupovalo do atmosféry rychlostí 12,9 km/s a stalo se tak nejrychlejším vracejícím se lidským výtvorem. Přetížení přitom vzrostlo přibližně na 38G. O dvě minuty později se otevřel stabilizační a v 09:59 UT i hlavní padák.
 
K vlastnímu přistání došlo ve vojenském výcvikovém prostoru Utah Test and Training Range poblíže [[Salt Lake City]] ve státě [[Utah]] v 10:10 UT (03:10 místního času MST). Přistávací oblast, nacházející se v oblasti Dugway Proving Ground, bývalé střelnice pro zkoušky chemických a bakteriologických zbraní, měla tvar elipsy o rozměrech 44 × 76&nbsp;km. Pouzdro se po přistání nejméně třikrát odrazilo od země, než se úplně zastavilo.