Giorgio Francia: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Náhrada a sjednocení infoboxů; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox Bývalý- pilot F1
| Jménojméno = Giorgio Francia
| Fotoobrázek =
| Popisekpopisek =
| Státstát = {{flagicon|Itálie}} [[Itálie]]
| Aktivníaktivní sezónyroky = [[Formule 1 v roce 1977|1977]], [[Formule 1 v roce 1981|1981]]
| Týmytýmy = [[Brabham]], [[Osella]]
| Závodyzávody = 2 (0 startů)
| Mistrmistr světa = 0
| Vítězstvívyhrané závody = 0
| Stupněstupně vítězů = 0
| Polepole positions = 0
| Nejrychlejšínejrychlejší kola = 0
| Bodybody celkem = 0
| Prvníprvní závod = [[Grand Prix Itálie 1977]]
| Prvníprvní vítězství =
| Posledníposlední vítězství =
| Posledníposlední závod = [[Grand Prix Španělska 1981]]
}}
 
'''Giorgio Francia''' ([[8. listopad]], [[1947]] [[San Giorgio di Piano]], [[Bologna]]) je bývalý italský automobilový závodník. Mistr Německa [[Formule 3]]. Účastník [[Formule 1]] v letech 1977 a 1981. Největších úspěchů dosáhl v závodech cestovních a sportovních vozů, kde závodil především s vozy Osella a Alfa Romeo.
== Biografie ==
Giorgio Francia se narodil [[8. listopad]]u, [[1947]] v městečku [[San Giorgio di Piano]] nedaleko [[Bologna|Bologne]]. Kariéru zahájil v letech 1964 – 1968 na motokárách. Od roku 1969 do 1972 je pravidelným účastníkem Formule Italia. V roce 1973, ve svých 25 letech, vstupuje do [[Formule 3]] s vozem [[Brabham BT41]] a v britském mistrovství obsazuje 23. místo s 10 body, když v prestižním závodě v ulicích Monaka dokázal dojet na čtvrtém místě.
 
Následující rok Francia zkouší štěstí v Německém šampionátu F3, kde hájil barvy týmu Scuderia Mirabella Millemiglia s vozem March 743 Toyota. Giorgio Francia zvítězil v 6 závodech z 8 do kterých nastoupil a stal se mistrem Německa. Dokázal porážet i budoucí piloty F1; [[Hans Binder]], [[Conny Andersson]], [[Gunnar Nilsson]], [[Alberto Colombo]] a [[Harald Ertl]]. V Monaku znovu obsazuje čtvrté místo.
 
Do roku [[1975]] vstoupil jako obhájce titulu v německém šampionátu F3, kde se zúčastnil pouze dvou závodu a po čtvrtém místě skončil celkově 17. Jeho pozornost se ovšem soustředila na evropský šampionát vozů Formule 2, kde dostal příležitost od svého krajana řídit jeho vozy [[Osella]]. [[Osella FA2]] s motorem [[BMW]] byla vcelku konkurenceschopná a Giorgio Francia získal pár dobrých výsledků, třikrát dojel čtvrtý, čtyřikrát pátý a šestý. V celkovém hodnocení to stačilo na 8 místo, výsledek který od nováčka nikdo neočekával. Daleko horší bilance ho čekala na konci následujícího roku, kdy u jeho jména byl jeden jediný bod a celkové umístění na 17. místě bylo určitě zklamáním.
 
S přibližující se třicítkou se mu začínal pomalu rozplývat sen o [[Formule 1|formuli 1]], moc tomu nepřispěly ani výsledky z posledního působení ve [[Formule 2|formuli 2]], kde se ale potýkal s nedostatky vozu. V polovině sezóny [[1977]] učinil závažné rozhodnutí, opustil formulové vozy a vydal se jiným směrem, vstoupil do světa sportovních vozů, do [[mistrovství světa značek]]. Znovu spojil své síly s vozy [[Enzo Osella|Enza Oselli]], nejprve spolu s [[Dieter Quester|Dietrem Questerem]] nedokončil [[II ACF Dijon 500 km|závod na 500 km v Dijonu]]. Do [[I Monza 500 km|závodu v Monze]] nastoupil společně s [[Silvio Artina|Silviem Artinou]] a dojeli druzí. Závod na [[I Vallelunga 400 km|400 km ve Vellelunze]] absolvoval sám a tato taktika mu vynesla třetí místo. Od tohoto závodu začíná jeho spolupráce s [[Alfa Romeo|Alfou Romeo]] v závodním oddělení Autodelta s vozem [[Alfa Romeo 33SC12]]. Francia získal třetí místo v [[I Estoril 2.5 hours|Estorilu]] a druhé v [[II Imola 250 km|Imole]]. Spolu se [[Spartaco Dini]]m dojeli třetí v [[II Salzburgring 300 km|Salzburgingu]] a Francia se připravoval na závod [[24 h ve Spa]], kde spolu s [[Amerigo Bigazzi]]m a [[Carlo Facetti]]m pilotoval vůz [[Alfa Romeo Alfetta GTC]], který přivezl na 2 místě ve své třídě a na 4. místě v celkovém pořadí.
 
Giorgio Francia se v roce [[1978]] vrátil k Oselle a s vozem [[Osella PA6]] se zúčastnil evropského šampionátu sportovních vozů. Společně s jezdcem, který si říkal [[Gimax]] zvítězili na [[Nürburgring]]u a na trati v [[Enna]], byl druhý v [[Salzburgring]]u. Giorgio získal i vítězství v úvodním závodě [[Intersérie]]. [[Osella]] spolu s [[BMW]] vsadili na Franciu i do mistrovství světa značek a jeho partneři byli zvučných jmen: [[Eddie Cheever]], [[Umberto Grano]], [[Vittorio Brambilla]] a [[Markus Hoettinger]], ale vůz byl sužován technickými problémy a jen sporadicky dokončoval závody a tak nejlepším umístěním toho roku bylo třetí místo v [[6 h Dijon 1978|Dijonu]]. Dobré vztahy s Alfou Romeo mu umožnily vyzkoušet si i evropský šampionát cestovních vozů s Alfettou GTV. V Monze i v Mugellu dojel v celkovém pořadí na čtvrtém místě, když v Monze byl ve své třídě druhý a v Mugellu dokonce svou třídu vyhrál.
 
Pro rok [[1979]] byl angažován do Alfy Romeo především jako testovací pilot a v závodech se objevoval pouze sporadicky především se soukromým vozem [[Osella PA6]] a spolujezdkyní [[Lella Lombardi|Lellou Lombardiovou]]. V [[6 Hours of Mugello 1979|Mugellu]] jsou čtvrtí a v posledním závodě sezóny ve [[Trofeo Ignazio Giunti 1979|Vallelunze]] vítězí. Ke konci roku byl pozván k účasti v Argentinské sérii [[formule 3]], když chtěli Argentinci pozdvihnout úroveň tohoto sportu v zemi. Nicméně série byla debaklem, tratě neprošli bezpečnostními předpisy, vozy nebyly připraveny. [[Piercarlo Ghinzani]] i Francia byli situací znechuceni a nakonec jim zaplatili jen procento ze slibované částky. Francia se vr8atil do Evropy, aby se i nadále věnoval testovaní pro Alfu Romeo a pomohl jí s vývojem programu ve formuli 1. S vozem [[Osella PA8]] stihl ještě zvítězit ve [[6 h Vallelunga|Vallelunze]].
== Formule 1 ==
Giorgio Francia se pomalu loučil s myšlenkami na formuli 1, když nečekaně přišla nabídka na testovacího pilota od společnosti [[FIAT (automobilka)|Fiat]]. Už jeho výsledky ve formuli 2 naznačovaly, že je vcelku schopným jezdcem, který se správnou technikou dokáže nemožné. Vztah se společností Fiat a především s Alfou Romeo začali být intenzivní a tak se stalo, že v roce [[1977]] se našlo místo ve voze [[Brabham]], kam [[Alfa Romeo]] dodávala motory. [[Bernie Ecclestone]], v té době ještě majitel týmu, nechal pro Franciu připravit třetí vůz, se kterým se měl kvalifikovat do [[Grand Prix Itálie]]. Francia neměl mnoho času na seznámení se s vozem a tak jeho první kola byla o tři sekundy pomalejší než zbytek pole. V první kvalifikaci ale [[Hans Joachim Stuck]] poškodil svůj vůz a Francia mu musel přenechat ten jeho a už neměl možnost prokázat své kvality.
 
V roce [[1980]] do [[formule 1]] vstoupila i [[Osella]] s Eddie Cheeverem. Do sezóny [[1981]] bylo záměrem Oselli najmout ke zkušenému Beppe Gabbianimu i Giorgio Franciu. Ale v prvním závodě v [[Long Beach]] seděl ve druhém voze [[Miguel Angel Guerra]], který se v prvních třech závodech sezóny nedokázal probojovat na startovní rošt. Když se mu to konečně v Imole podařilo, v prvním kole havaroval a zranil se. Znovu padla volba na Franciu, tentokrát zasáhla FISA, která namítala, že Francia nemá dostatek uspokojivých výsledků. A tak se na dva závody posadil do monopostu Osella Ghinzani. [[Enzo Osella]] nakonec vyběhal pro svého chráněnce superlicenci a tak se Francia přece jen dočkal. Měl se kvalifikovat do [[Grand Prix Španělska]], ale jeho osud postihla neskutečná příhoda jako ze špatného filmu nebo to bylo déja vu? Gabbiani havaroval v kvalifikaci a Francia se musel vzdát svého vozu. A tak končí jeho působení ve formuli 1.
Řádek 55:
Výsledkem testů byl vůz [[Alfa Romeo 75 Turbo]]. Francia v roce [[1986]] nenavázal na předchozí výsledky a proto se začal soustředit na rok [[1987]], který byl ve znamení prvního a na dlouho jediného mistrovství světa cestovních vozu. [[Ford Motor Company|Ford]] a [[BMW]] se chystaly získat všechny trofeje, [[Alfa Romeo]] nasadila 75 s jezdci zvučných jmen: [[Jacques Laffite]], [[Alessandro Nannini]], [[Nicola Larini]], [[Paolo Barilla]], [[Jean Louis Schlesser]] a Giorgio Francia. Nicméně Alfa zaostávala za konkurencí, světlým bodem bylo 3. místo v Silverstone pro Franciu a Lariniho a čtvrté v Imole, kde jel Francia s Giovinardim. Alfa rome dala podnět k založení italského šampionátu cestovních vozů, kde mohla uplatnit své vozy. Italské mistrovství bylo špičkově obsazeno, startovali zde jezdci Giorgio Francia, [[Gianfranco Brancatelli]], [[Riccardo Patrese]], [[Alessandro Nannini]], [[Mauro Baldi]] či [[Enrico Bertaggia]]. Patrese, Nannini a Baldi se neúčastnili všech závodů protože byli zaneprázdněny prací ve formuli 1. Vítězství v závodech se tak rovnoměrně rozložila mezi jmenované jezdce a jediní kdo zvítězil dvakrát, byl Francia. Titul nakonec získal Brancatelli před Franciou. Francia se staral i o vývoj nového vozu [[Alfa Romeo 164]].
 
V roce [[1989]] byla Alfa Romeo v italském šampionátu poražena německou značkou [[BMW]] , kterou pilotoval [[Johnny Cecotto]], přesto že Francia pro Alfu získal čtyři vítězství. [[Roberto Ravaglia]] získal pro [[BMW]] znovu titul v roce [[1990]], na Franciu zůstalo pouze jediné vítězství ve Varanu. V následujícím roce Francia s Alfou vítězí ve čtyřech závodech a ve všech dalších je na stupních vítězů, přesto putuje titul znovu do rukou Roberta Ravagli. Francia pracuje na voze [[Alfa Romeo 155GTA]], která je téměř nepřekonatelná, vítězí v 17 z 20 závodů v sezóně [[1992]]. Francia končí v šampionátu znovu druhy, když jej porazil jen týmový kolega Larini.
 
Pro rok [[1993]] se Alfa pustila do přestavby 155, kterou vybavila motorem V6TI a účastnila se šampionátu [[DTM]]. Vývoj vozu byl opět svěřen Franciovi a ten směl vůz řídit pro tým Giorgio Pianta. Francia v 17 závodech dokázal pětkrát vystoupat na stupně vítězů, včetně druhého místa ve Wustorfu a dvou druhých míst v posledním podniku v Hockenheimu. V 45 letech získal 7. místo v sérii (kterou vyhrál Larini), což je pozoruhodný výkon. V roce [[1994]] končí jen 13 se 70 body.
 
Alfa opouští [[DTM]] a pro Franciu se nabízí příležitost ve španělském šampionátu cestovních vozů, kde dokázal, že nepatří do starého železa, když po dvou vítězstvích končí pátý se 149 body. Francia se i nadále věnuje testování a rozvoji závodních vozů, tentokrát jde o [[Maserati Ghibli]]. Koncem roku [[2000]] Francia připravoval Alfu 147 na závod 24 h Nurburgring, ale smrtelná nehoda šéfa týmu Christiana Peruzziho donutila tým ze závodu stáhnout. Na závod 24 h Sicílie se Francia připravil s Larinim, Fabrizio Giovinardim a Felipe Massou, v závodě dojeli na druhém místě a zvítězili ve své třídě.